Rozhovor s Davidem Williamsem – Jak to začalo

Předchozí rozhovor s Davidem byl především o jeho přístupu k praxi a k učení. Ovšem nebylo tam mnoho o historii a to je trochu škoda vzhledem k tomu, že David byl jedním z prvních cizinců, kteří se u Pattabhiho Joise učili jógu. Napsal jsem proto Davidovi a s jeho svolením jsem přeložil ještě jeden rozhovor, který je zase celý o historii 🙂 Jeho originál je zde a proběhl v roce 2001 na Maui.

Ahoj, jmenuji se David Williams. Žiji na Maui na Havaji. Začal jsem praktikovat jógu v posledním roce studia na Univerzitě v Severní Karolíně v roce 1971. Nyní je mi 52 let a praktikuji jógu bez přerušení 31 let. Lidé říkají, že jsem disciplinovaný. Já jim říkám, že to ve skutečnosti není disciplína – jsem jen fascinován tím, co se se mnou stane, pokud budu jógu praktikovat dlouhodobě.

Když jsem byl na vysoké škole, slyšel jsem o jóginech z Indie, kteří stárli a moudřeli. Podíval jsem se po Severní Karolíně a neviděl jsem nikoho, kdo by stárl a moudřel. Fascinovalo mne to.

Jednou jsem byl venku na farmě a zahlédl jsem mého kamaráda, jak stojí na hlavě a dává si nohy do lotosu. Zeptal jsem se ho, co to dělá. Řekl, že dělá jógu. Myslel jsem, že jsem docela v kondici, ale věděl jsem, že nic z toho neudělám, a tak jsem ho požádal, aby mne učil. Řekl: „Ano,“ a tak to začalo. Čím víc jsem se do toho dostával, tím víc mne to fascinovalo a rozhodl jsem se, že pojedu do Indie a najdu jógového mistra.

Když se dnes ohlédnu zpět, uvědomuji si, že jsem byl jako detektiv, který hledá ty nejlepší jóginy. Kamkoli jsem přišel, ptal jsem se lidí a chodil na lekce jógy. Moje hledání mne zavedlo do všech koutů Indie. Na jaře roku 1972 jsem byl v Pondičérry v Ánanda ášramu svámího Gítánandy. Tam jsem potkal Manjua, syna Pattabhiho Joise. Norman Allen a já jsme byli kamarádi a potkali jsme Manjua s jeho kamarádem Basarajuem, kteří cestovali po Indii a v různých ášramech předváděli jógu.

Viděli jsme je předvádět první sérii a já hned věděl, že to je to, co hledám. Intuitivně jsem věděl, že to je další věc, kterou se mám naučit. Zeptal jsem se Manjua, odkud tohle umí a on mi řekl, že ho to naučil jeho otec, učitel jógy z Maisúru.

Pomalu mi končilo vízum, tak jsem odjel z Indie a začal šetřit peníze na návrat. Norman do Indie právě přijel, takže se rovnou vydal do Maisúru a začal se u Gurudžího Pattabhiho Joise učit jógu. Já jsem se vrátil do Indie, zrovna když Norman končil svůj první blok studia. Jel jsem rovnou do Maisúru a začal jsem se zde také učit. Byl jsem s Nancy Gilgoff a v Maisúru jsme zůstali čtyři měsíce. Naučil jsem se celou první sérii, druhou sérii a polovinu třetí série plus pránájámu. Měli jsme veliké štěstí, protože před nám Gurudží neučil žádné cizince kromě Indry Devi ve 30. letech, takže nám věnoval hodně pozornosti. Praktikovali jsme dvakrát denně plus pránájámu a já jsem se snažil naučit se všechno tak rychle, jak to jen šlo.

V té době Gurudží uměl anglicky jen velmi málo. Takže jsem se učil tak, že jsem přišel dřív, pozoroval ostatní při praxi a snažil jsem se zapamatovat si pozice, které mne teprve čekaly. Nastavil jsem si pravidlo naučit se osm pozic za den a díky tomu se mi v té době podařilo naučit první dvě série a polovinu třetí.

Když mi skončilo vízum, vrátil jsem se do Ameriky a vydal jsem se do Encinatas v Kalifornii, abych tam začal učit jógu. Když jsem tam už chvíli pobýval, dostal jsem od Gurudžího dopis, že by rád navštívil Ameriku. Rozhodl jsem se, že mu pomůžu se sem dostat a budu šetřit 10$ týdně, dokud nebudu mít dost na to, aby přijel. Byl jsem z toho dopisu nadšený a na lekci jógy jsem lidem řekl, že mi napsal. Řekli mi: „Nečekej. Dejme všichni dohromady peníze a pošleme pro něj hned.“ Světe div se – další den jsme měli sesbíráno 3000$ a napsal jsem Gurudžímu, aby přijel do Kalifornie.

Původně jsme si mysleli, že přijede se svou ženou Amou, ale nakonec se ukázalo, že s ním přijel jeho syn Manju, aby mu pomohl učit. Vystavení víz se zdrželo, jak se během let stalo ještě několikrát, a nakonec dorazil do Encinitas až za sedm měsíců. V té době nás už bylo asi 35 a každý den jsme pracovali na sériích a připravovali se na jeho příjezd.

Gurudží a Manju přijeli a bydleli se mnou, Nancy a Terry Jenkinsem čtyři měsíce a každý den jsme v Encinitas praktikovali jógu. Potom jsem chtěl odjet z Kalifornie na Havaj, kde jsem objevil ráj. Manju chtěl tehdy zůstat v Americe, takže to bylo perfektní načasování. Převzal všechny moje lekce v Kalifornii a já vyrazil na Havaj. Původně jsem si myslel, že jedu jen na dva týdny, abych se podíval, jaké to tam je. Ale zůstal jsem tam dodnes – 26 let. Dnes učím jógu na mnoha různých místech a potkal jsem tisíce lidí, se kterými jsem tuto jógu mohl sdílet.

Otázka: Mohl bys popsat svoje první setkání s Gurudžím?

Poprvé jsem se s Gurudžím setkal v roce 1973. Přijel jsem do Maisúru vlakem a pronajal si hotelový pokoj. Další den ráno jsem zastavil rikšu a řidič věděl, kam mne odvézt. Byl jsem s Nancy Gilgoff. Nastoupili jsme do rikši a dovezl nás k domu jednoho astrologa, který žil blízko Gurudžího. Byla to špatná adresa, ale ten astrolog věděl, kdo je Pattabhi Jois a vysvětlil rikšovi správnou adresu.

Přišli jsme za Gurudžím, ale nebyl doma – byl ještě na Ajurvédské univerzitě, ale měl se brzo vrátit. Naštěstí tu ten den byl na lekci jógy chlapík jménem Coconut Raju [kokosový Rádžu]. Mluvil dobře anglicky a rozhodl se, že se nás bude držet a bude nám tlumočit. Spřátelili jsme se a od té doby jsme stále přáteli.

Gurudží přišel za pár hodin a řekl: „Jak jste mne našli?“ Řekl jsem: „No, potkal jsem Manjua a viděl jsem ho ukazovat první sérii a jsem kamarád Normana Allena, který už tu je a chtěl bych se taky naučit jógu. Praktikuji každý den. Úplně mne to fascinuje. Dokonce už pár lidí i učím.“ Tohle byl můj plán, aby mne přijal. Řekl jsem: „Myslím, že byste mne měl učit, abych se nevrátil do Ameriky a neučil lidi něco špatně.“ Gurudží nad tím chvíli přemýšlel a pak řekl: „OK, zůstaňte ve vašem hotelu tři dny a za tu dobu vám najdu ubytování někde tady blízko a můžete začít s každodenní praxí.“ A přesně to se i stalo. Našel pro nás malý byt hned za rohem od jeho domu. Nastěhovali jsme se tam a zůstali tam další čtyři měsíce.

Otázka: Jaký byl tvůj první dojem z Gurudžího?

Přišlo mi, že má opravdu hezký úsměv. Vypadal velmi vážně, když byl soustředěný, ale jeho úsměv se mi líbil. Vypadal velice zdravě. V té době mu bylo 59 let. Měl úžasnou kůži. Opravdu zářil a věděl jsem, že chci dělat to, co dělá on.

Otázka: Jak bys popsal Gurudžího styl učení v té době, když byl mladý?

No, byl mladší než teď. Bylo mu 59. Když jsi přišel na lekci, bylo tam osm míst, kde lidi mohli praktikovat. Každý přišel a začal se svou praxí. Chodil jsem na praxi v šest hodin ráno a v šest hodin večer. Pokaždé mi to, co jsem znal, zabralo asi dvě a půl hodiny. Dělali jsme poloviční vinjásy. Po ranní praxi jsme si šli na chvíli odpočinout a potom jsme se vrátili v 10:30 na pránájámu. Úplně mne to fascinovalo. Chtěl jsem se to naučit a vložit do toho všechnu svou energii a pozornost. Dalších šest let, než jsem se naučil úplný systém, který učil, jsem tomu věnoval všechnu svou energii a potom jsem pokračoval, abych tento systém dokonale ovládl. A od té doby je to mojí vášní už třicet jedna let.

Otázka: Často jsem slyšel Gurudžího říkat, že učí skutečnou nebo původní Aštánga jógu. Jaká je tvá zkušenost s Gurudžím jako učitelem – jako skutečným učitelem jógy?

Jak jsem to pochopil, tak série je možné odříkat pohyb po pohybu, dech za dechem v sanskrtu. Je to přesný předpis, který vznikl před tisíci lety a prošel zkouškou časem jako nejefektivnější způsob, jak se dostat do kondice v poměru k času, který do něj denně vložíme. Praktikuji to již mnoho let a uvědomil jsem si, jak dokonalé je toto pořadí pozic. Říkám, že to je jako zámek na kód. Pokud zadáte čísla ve správném pořadí, zámek se otevře. Pokud zadáte náhodná čísla, nic se nestane. Myslím, že takhle je to i s jógovou praxí. Pokud praktikujete jógu v určitém pořadí, vaše tělo a mysl se otevřou. Pokud byste dělali jen náhodné jógové pozice, jako se dnes na mnoha místech učí, bylo by to mnohem méně efektivní. Takže čím vícekrát praktikuji, tím více oceňuji pořadí sérií, a když učím lidi, snažím se je učit přesně tak, jak jsem byl učen já a nezkouším nic nijak vylepšovat.

Další věc, na kterou jsem přišel, bylo, že po deseti letech jsem konečně začal chápat múlabandhu. Po dvaceti letech jsem si uvědomil, že v ní spočívá skutečná síla jógy. Nyní, když už to je více než třicet let, si více než kdy předtím uvědomuji, že skutečná síla jógy tkví v tom, co je neviditelné. Říkám lidem: „To důležité je to, co je neviditelné.“ Dýchání a múlabandha. Jméno a tvar – námarúpa – je mája, iluze. A lidé, kteří dávají příliš velký důraz na jméno a tvar, minou to podstatné, což je múlabandha a dýchání – neviditelná vnitřní praxe.

Otázka: Ano, řekl bych, že existuje skutečná obsese ásanami – počtem ásan, sériemi, postupem atd. Jak se podle tebe Gurudží zaměřil na tento neviditelný aspekt? Jak tento neviditelný aspekt, „duchovní aspekt jógy“ učil? Myslím tím i další věci kromě múlabandhy a dechu. Jakým způsobem bys řekl, že tato praxe obsahuje tyto věci?

Na začátku nám řekl, že jóga je 95% praxe a 5% teorie. Pokud děláš praxi, všechno se ti odhalí. To je ta duchovní část, kdy se ti věci odhalují – nejdřív díky tomu, že dostaneš tělo do dostatečné kondice, aby tě nerušilo, takže se můžeš dostat do stavu meditace. Slova jóga a meditace jsou synonyma. Já sám postupem let stále víc pracuji na tom, aby se moje jógová praxe stala meditací v pohybu a po skončení své praxe, když se zvednu a odejdu, pokračuji v této meditaci během dne. Považuji praxi za základ každodenní 24 hodinové meditace.

Otázka: Bylo v době, když jsi začal s praxí, v jógašále hodně indických studentů?

Když jsem začal s praxí, byli tam kromě mne a Nancy Gilgoff jenom indičtí studenti. V té době chodilo každý den asi 90 až 100 lidí. Začínali ve 4 hodiny ráno a pokračovalo se do deseti hodin. Pak zase znovu odpoledne asi od čtyři až do devíti nebo devíti třiceti. Po několika týdnech dorazil kluk z Anglie – John McGeoch. Stal se třetí ne-indickým studentem.

Otázka: Viděl jsi někdy Gurudžího praktikovat?

Ne. Vždycky jsem si to přál, ale nikdy se to nestalo. Snad mým největším přáním bylo, abych s ním mohl alespoň jednou praktikovat. Zeptal jsem se Saraswati, proč nepraktikuje a řekla mi, že měl nehodu na kole, kvůli které přestal s praxí a už nikdy znovu nezačal. Když jsem se zeptal přímo jeho, řekl mi, že dává všechnu svou energii do učení, a ne do své praxe a že tak pracuje na svém odkazu. Protože jsem byl student a on byl guru, nebylo vhodné, abych na něm v tu chvíli vyzvídal. Prvních dvanáct let s Gurudžím jsem se snažil všechny otázky odložit a prostě se odevzdat guruovi a dělat to, co mi řekne.

Otázka: Učili v tu dobu s Gurudžím Manju a Ramesh?

Ne, jen Ramesh pomáhal. Manju cestoval po Indii s Basarajuem, ale neučil v Maisúru.

Otázka: Mohl bys říct něco o Rameshovi?

Ramesh byl v Maisúru, kromě Nancy Giolgoff, mým nejlepším kamarádem. Naučil mne toho v té době docela dost. Uměl velmi dobře anglicky, a tak mi mohl vysvětlit hodně věcí, odpovědět na otázky, provést mne po tržišti, ukázat mi Maisúr. Strávili jsme spolu hodně času. Rád s námi trávil čas. Myslím si, že to bylo kvůli tomu, že jsme byli jediní Američané, které do té doby potkal – nepočítaje Normana Allena a jeho rodinu. Byli jsme velcí kamarádi, a jak jsem říkal, na lekcích jsem měl velmi rád jeho pomoc. Měl jsem Rameshe vůbec hodně rád.

Otázka: Tuto praxi popisujeme jako starodávnou – existovala ještě před Gurudžím a bude tu i po jeho smrti. Jakou v tom má Gurudží podle tvého názoru úlohu?

Řekl bych, že tím, že jsme já a Nancy pozvali Gurudžího do Ameriky, tak jsme odstartovali rozšíření Aštángy do celého světa. My tři a ještě Norman, když byl v Americe. Na začátku Gurudží učil pouze omezené množství bráhmanů v Maisúru. Potom co začal učit nás, se to rozšířilo do celého světa. A to si Gurudží přál. Myslím si, že by mu dělalo radost vidět, co se děje. Jsem přesvědčen, že v současnosti praktikuje jógu víc lidí mimo Indii než v ní.

Otázka: Čím si myslíš, že to je?

Za prvé mnoho lidí v Indii nemělo dost volného času, aby mohli jógu dělat. Obrovská část populace pracuje od rána do večera, jen aby měli dost jídla pro sebe a své rodiny. A také – alespoň v případě tohoto systému jógy – byl učen pouze pro bráhmany až do té doby, co jsme ho svým způsobem otevřeli zbytku světa. Přibližně do 60. let byla jóga udržována více méně v tajnosti. Guru učil své žáky a učení se udržovalo pouze v této linii. Před vznikem masové komunikace se jeden člověk mohl naučit jeden systém jógy, pokud se mu podařilo se s jógou setkat. Teď se to všechno otevřelo dokořán díky masové komunikaci, videím apod.

Otázka: Jakou roli v Gurudžího životě hrála Ama?

Ama hrála velmi důležitou roli v Gurudžího životě. Vždy se usmívala. Byla k nám všem skutečně přátelská. Bylo radost ji vidět. Vždy jsem miloval její jídlo, když pro nás něco uvařila. Občas jsme jeli na piknik, a to byla ta nejlepší jídla, která si z Indie pamatuji. Byla to opravdu kouzelná osoba. Chtěla s námi mít kontakt a začala se proto hned, jakmile začali přijíždět cizinci, učit anglicky. Nakonec se naučila docela dobře mluvit. Byla velmi inteligentní a dokázala se nějak domluvit i předtím, než uměla anglicky. Všichni Amu milovali.

Otázka: Chtěl bys říct nějakou myšlenku na závěr?

Na závěr bych chtěl říct, že vše, co jsem v tu dobu hledal, jsem dostal od Gurudžího. Vydal jsem se do Indie hledat nejlepší možnou jógovou praxi a našel jsem jeho systém, který jsem začal pečlivě praktikovat a učit. Od té doby stále pokračuji v hledání nejlepšího fitness programu na světe. Ptám se každého, koho potkám: „Našel jsi lepší systém jógy, než je tento?“ A stále jsem nenašel nic lepšího než Gurudžího Aštánga jógu. Kdyby mi někdo řekl: „Máš patnáct minut nebo jednu hodinu. Udělej pro sebe něco. Můžeš dostat jakékoli vybavení, činky, kolo, cokoli…“ Stoupnul bych si na zem a začal dělat Pozdravy slunci a postupně první sérii. Jsem Gurudžímu nesmírně zavázán za ty stovky hodin, které věnoval tomu, že mne učil Aštánga jógu.

 

Jazykové korektury: Jana Mikšíčková