„Aštánga jóga“, někdy také zvaná „Aštánga vinjása jóga“¹, byla dlouhou dobu mým domácím stylem. Věnoval jsem se jí a učil ji několik let. Přestože má nepopiratelné přínosy, nese s sebou i řadu problematických aspektů. Často nejde ani o samotné cvičení, ale o doprovodné jevy – od systému certifikací a autorizací přes nepodložené mýty o historii a účincích až po kult osobnosti.

Mnoho praktikujících, kteří Aštángou prošli, dospělo k podobným závěrům jako já. Problémem je, že když se člověk posune dál a modifikuje svůj přístup ke cvičení i výuce, zřídkakdy sdílí svou zkušenost veřejně. Nyní pozoruji kolem sebe opakování stejných problematických vzorců, které jsem viděl (a sám praktikoval) před deseti lety. Myslel jsem si, že jde o již vyřešené otázky, ke kterým se není třeba vracet. Dnes ovšem cítím potřebu formulovat svůj pohled jasně.

Považuji za důležité poukázat na nedostatky, abychom se z nich mohli poučit – je to svého druhu vyrovnávání se s vlastním stínem. Celá jógová komunita v Česku by podobnou reflexi potřebovala, zejména když zde prakticky neexistuje „jógová novinařina“². Ačkoliv se zaměřuji na Aštánga jógu, protože představuje moje domácí prostředí, podobnou analýzu by zasloužily i jiné styly a školy (kde je situace mnohdy ještě problematičtější).

Tento článek nepíši jako pouhou „kritiku“. Píši ho pro své já z doby před deseti lety, kdy jsem se Aštánze již nějaký čas věnoval, ale zároveň jsem pociťoval množství pochybností. Tehdy jsem bohužel nenarazil na žádný zdroj, který by otevřeně pojmenoval problematické aspekty tohoto stylu.³ Tento text je tedy určen těm, kdo jsou na tom jako já a možná pochybují o dokonalosti sérií, o tom, že Aštánga je jediná opravdová jóga, kdo se cítí ve slepé uličce, i když pořád praktikují a praktikují apod.

Stinná stránka

Série jsou špatně postavené

První asociace, která se vybaví při zmínce o Aštánga józe, jsou „fixně dané série“. Ačkoli to není jediná charakteristika tohoto stylu, je nepochybně nejznámější. Vzhledem k tomu, že danou sérii má praktikující cvičit přibližně hodinu a půl, šestkrát týdně, očekávali bychom mimořádně promyšlenou strukturu. Bohužel, realita je jiná.

Oficiální popisky označují každou sérii za dokonale vyváženou a promyšlenou. Tvrdí, že každá pozice připravuje na následující a vzájemně se doplňují. Stačí však jediný pohled na kteroukoli z šesti sérií⁴, aby bylo zřejmé, že ačkoli zde existuje určitá snaha o logickou strukturu, velmi rychle se vytrácí.

Vezměme si například první sérii. Již ve stojných pozicích nacházíme Ardha-baddha-padmóttánásanu – pozici, při níž musíte jednou nohou založit lotos a ještě se předklonit. Před ní však není žádná pozice, která by vás na lotos připravila. A protože sérii nesmíte nijak modifikovat, nemůžete přidat ani pozice, které by vám s přípravou na lotos pomohly.

Ardha-padma-padóttánásana (původní fotografie z Jóga Mály)

Když jsem toto téma diskutoval s jinými učiteli Aštánga jógy, někteří argumentovali, že Trikónásany a Páršvakónásany na lotos připravují. S tím lze souhlasit pouze z obtížemi. Přestože tyto pozice mohou vyvolat určitou laterální rotaci v kyčli, pro přípravu na lotos to zdaleka nestačí. A když už o této pozici mluvíme – jaký je vlastně její přínos? Je totiž poměrně zbytečná. Nabízí pouze minimální výhody (předklon, balancování na jedné noze i laterální rotaci v kyčli lze efektivněji cvičit samostatně), ale představuje významná rizika (snadno si v ní můžete poškodit koleno).

Podle ortodoxní metodiky získáváte od učitele pozice postupně a vždy musíte zvládnout předchozí, abyste dostali další. V praxi existují určité klíčové body, na kterých se praktikující často zastaví na delší dobu (někdy i na několik let). Nejznámějším je v první sérii Maríčjásana D. Pro její zvládnutí potřebujete dobrý lotos, vyšší trup v poměru k nohám a relativně delší stehenní kost než holenní a lýtkovou, plus o něco delší paže. Ano, čtete správně – zvládnutí Maríčjásany D závisí jen částečně na intenzitě vašeho cvičení. Mnohem více je determinováno tělesnou konstitucí, kterou jste získali v genetické loterii.⁵ Pokud ji nezvládnete, mnoho učitelů vás nepustí dál.

Autor článku v Maráčjásaně D (někdy z roku 2017)

Další nesmysl: proč se Baddhakónásana nachází až za Maríčjásanou D? Maríčjásana D je relativně málo přínosná pozice, zatímco Baddhakónásana je značně užitečná (v sérii není mnoho pozic zaměřených na abdukci kyčlí). Proč musím zvládnout Maríčjásanu D, abych mohl cvičit Baddhakónásanu? Nebylo by logičtější zařadit Baddhakónásanu nejen před Maríčjásany, ale mnohem dříve, dokonce i před Ardha-baddha-padmóttánásanu?

Baddhakónásana

Již v první sérii si také všimnete častého opakování. Mnoho pozic má více variant, aniž by tyto varianty přinášely nové benefity. Jaký je účel Džánušíršásany A, B a C? Varianty B a C zvyšují riziko poranění kolenních vazů bez jakéhokoli dodatečného přínosu. Série také obsahuje nepřiměřené množství předklonů, značný počet laterálních rotací kyčlí, téměř nic na ramena a minimální množství záklonů. I začínající absolvent učitelského kurzu by dokázal sestavit pohybově vyváženější sérii.

Problematické je i řazení některých pozic. Zařadit Paščimóttánásanu bezprostředně po mostech lze popsat přímo jako omyl. Málo co zatěžuje páteř více než přechod z maximální extenze do maximální flexe. Mnoho lidí se mylně domnívá, že „vyrovnávací pozice“ znamená, že když se hodně ohnu na jednu stranu, musím se pak hodně ohnout na opačnou stranu. Zřejmě si představují páteř jako gumu – čím více se ohýbá, tím bude pružnější. Opak je však pravdou. Čím více se extrémně ohýbá, tím vyšší je riziko vyhřeznutí ploténky (Callaghan, McGill 2001).

Z jógového hlediska je zajímavým příkladem Sarvángásana a Šíršásana. Sám Krišnamáčárja učil, že by Sarvángásana měla následovat až po Šíršásaně (Desikachar 1995, str. 31; Mohan 2002, str. 122). To má alespoň určitou logiku, protože komprese krční páteře v Šíršásaně se může uvolnit ve flexi (ačkoli to nemusí být vhodné pro každého).

Čím dále v sériích postupujete, tím méně smyslu obsahují. První série má několik problematických bodů, ale celkově se relativně osvědčila. První polovina druhé série je na tom podobně. Od druhé poloviny druhé série, a zejména od třetí série, však logika zcela mizí. Jaký je účel Tittibhásany C? Kromě toho, že je zábavné pozorovat místnost plnou lidí pokoušejících se chodit s nohama na ramenou? Karandavásana také postrádá smysl. Pro ty, kdo ji neznáte: je to stoj na předloktí. Když jste nahoře, založíte si lotos a spustíte nohu dolů, tak že si je položíte na tricepsy. Pak se opět zvednete nahoru a rozpletete si lotos. Tato pozice vyžaduje mimořádnou sílu, ale žádná z předchozích pozic v sérii vám neumožní dostatečně posílit ramena, paže i trup. Navíc je Karandavásana tak nešikovná, že ji ani neposílíte opakovanými pokusy (při spouštění nevyhnutelně spadnete dolů a při zvedání nedokážete odlepit nohy od paží).

Vátájánásana by mohla získat ocenění za „nejhorší způsob, jak cvičit kombinaci laterální rotace v kyčli a protrakce lopatek“. Oba tyto pohyby lze provést desítkami jiných, efektivnějších způsobů. Hlavní cenu za celkovou zbytečnost pak získává Supta-úrdhva-páda-vadžrásana. Ta by se dalo stručně popsat jako kotrmelec s polovičným lotosem. I mnozí aštángisté pochybují, že tato pozice má jakýkoli smysl. Setkal jsem se s vysvětlením, že Pattabhi Jois ji zařadil jen proto, že když učil Davida Williamse, ten zvládl všechny pozice hned napoprvé. Pattabhi Jois chtěl přidat něco, co by nezvládl, a proto zařadil tuto pozici, kterou David skutečně (napoprvé) neudělal.

Můžeme si všimnout určitého motivu: hodně pozic v sériích k něčemu je, ale zpravidla jsou málo efektivním prostředkem, jak tohoto přínosu dosáhnout. Když se pak různí autoři se ve svých knihách snaží popsat přínosy, tak se chytají stébla. Například pokud v jakékoli pozici dojde k sebemenší aktivaci břišních svalů, uvedou, že je zaměřena na posílení břicha, pokud provedu jakoukoli rotaci kyčlí, napíšou, že je na „otevírání“ kyčlí. Technicky mají pravdu, často se však jedná o nejkomplikovanější a zároveň nejméně efektivní způsob, jak daného cíle dosáhnout.

Dalším příkladem je odskočení a proskočení. Běžně se dočtete, že tím posílíte tělo. To je možné pouze tehdy, pokud již máte dostatečnou sílu zvednout se na rukou a nepřiskakovat nohama. I když to provedete čistě silou středu a paží, stále je to velmi neefektivní způsob posilování. Kdyby aštángisté věnovali polovinu času, který věnují proskakování, například klikům, posílili by mnohem efektivněji a s výrazně nižším rizikem přetížení ramen a zápěstí.

Zvláštní kapitolou je pak zarážející dogma: Padmásana neboli lotos se cvičí pouze „první pravá“. Takto jej popsal Pattabhi Jois již v Jóga Mále (Jois 2010) a později na tom bez výjimky trval. Jeho vysvětlení bylo, že takto lotos čistit játra a slezinu, a pokud by se dělal na opačnou stranu, nebude účinkovat. Jak přesně by k tomuto čištění mělo docházet a od čeho by měly být tyto orgány očištěny nikdy nevysvětlil. Toto tvrzení je však donekonečna opakováno v literatuře o Aštánga józe.

Když se na to podíváme z širší perspektivy, seznam všech osobností v historii jógy, které trvaly na tom, že se lotos má cvičit pouze s „první pravá“, je velmi krátký: Pattabhi Jois… a jeho žáci. Konec seznamu. Ano, i Krišnamáčárja učil lotos na obě strany – explicitně to zmiňuje již v Józe Makarandě z roku 1934, což dokazuje, že to určitě učil již v Maisúru (Krishnamacharya 2011, str. 166).

Mohli bychom argumentovat, že Pattabhi Jois se řídil Hatha-pradípikou, kde je lotos skutečně popsán pouze s „první pravá“ bez zmínky o cvičení na druhou stranu. Ovšem všechny pozice v Hatha-pradípice jsou popsány pouze na jednu stranu⁶, včetně třeba Matsjéndrásany, kterou Pattabhi Jois učil na obě strany.

Mohli bychom analyzovat všechny série pozici po pozici, ale myslím, že si to dokážete představit i sami. Netvrdím, že tyto série jsou zcela špatné. Na svou dobu byly velmi pokrokové a samotná koncepce sérií je cenná. Problém je, že jsme se zastavili u prototypu. Místo abychom jej vylepšovali a obohacovali o nové zkušenosti, tvrdí se, že série jsou dokonalé a že jakákoli změna by způsobila, že přestanou fungovat. Vzhledem k tomu, že už nyní nefungují⁷, tak bych takové riziko klidně podstoupil.

Je důležité si uvědomit, že nejde o žádné prastaré pořadí pozic. Je to jednoduše sekvence, kterou vytvořil Pattabhi Jois kolem roku 1960. Nepochází z Jóga Korunty a nevymyslel ji ani Krišnamáčárja. Více k tomuto tématu najdete v článku Kdo byl autorem Aštángových sérií.

Pattabhi Jois sám necvičil to, co učil

Aštánga jóga je kromě jiného proslulá impozantním množstvím mimořádně obtížných pozic. Pro mnoho lidí představuje vrchol náročnosti dát si nohu za hlavu. V Aštánze je to však základ. Nejen, že si dáte nohu za hlavu, ale buď u toho jste alespoň v bočním prknu (Bhairavásana) nebo si ji dáte rovnou do podpaží (Buddhásana) atd. atd. Logicky byste tedy očekávali, že tvůrce takových náročných sérií bude výjimečným atletem.

Skutečnost je však překvapivá – Pattabhi Jois tyto série sám aktivně necvičil. Podle dostupných informací přestal ásany praktikovat úplně nejpozději někdy v 70. letech. David Williams, který se u něj učil jako jeden z prvních zahraničních studentů, vzpomíná:

Otázka: Viděl jsi někdy Gurudžího praktikovat?
David Williams: Ne. Vždycky jsem si to přál, ale nikdy se to nestalo. Snad mým největším přáním bylo, abych s ním mohl alespoň jednou praktikovat. Zeptal jsem se Saraswati⁸, proč nepraktikuje a řekla mi, že měl nehodu na kole, kvůli které přestal s praxí a už nikdy znovu nezačal. Když jsem se zeptal přímo jeho, řekl mi, že dává všechnu svou energii do učení, a ne do své praxe a že tak pracuje na svém odkazu.⁹

Tato skutečnost sama o sobě nemusí být problematická, ale rozhodně není ideální. Když si uvědomíte, že Pattabhi Jois předepisoval velmi komplikované pozice a velmi náročnou fyzickou praxi, aniž by to sám praktikoval, působí to poněkud pokrytecky. I začínající učitelé jógy se učí základnímu principu – učit především ze své vlastní praxe.

Důraz pouze na fyzický výkon

Toto téma by zasloužilo samostatný článek. V Aštánga józe totiž existuje pozoruhodný paradox: mluví se o ní jako, kdyby to byla duchovní praxe, ale dělá se čistě fyzická praxe. Většina článků o Aštánga józe ji popisuje jako metodu, která vás psychicky i fyzicky očistí (ačkoliv není jasné od čeho přesně), pomocí níž poznáte sebe sama, probudíte kundaliní a dosáhnete dalších duchovních cílů. Často se také zdůrazňuje propojení dechu s pohybem, přičemž dech je údajně to nejdůležitější. Oblíbeným citátem je, že „Jóga je hlavně o dýchání, vše ostatní je jen cirkus.”

Realita je však diametrálně odlišná. Veškerý důraz je kladen výhradně na ásany. Další pozici či přístup k další sérii nezískáte na základě toho, jak jste se psychicky či fyzicky očistili nebo jakých meditačních vhledů jste dosáhli. Dostanete je pouze na základě vašeho rozsahu pohybu.

Pokud byste věřili, že zvýšení rozsahu pohybu nějak odráží duchovní transformaci, museli by členové Cirque du Soleil být osvícenými bytostmi. Nemluvě o olympijských medailistech v gymnastice. Naproti tomu Buddha, Ramana Maharši nebo Dalailama by pravděpodobně nedostali ani druhou polovinu první série.¹⁰

Je pozoruhodné, že žádný sanskrtský jógový text se ani náznakem nezmiňuje o souvislosti mezi rozsahem pohybu a stavem mysli. Ve skutečnosti v žádném tradičním jógovém textu nejsou ásany chápány jako primární prostředek duchovního vývoje. Slouží převážně k tomu, abyste: 1) dokázali pohodlně sedět v jedné pozici při meditaci či pránájámě, 2) udrželi tělo zdravé.¹¹ Představa, že by ásany měly být hlavním prostředkem duchovního vývoje, je koncept modernější než Power Yoga.¹²

Podobného rozporu mezi „duchovní rétorikou” a fyzickou praxí si všimlo více lidí. Monica Gaucci vzpomíná na své studium s Pattabhi Joisem:

„A pak je tu mýtus o tom, co to znamená být „pokročilý jógin“. V Joisově tradici je to založeno pouze na fyzické zdatnosti. Přímou cestou k certifikaci je zvládnutí Pokročilé série A, a to ještě pouze v Maisúru. Co znamená schopnost provést pokročilé ásany v kontextu osmi částí jógové cesty? Právě tento postoj uctívání fyzické zdatnosti a její vyzvedávání jako základu hierarchie jógového pokroku je bohužel tím, co dělá z jógy cirkus.”¹³

A Pattabhi Jois také nikdy neučil nic vysloveně duchovního:

„Nebylo tam žádné duchovní učení nebo vedení. Po dobu osmi měsíců, které jsem studovala s Pattabhi Joisem v Maisúru, jsem se zúčastnila každé „konference“. Většinou se diskutovaly všechny možné věci od receptů na rasam (jihoindická polévka) až po cenu zlata, ale nikdy duchovno. Nikdy jsem neslyšela Pattabhiho Joise říci nic hlubokého.“¹⁴

Většina aštángistů tento pohled nesdílí. Mají pocit, že v aštánga józe je mnoho duchovního obsahu, protože se jako duchovní popisuje. Je to způsobeno tím, že nemají srovnání, kolik času by se mělo věnovat meditaci a studiu ve srovnání se cvičením ásan. Pro ilustraci: V první polovině 20. století sestavil Svámí Šivánanda rozvrh jógových praxí pro různé úrovně. Vytvořil tři úrovně podle toho, kolik času denně můžete józe věnovat. Vezmeme-li rovnou tu nejpokročilejší variantu, která předpokládá, že máte denně na jógu 13,5 hodiny, doporučuje Svámí Šivánanda věnovat 6 hodin meditaci, 3 hodiny studiu posvátných textů¹⁵ a – dramatická pauza – pouhých 30 minut ásanám!¹⁶

Samozřejmě mnoho aštángistů věří, že Aštánga jóga je „meditace v pohybu“, protože to četli na internetu. Ovšem to, že o něčem prohlásíte, že je to „meditace“ nebo „duchovní praxe“ či „očista“, z toho automaticky nečiní skutečnou meditaci, duchovní praxi nebo očistu. Pokud bych si myslel, že jóga je dobrou přípravou na maraton, tato představa mě na maraton nepřipraví.

Můžete to zkusit. Možná, že se vám podaří být prvním člověkem v historii, který dosáhne duchovního vhledu skrze čistě ásanovou praxi. Osobně ale víc důvěřuji všem jóginům minulosti, textům, které zanechali a i všem ostatním tradicím moudrosti, kde se všichni shodnou, že duchovní poznání není o týrání těla a jeho motání do preclíků.

Pověrčivost

Existují teorie o vývojových stupních, kterými jednotlivé kultury procházejí. V Aštánga józe jako by se všichni vrátili do mytologického stádia. Překvapivě mnoho aspektů je vysvětlováno de facto jako magie či zásah vyšších sil. Často se dočtete něco ve smyslu: „Aštángové série nejsou jen obyčejné pořadí pozic s předepsaným dechem. Jsou zcela jedinečné a unikátní. Proto v nich nesmíte nic měnit, jinak by ztratily svůj účinek.” Zajímavé je, že nikdo přesně nespecifikuje, o jaký účinek se jedná, ale panuje přesvědčení, že je úžasný.

Vzhledem k tomu, že série jsou považovány za téměř magické, potřebují i odpovídající legendární původ. Následující text jsem zkopíroval z anglického manuálu pro učitele Aštánga jógy:

Vypráví se, že systém aštánga jógy byl zrekonstruován z tajemného rukopisu napsaném na svazku palmových listů, jménem Jóga Korunta. Tento soubor veršů o hatha józe objevil ve 30. letech 20. století učitel jógy a odborník na sanskrt Šrí Tirumalai Krišnamáčárja se svým žákem K. Pattabhi Joisem, když procházeli sanskrtské texty v univerzitní knihovně v Kalkatě. Rukopis je datován do doby před 500 až 1500 lety. Krišnamáčárja a Jois přeložili a zrekonstruovali série aštánga jógy (původně zde bylo šest sérií) a Pattabhi Jois, s podporou od Krišnamáčárji, použil tyto instrukce jako základ své praxe i učení.

Už v době, kdy byl tento text napsán, bylo známo, že nic z toho není pravda. Systém Aštánga jógy nepochází z Jóga Korunty. Pattabhi Jois neobjevil s Krišnamáčárjou žádný starobylý text. Tyto série jsou staré něco málo přes 60 let, protože je někdy okolo roku 1960 vytvořil sám Pattabhi Jois.¹⁷ 

Přesto se na webových stránkách různých učitelů Aštángy dodnes dočteme tutéž legendu:

Obecně aštángová komunita oplývá značným množstvím magických vysvětlení. Běžně se setkáváme s popisy jako:

„První série detoxikuje a napravuje tělo. Středně pokročilá série očišťuje nervový systém, otvírá a pročišťuje energetické dráhy.“ (Miele 2017, str. 56)

Taková vysvětlení sice znějí působivě a poskytují praxi zdánlivě hlubší smysl, avšak při bližším zkoumání zjistíme, že postrádají faktický základ. Od čeho přesně by měla první série detoxikovat? Jaké přesně látky má tělo v jejím průběhu vyloučit? Jakým mechanismem napravuje tělo? Proč moje tělo potřebuje zrovna takové množství předklonů? Bude série stejně účinně napravovat a očišťovat tělo, pokud pozice zacvičím v jiném pořadí? Nebo když zacvičím zcela jiné pozice? Proč?

Které konkrétní pozice v druhé sérii očišťují nervový systém? Od čeho ho vlastně očišťují? Jak je fyziologicky možné očistit nervový systém ohýbáním těla? Proč by tato praxe měla čistit energetické dráhy (nádí), když všechny tradiční hatha-jógové texty předepisují pro očistu energetických drah (nádí) buď specializovanou pránájámu (nádí šódhanu) nebo očistné techniky (šat-karman)?

Když tyto a podobné otázky položíte typickému učiteli Aštángy, odpověď bude v podstatě vždy stejná – „je to kouzlo“, samozřejmě formulované jinými slovy. Je pozoruhodné, že všichni ostatní jógini v historii včetně Krišnamáčárji a dokonce i samotného Pattabhiho Joise (jak bylo zmíněno výše) se bez těchto sérií docela dobře obešli. Navíc se samotné série v průběhu času značně měnily.¹⁸

Je zajímavé, že mnohá tato „magická vysvětlení“ často nepocházejí ani přímo od Pattabhiho Joise. Různí jeho západní žáci postupně přidávali stále fantastičtější interpretace, a jak je jeden přebíral od druhého, začaly se považovat za pravdu. Proces dospěl až do bodu, kdy jako výsledky praxe Aštángy slibují hory doly.

Základní problém spočívá v tom, že Pattabhi Jois (a jeho žáci) používal to, čemu se v odborné literatuře říká „pseudo-hluboké kecy“ (pseudo-profound bullshit) (Pennycook et al. 2015). Nejde přitom o vědomé lhaní. Abych citoval přímo z výzkumu: „Filosof Harry Frankfurt definuje v knize On Bullshit kecy jako něco, co má zapůsobit, ale co bylo vytvořeno bez přímého zájmu o pravdu. Tím se kecy liší od lhaní, které zahrnuje záměrnou manipulaci a podvracení pravdy (jak ji chápe lhář)“ (Pennycook et al. 2015).

Zároveň to není úplný nesmysl, nejsou to náhodně seřazená slova. Jde o specifickou kombinaci vágnosti a (absence) významu. Za normálních okolností se vágnost a význam nedají kombinovat, protože vágnost obvykle zakrývá význam. V případě pseudo-hlubokých keců se však vágnost používá k tomu, aby se zastřelo, že tam žádný konkrétní význam není. Na první pohled tak tyto výroky působí hluboce.

Do této kategorie nepochybně patří slavný výrok: „Do your practice and all is coming.“ (Dělej svou praxi a vše přijde). Zní to hluboce pouze do té doby, než se nad tím skutečně zamyslíte. Co přesně má přijít? Znamená to, že dosáhnu vysvobození (mókša)? Nebo probuzení kundaliní? Nebo snad získám čestný doktorát z aplikované fyziologie na univerzitě v Kodani? Co přesně znamená ono „vše“?

Podobně bychom se mohli ptát, co přesně zahrnuje pojem „praxe“. Stačí k probuzení kundaliní první série, nebo potřebuji zvládnout Třetí B (Advanced B)? Je dostačující cvičit jen polovinu série? Když jsem podobné otázky kdysi pokládal v Aštángové komunitě jak praktikujícím, tak učitelům, bylo mi (mimo jiné) řečeno, že nad tím příliš přemýšlím. To je nepochybně pravda. Ovšem velké množství Aštángistů nepřemýšlí vůbec. Mnozí si raději nechají tento citát vytetovat na předloktí, než aby se na chvíli zamysleli a napadlo je, že slepá poslušnost autoritě není nutně nejlepší cestou.

Většina Aštángistů tak šestkrát týdně pohazuje svým tělem po podložce v naději, že se stane něco mimořádného. Pokud byste cvičili například rok nebo dva pouze první sérii šestkrát týdně, jediným pravděpodobným výsledkem bude, že toto cvičení postupně ztratí svůj přínos, a dál se pravděpodobně dostaví nějaké zranění z přetížení. Důvodem je příliš malá variabilita pohybu, kdy neustále zatěžujete stejné tkáně.¹⁹ U dalších sérií je toto riziko ještě vyšší.

Čas můžeme každý investovat do čeho chceme. Podle toho také sklidíme výsledky. Někdy může být pozdě, když po desítky let lezeme po žebříku, abychom nakonec zjistili, že byl opřený o špatnou stěnu.

Černá stránka

Zatím by to mohlo vypadat, že je v Aštángovém světě hodně problémů, ale žádná úplná katastrofa to není. Nebojte se, bude ještě hůř.

Kult osobnosti

Diskutovali jsme již o několika aspektech Aštánga jógy, které nedávají smysl: fixně dané neměnné série, nepřiměřené požadavky na rozsah pohybu, nesmyslná vysvětlení a tendence k magickému myšlení. Všechny tyto prvky (a několik dalších, o kterých ještě bude řeč) mají společný zdroj: kult osobnosti.

Většina žáků považovala Pattabhiho Joise (a po něm i jeho vnuka Sharatha Rangaswamyho) za takřka božskou bytost. Jeho autorita byla absolutní a nezpochybnitelná. I když jeho vysvětlení často postrádala racionální základ, nebyla předmětem kritického zkoumání. Na konci každé lekce se tvořila dlouhá řada studentů, kteří se přicházeli Pattabhimu poklonit k nohám. Byl oslovován titulem „Gurudží“ („guru“ znamená učitel a „dží“ je sufix vyjadřující hlubokou úctu).

Veškerá moc byla koncentrována výhradně v jeho rukách: pouze Pattabhi Jois mohl certifikovat a autorizovat učitele. Cokoliv, co Pattabhi Jois prohlásil, bylo přijímáno jako nepochybná pravda, i když to bylo v přímém rozporu s tradičními jógovými texty, základními principy lidské anatomie nebo jednoduše zdravým rozumem.

Dokonce i tady v Čechách jsem viděl praktikující, kteří se po lekci klaněli fotografii Pattabhiho Joise. Tohle všechno vyvolávalo pocit, že Aštánga jóga je tak trochu sekta, a lidé si z toho dělali nejdřív spíš legraci:

„Být zapáleným aštángistou je jako být součástí sekty. Vstáváme dřív, než zakokrhá kohout, dodržujeme šestidenní praxi, zpíváme, klaníme se Šrí K. Pattabhimu Joisovi jako svému gurudžímu a myslíme si, že cvičit o úplňku nebo novu je zločin.“²⁰

Po roce 2018 se však tón diskuse výrazně změnil. Už to nebyl vtip. Lidé začali mnohem kritičtěji vnímat sociální dynamiku v aštángové komunitě a když se mluvilo o „Aštángové sektě“, myslelo se to vážně.²¹

Sociální dynamika aštángové komunity se značně soustředila kolem ústřední postavy, kterou byl nejprve Pattabhi Jois. Stejný vzorec následoval u jeho vnuka Sharatha.²² Ten si začal říkat „paramaguru“²³ a změnil si příjmení na Jois (původně se jmenoval Rangaswamy). KPJAYI (Krishna Pattabhi Jois Ashtanga Yoga Institute) a zejména později SYC (Sharath Yoga Centre) údajně přijímaly více než 5 000 přihlášek měsíčně, přičemž během jediného rána se tam vystřídalo přibližně 350-400 studentů.²⁴ Takto vysoký počet zájemců vytváří atmosféru vzácnosti, v níž se přístup ke guruovi stává cenným aktivem a znakem postavení v komunitě. Tento fenomén ilustruje, jak nedostatek a exkluzivita přispívají k mystické auře obklopující postavu gurua.

Tento přístup se promítal do všech aspektů, o kterých jsme již hovořili, a ještě budeme hovořit. Existovalo zde vzájemné potvrzování: série jsou mimořádné, protože Pattabhi Jois je velkým mudrcem. A naopak pouze někdo, kdo je velkým mudrcem, mohl přinést tyto výjimečné série. Proto když vyšlo najevo, že Pattabhi Jois sexuálně obtěžoval značné množství žen a ukázalo se, že nesplňoval kvalifikaci ani na podprůměrného učitele jógy²⁵, mnoho lidí to dlouho odmítalo přijmout, protože by to zpochybnilo hodnotu celé jejich praxe. Pokud do té doby Pattabhi Jois dělal něco problematického, bylo to interpretováno ve smyslu, že to ve skutečnosti není špatně, pouze tomu nerozumíme. Tím se dostáváme k dalšímu důležitému bodu.

Zranění

Aštánga jóga je spojena s významným množstvím zranění – podle dostupných výzkumů násobně více než jiné styly jógy (Bekhradi et al. 2018). Nyní však nejde ani tak o to, že série nejsou dobře strukturovány nebo že praxe nemusí nutně vést ke zdraví. Zaměřím se na zranění způsobená přímo učitelem, konkrétně zranění způsobená Pattabhim Joisem.

Joisův přístup k dopomocím byl jednoznačný: pokud se praktikující do dané pozice nedostal vlastní silou, Jois jej do ní dostal silou svou. Tento přístup byl natolik výrazný, že i prestižní časopis The Economist si toho povšiml v závěru zprávy o Joisově úmrtí:

 „Zdálo se, že řada studentů pana Joise neustále kulhá se zraněnými koleny nebo zády, protože se jim dostalo jeho „dopomoci“, při kterých je rval do lotosu, rozštěpu nebo záklonů.”²⁶

Na internetu lze nalézt množství svědectví od lidí, které Pattabhi Jois zranil:

„Katchie Ananda bylo pětatřicet let a žila v Boulderu v Coloradu, když se v roce 2000 setkala s Joisem na intenzivním kurzu jógy. (…) Při jednom setkání ji podle jejích slov Jois přiměl k hlubšímu záklonu ve stoji, než na jaký byla připravena. [jde o most ze stoje, kdy se chytáte kotníky, pozn. DD] Ruce měla na kotnících – už to byla extrémní pozice. Jois jí prudce posunul ruce až za kolena, až uslyšela vnitřní prasknutí. Později magnetická rezonance prokázala vyhřeznutí ploténky, ke které podle ní přispěl právě Jois.“²⁷

Monica Gauci vzpomíná:

„Byla jsem svědkem a osobně jsem zažila nebezpečné dopomoci, které v té době prováděli K. Pattabhi a Sharath Jois. S hrůzou jsem pozorovala ostatní, jak je jim ‚dopomáháno‘, a vyhýbala jsem se provádění určitých pozic, když se na mne dívali. Hlasité ‚pop‘ přetržených vazů Pattabhi Jois komentoval: ‚Mmmm, dobře. Otevírá se.‘ Mysore se stalo známým pro ‚My sore knee‘, ‚My sore back‘ atd. (Moje bolavé koleno, Moje bolavá záda atd.) Tato škoda se neděla jen v Maisúru, ale je udržována mnoha učiteli, kteří jednoduše kopírují stejné dopomoci, jaké jim dal jejich učitel.“²⁸

Dokonce i mimořádně ohební lidé takto utrpěli od Pattabhiho Joise zranění. Když jsem se v roce 2017 setkal s Davidem Williamsem, vzpomínal, jak mu Pattabhi přitáhl nohy k zemi v Ganda-bhérundásaně a nejspíš mu tím poškodil ploténku. David se následně rozhodl do Maisúru už nejezdit. Zdůrazňoval, že tuto pozici normálně dokáže provést, pouze potřebuje trochu času, než mu nohy přirozeně poklesnou dolů. To, že ho Pattabhi Jois přitáhl násilím, považoval za zcela zbytečné a naprosto kontraproduktivní.

David Williams byl však s tímto kritickým názorem v menšině. Většina aštángové komunity byla přesvědčena, že Pattabhi nemůže být natolik nekompetentní, aby někoho takto zjevně nevhodným přístupem zranil, protože je osvíceným mudrcem. Musí to tedy dělat úmyslně. Vznikla teorie o tom, že provádí „jógové operace“ – tedy že onu tkáň záměrně poškodil, ale tak odborně, že po zahojení bude dané místo zdravější a ohebnější než bylo předtím. To samozřejmě není pravda.²⁹ Přesto tomu tehdy chtěl jen málokdo oponovat. Naopak:

„Gurudži byl trochu tvrdší, ale myslím si, že to bylo tím, že se koukal na energetické pole místo těla. Neviděl třeba: ‚Když tomuhle chlapíkovi šlápnu na kolena, tak bude křičet a nebude moct cvičit pár týdnů.‘ Viděl energetické okruhy – ‚Aha, tohle musí jít sem‘ – a věřím, že občas si vůbec nebyl vědom fyzické dynamiky“ (Donahaye a Stern 2012, str. 53).

To nás opět přivádí ke kultu osobnosti a magickému myšlení v aštángové komunitě.

„Vtipnými“ historkami o zraněních způsobených Pattabhim Joisem se vzpomínky jeho žáků doslova hemží. Když jsem četl knihu Guruji, která měla Pattabhiho Joise oslavovat, chtěl jsem okamžitě přestat s Aštángou (v té době jsem byl přesvědčený Aštángista), protože mi přišlo, že se všichni zbláznili.³⁰ Jedna praktikující tam například s překvapivým nadšením vypráví o tom, jak jí Pattabhi Jois zlomil žebro. V té době byla v pátém měsíci těhotenství:

Otázka: Změnil ti Gurudží tvoji praxi [v těhotenství]?
Joanne: Ne, pokračovat pořád dál, dokonce i pro něj to bylo úplně nové, protože nikdy nepracoval s ženou, která začala jógu těhotná a vůbec někoho, kdo by byl ochotný cvičit jógu v těhotenství.
Otázka: Ale předpokládám, že pozice alespoň trochu měnil.
Joanne: Až do pátého měsíce vůbec ne a Amma mě viděla, jak to dělám a on mně do toho nutil.
Darby: Amma to viděla a řekla Gurudžímu: ‚Ne, ne, nedělej to.‘
Joanne: Zlomila jsem si žebro a hlavička dítěte byla proti tomu žebru. To už jsem musela být víc než v pátém měsíci…
Otázka: On ti zlomil žebro?
Darby: Nechali jsme si udělat rentgen po návratu do Austrálie a byla tam vlasová zlomenina.
Otázka: A bolelo tě to v tu chvíli s Gurudžím?
Joanne: V tu chvíli ne, ale v ten den ano. Nemohla jsem asi tři dny dýchat, protože pokaždé, když jsem se nadechla, mne to bolelo. (Donahaye a Stern 2012, str. 164)

 Z tohoto úryvku je patrné, že ani tazatel tomu nechtěl věřit. A připomeňme, že toto pochází z knihy, která nemá být kritikou, ale naopak oslavou Pattabhiho Joise.

Sexuální zneužívání a obtěžování

V kontextu problematických dopomocí, které Pattabhi Jois poskytoval, je nutné zmínit také to, že při nich často osahával ženy. Existuje známé video, které je v tomto ohledu velmi výmluvné:

Značná část komunity měla problém toto video akceptovat, protože pokud by Pattabhi Jois nebyl dokonalým mudrcem, zpochybnilo by to i „kouzelnou“ podstatu sérií. Tím by se ukázalo, že slepá poslušnost byla věnována autoritě, která toho nebyla vůbec hodna. To představuje zásadní problém. Když se u některého gurua prokáže, že se dopouštěl či dopouští různých forem sexuálního zneužívání, obvykle se proti těmto obviněním postaví významná část dané komunity. Ohrožuje to totiž identitu všech členů. Věnovali značné úsilí, peníze, čas – mnohdy i celé roky života, protože v řadě komunit lidé opustili svá zaměstnání a sociální vazby, aby mohli žít v ášramu, a najednou se ukazuje, že to celé byl podvod. To je psychologicky těžké unést, proto přirozeným obranným mechanismem bývá popření.

V případě aštángové komunity tomu nebylo jinak. Konkrétně v reakci na zmíněné video jsem se setkal s tvrzením, že bylo účelově sestříháno tak, aby vytvářelo negativní dojem. Je pravda, že je sestříháno (obsahuje záběry ze dvou různých workshopů – jeden měl proběhnout ve Francii a druhý v USA), ale existuje velké množství dalšího materiálu (četná osobní svědectví, další fotografie atd.³¹). Ale i kdyby žádné další důkazy neexistovaly: tyto dopomoci není v pořádku provést ani jedinkrát. A není složité se jim vyhnout. Sám jsem učil stovky hodin mysore lekcí a nikdy jsem nikomu nedal ruku mezi nohy. I čerstvý absolvent toho nejméně kvalitního učitelského kurzu to zvládne. Opravdu to nevyžaduje žádnou speciální dovednost.

Na obrázku je zachycena jedna z dalších oblíbených dopomocí Pattabhiho Joise. Následuje přímá vzpomínka na podobnou situaci, jaká je zachycena na fotografii:

„Po několika dnech semináře Aštánga jógy se Šrí K. Pattabhim Joisem v budově Puck, kde se asi čtyři stovky studentů motaly do halásany, mě guru náhle dal ruku do rozkroku.
V naprostém šoku jsem se překulila do sedu a zjistila, že zírám přes celou místnost na Sharatha, Joisova vnuka, který mi pohled oplácel a vypadal stejně zděšeně jako já.
Pattabhi Jois mě napomenul: ‚Bad lady! (Zlobivá paní!)‘ a slyšela jsem mírný smích davu nad guruovým starým vtipem. Nevěřícně jsem se přikrčila, abych našla jeho oči. Usmál se, jako by vůbec netušil, co se stalo, a řekl: ‚Ty nevystupovat z pozice.‘“³²

Zajímavá je zde zmínka o Sharathovi. Prakticky všichni si všimli, že Pattabhi Jois osahává ženy. Čas od času mu prý právě Sharath řekl, ať to nedělá, a on s tím na chvíli přestal. Je zřejmé, že si Pattabhi Jois musel být vědom toho, co dělá (a nebylo to proto, že by vnímal jen „energetické dráhy“). Sám Sharath o tom v roce 2019 napsal příspěvek na Instagram. Nechci nyní rozebírat styl jeho omluvy, podstatné je, že i Sharath si byl tohoto problému vědom:

Setkal jsem se i s argumentem, že Pattabhi Jois poskytoval tyto dopomoci i mužům, a proto nejde o sexuální obtěžování. Je pravda, že Pattabhi Jois dával nevhodné dopomoci také mužům, o čemž existuje rovněž řada fotografických důkazů.

Na internetu to vyvolalo různé diskuse, v nichž část lidí zastávala názor, že nejde o sexuální obtěžování právě proto, že takto osahával i muže.³³ Upřímně nerozumím logice, podle které je sice špatné osahávat ženy, ale pokud pak osaháváte i muže, tak je to v pořádku. Necháme-li však prozatím stranou diskusi o přesné definici sexuálního obtěžování a zneužívání, zůstává faktem, že se jednalo o špatné dopomoci. V nejlepším případě byly zbytečné, v horším případě způsobily mnohým praktikujícím zranění. Tím pádem máme pouze dvě možnosti interpretace: buď byl Pattabhi Jois naprosto nekompetentní jako učitel jógy, nebo byl sexuálním násilníkem. Třetí možností je samozřejmě kombinace obojího. Ať tedy chcete vysvětlovat tyto dopomoci jakýmkoli způsobem, tak z toho Pattabhi nikdy nevyjde dobře. A nevím, jestli bych chtěl mít učitele, u kterého bych musel argumentovat: „To nebylo sexuální obtěžování. On byl prostě jen neschopný.“

Je třeba jasně říci, že o sexuální obtěžování skutečně šlo. Na to není třeba rozkódovat, co si měl dotyčný myslet, ale určující je, jak to vnímá oběť.³⁴ Oficiálně to uznal i Sharath (viz výše) a následně celá řada dalších učitelů.³⁵ Je také pravdou, že ve srovnání s mnoha jinými slavnými jógovými učiteli (Yogi Bhajan³⁶, Bikram Choudry³⁷ nebo asi nejhorší případ sexuálního zneužívání v jógové komunitě ve 20. století z Bihar School of Yoga³⁸) nevychází Pattabhi Jois jako úplně nejhorší. To ale nic nevylepšuje. Pro ty z nás, kteří jsme začali s Aštángou až po smrti Pattabhiho Joise, je ovšem důležitý jeho odkaz a osobnost: byl dobrým učitelem? Bohužel, ať se na to podíváme z jakéhokoli hlediska, odpověď je jednoznačně ne.

Co s tím?

Když Aštángovou komunitou v letech 2018 a 2019 otřáslo konečné přijetí faktu, že Pattabhi Jois nebyl svatým mudrcem, mnozí praktikující a učitelé byli hluboce rozčarováni. Nejčastější otázka zněla: co dál? Část komunity se sice vrátila do zajetých kolejí, nadále jezdí za Sharathem a věří, že „All is coming“. Významnou část učitelů však celá tato aféra paradoxně osvobodila. Najednou mohli opustit nesmyslná dogmata a začali tvůrčím způsobem přetvářet své učení – měnit sestavy sérií, přicházet s vhodnějšími variantami pozic, více se zaměřovat na funkční anatomii, integrovat meditaci a další aspekty praxe.

Mnozí rozšířili svůj přístup i o posilování a další metody práce s tělem. Jejich pojetí jógy je nyní mnohem komplexnější a hlubší – a pro studenty (jako jsem já) přináší prokazatelně lepší výsledky.

Nemohu zmínit všechny inspirativní učitele, ale například Mark Robberds (https://www.markrobberds.com) výrazně obohatil svůj přístup práce s tělem (od posilování přes movnat). Nabízí i kurzy, kde učí modifikace a přípravy na Aštángové pozice, které mi osobně mimořádně pomohly.

Se skvělou alternativou k rigidním Aštángovým sériím přišel Matthew Sweeney (https://yogatemple.com/). Matthew opustil komunitu Maisúru dávno před zlomovým rokem 2018, protože mu série (a další aspekty) nevyhovovaly. Vytvořil několik vlastních sérií, které jsou pohybově komplexnější než ty Aštángové, a přitom nejdou pouze od náročných k ještě náročnějším. Pohybově se mu podařilo geniálně vychytat většinu slabých míst Aštángových sérií, ale pořád zachoval koncept propojení pohybu s dechem. Jeho Sinha krama a Čandra krama patří k sériím, které cvičím nejčastěji.

Další zajímavou alternativu vyvinuli Bianca Machliss a Simon Borg-Olivier (https://yogasynergy.com/). Vytvořili pět různých sérií pojmenovaných podle živlů. Jejich účelem není stupňování obtížnosti, ale vzájemné doplňování. Nabízejí také jednu univerzální sérii nazvanou „Yoga Synergy Fundamentals“. Nejde však pouze o změnu pozic. Oba jsou fyzioterapeuti a dlouhodobě pracují s koncepty jako aktivní strečink a pohyb iniciovaný ze středu těla, a to mnohem dříve, než se tyto přístupy v józe obecně rozšířily. Simon nyní vyučuje i samostatné pohybové sekvence, které připomínají spíše čchi-kung. Označuje je jako 5D Flow.

Inspirací může být také přístup Mary Taylor a Richarda Freemana (https://freemantayloryoga.com/). Tito dva uznávaní učitelé kombinují hlubokou moudrost s filosofickou praxí, buddhismem a jógou. Jejich výuka zdůrazňuje vnitřní prožitek nad vnějším provedením pozice a propojuje fyzickou praxi s meditativním stavem mysli. Nabízejí sofistikovanější interpretaci Aštángy, která respektuje její kořeny, ale zbavuje ji dogmatismu a mechanického provádění.

Také Eddie Stern nedávno představil svou vlastní alternativu nazvanou Yoga Sangraha (https://blog.eddiestern.com/why-yoga-sangraha/). Jelikož jde o velmi nový přístup, není o něm zatím mnoho informací dostupných online.

Doufám, že tento text pro vás bude také takovým osvobozením, a že se společně můžeme odpoutat od falešných autorit a dogmat, a vybudovat svou jógovou praxi na autentických základech vycházejících z porozumění vlastnímu tělu i mysli.

Bibliografie

Bekhradi, A., Wong, D., Gerrie, B. J., McCulloch, P. C., Varner, K. E., Ellis, T. J., & Harris, J. D. (2018). Although the injury rate of yoga is low, nearly two-thirds of musculoskeletal injuries in yoga affect the lower extremity: A systematic review. Journal of ISAKOS, 3(4), 229–234. https://doi.org/10.1136/jisakos-2017-000149

Callaghan, J. P., & McGill, S. M. (2001). Intervertebral disc herniation: Studies on a porcine model exposed to highly repetitive flexion/extension motion with compressive force. *Clinical Biomechanics*, 16(1), 28-37. https://doi.org/10.1016/s0268-0033(00)00063-2

Clark, B. (2016). Your body, your yoga (First edition). Wild Strawberry Productions.

Desikachar, T. K. V. (1995). The heart of yoga. Inner Traditions.

Donahaye, G., & Stern, E. (Eds.). (2012). Guruji: A portrait of Sri K. Pattabhi Jois through the eyes of his students. Farrar, Straus and Giroux.

Fitzgerald, Louise F., and Lilia M. Cortina. (2018). “Sexual Harassment in Work Organizations: A View from the 21st Century.” In APA Handbook of the Psychology of Women: Perspectives on Women’s Private and Public Lives (Vol. 2)., edited by Cheryl B Travis, Jacquelyn W. White, Alexandra Rutherford, Wendi S. Williams, Sarah L. Cook, and Karen Fraser Wyche, 215–34. Washington: American Psychological Association. https://doi.org/10.1037/0000060-012.

Hreljac, A. (2004). Impact and overuse injuries in runners. Medicine & Science in Sports & Exercise, 36(5), 845-849. https://doi.org/10.1249/01.MSS.0000126803.66636.DD

Jois, K. P. (2010). Yoga mala. North Point Press.

Krishnamacharya, T. (2011). Yoga-makaranda: The nectar of yoga (E. R. Ramaswamy Iyengar & K. Desikachar, Trans.). Media Garuda.

Lowen, A. (2015). Bioenergetika, terapie duše pomocí práce s tělem. Portál.

Miele, L. (2017). Aštánga jóga, jóga dychu. Sattva.

Mitchell, J. (2019). Yoga biomechanics: Stretching redefined*. Handspring Publishing.

Mohan, A. G. (2002). Yoga for body, breath and mind. Shambhala.

Pennycook, G., Cheyne, J. A., Barr, N., Koehler, D. J., & Fugelsang, J. A. (2015). On the reception and detection of pseudo-profound bullshit. Judgment and Decision Making, 10(6), 549-563. https://doi.org/10.1017/S1930297500006999

Räisänen, P. (2013). Ashtanga yoga, yoga in the tradition of Sri K. Pattabhi Jois. YogaWords.

Woo, S. L. Y., Abramowitch, S. D., Kilger, R., & Liang, R. (2006). Biomechanics of knee ligaments: Injury, healing, and repair. Journal of Biomechanics, 39(1), 1–20. https://doi.org/10.1016/j.jbiomech.2004.10.025

1. Aby se nepletla s aštánga-jógou u Pataňdžaliho. Viz také Proč se aštánga józe říká Aštánga jóga. V následujícím textu píšu Aštánga jóga s velkým A, pokud jde o styl, který vyvinul Pattabhi Jois. S malým A je to pak Pataňdžaliho aštánga-jóga.
2. Jóga dnes publikuje primárně „zamyšlení na volné téma“. Jógoviny ani YogaPoint už fakticky nefungují, a jak lidé přestali psát blogy, zbývají jen příspěvky na sociálních sítích. Pokud by se nějaký jógový učitel v Česku dopustil sexuálního zneužívání, prakticky neexistuje platforma, kde by bylo možné takovou informaci zveřejnit.
3. Ne, že by o tom vůbec nikdo nepsal. Matthew Sweeney už o tom psal v roce 2013: https://loveyogaanatomy.com/the-evolution-of-ashtanga-yoga/ Ale o tom článku jsem se dověděl vlastně až teď (díky Martině za upozornění).
4. V Aštángové komunitě je velká diskuse o tom, kolik sérií vlastně je. Původně měly být tři: základní nebo též první (Primary), střední nebo též druhá (Intermediate) a pokročilá nebo též třetí (Advanced). Nejprve byla třetí série rozdělena na dvě a později na čtyři (Advanced A, B, C, D). Starší generace Aštángistů někdy proto učí jen čtyři série. Současný standard je šest. Rozdělení třetí série na čtyři nebyla žádná radikální změna. Pozice v třetí sérii jsou tak obtížné, že se prostě rozdělila na více částí, aby šla spíše zacvičit. Jen minimum praktikujících dělá jakoukoli třetí sérii. A lidi, kteří vůbec kdy praktikovali třetí D byste spočítali na prstech.
5. Toho si už povšimli někteří (nyní bývalí) učitelé Aštánga jógy, např. Gregor Maehle: https://loveyogaanatomy.com/reformation-of-an-ashtanga-zealot/ Víc o této problematice naleznete u Bernieho Clarka (2016).
6. Výjimkou je Mahámudrá, kterou bychom mohli brát jako předchůdce Džánu-šíršásany. U ní je jako u jediné zmínka: „Když [ji] provedl na měsíční stranu, ať ji znovu provede na sluneční stranu“ (candrāṅge tu samabhyasya sūryāṅge punar abhyaset) 3.15 (podle nové kritické edice na hathapradipika.online).
7. Resp. fungují, pokud máte určitý typ těla. O něco delší ruce v poměru k trupu a o něco kratší nohy, úzkou pánev a široká ramena a velmi mělkou kloubní jamku kyčle. Jsou lidi (za celý svůj život jsem učil 2), který tyto série perfektně sednou. Ale vzhledem k tomu, že jich je méně než 0,5%, tak je to velmi výjimečné. Aštángové série jsou trochu jako boty velikosti 30, o kterých se ale bude tvrdit, že jsou univerzální velikost. Většinu lidí budou tlačit. A ta hrstka těch, kterým sedí, si budou myslet, že se ostatní prostě dost nesnaží a nenapadne je, že mají extrémně výjimečné tělo.
8. Dcera Pattabhiho Joise.
9. Z rozhovoru: https://www.korenyjogy.cz/rozhovor-s-davidem-williamsem-jak-to-zacalo/. Také vyšel jako součást knihy Guruji (Donahaye a Stern 2012).
10. Mimochodem tím nechci říct, že psychický stav vůbec nesouvisí s fyzickým. Souvislost existuje, ale není to o ROZSAHU pohybu. Například Alexander Lowen (2015), který rozpracoval jednu z prvních psychoterapeutických metod pracujících s tělem, hledá souvislost spíš v nevědomém napětí svalů – tj. že máme často zatnuté svaly třeba okolo hrudníku, aniž bychom je potřebovali, a ty jsou často spojené třeba s úzkostí. Jeho hlavní nástroje jsou pak práce s dechem a relaxace. I když tedy může použít protahování, nejde mu vůbec o to, kam až dotyčný dosáhne, ale jak se mu u toho podaří uvolnit. Aštánga jóga se svým důrazem na bandhy dělá spíše opak.
11. Hatha-pradípika 1.17 shrnuje účel ásan: „Tyto ásany by se měly provádět pro [dosažení] stability, zdraví a tělesné kondice.“ (tat kuryād āsanaṃ sthairyam ārogyaṃ cāṅgapāṭavam – podle kritické edice z hathapradipika.online. Běžná edice má aṅgalāghava, což znamená „lehkost údů“). Ghéranda sanhitá 1.10 říká, že „Pomocí ásan je dosaženo síly (drdha)“ (āsanena bhaved-dṛḍham). Ásany prostě nebyly spojovány s duchovními výsledky. To ovšem neznamená, že by nebyly užitečné. Broušením nože také nic neuvaříte, ale pro vaření je dobré mít ostrý nůž.
12. Viz o tom také ve starším článku Jóga mezi tělocvikem a mystikou. Narážím tam mimo jiné na snahu některých učitelů Aštánga jógy redukovat všechny jógové praxe čistě na ásany. V ásanách dýcháte, tak je to pránájáma. V ásanách se taky soustředíte, takže to je meditace atd.
13. ZDROJ: https://chintamaniyoga.com/why-i-left-the-mysore-community-in-1999-my-statement/
14. ZDROJ: https://chintamaniyoga.com/why-i-left-the-mysore-community-in-1999-my-statement/
15. Tady je potřeba si říct, že studium posvátných textů není v žádném případě teorie, ale je to skutečná praxe. Viz překlad Svámí Šivánanda: Svádhjája neboli zbožné studium posvátných knih.
16. Více k tomu můžete najít v článku Kolik času věnovat ásanám.
17. Detailně toto najdete ve článku Kdo je autorem aštángových sérií a ve starším Jóga korunta, co o ní (ne)víme (v té době ještě nebyl k dispozici text Hathábhjása-paddhati)
18. Změnami jsem se kdysi detailněji zabýval například série článků Po stopách první série (první, druhý, třetí). Přehled základních změn v první sérii shrnuje i Petri Räisänen (2013, str. 12-13)).
19. Jakýkoli pohyb, který se vykonává dlouhou dobu beze změny, ztratí svůj přínos. Dojde k tzv. adaptaci v angličtině se tomu říká SAID (Specific Adaptation to Imposed Demands). Jakmile zátěž překročí míru odolnosti tkáně, dojde ke zranění. A po delší době trvalé zátěže se snižuje odolnost tkáně (viz např. Herlajc 2004). Tj. pokud dělám totéž každý den, zvyšuje se postupně šance zranění a klesá přínos. Konkrétně z jógového hlediska k tomu viz Clark (2016, str. 25-29) nebo Mitchell (2019, str. 137).
20. ZDROJ: https://www.elephantjournal.com/2013/10/are-you-in-the-ashtanga-cult-elaine-oyang/  Tento článek je z roku 2013. Tehdy se ještě Aštánga jóga označovala za sektu jako takový interní vtip.
21. Nemyslím si, že by se dalo říct, že Aštánga jóga je sekta, protože termín „sekta” se nyní již v odborné literatuře nepoužívá (podobně jako „idiot“ se i „sekta“ stala spíš nadávkou zhusta používanou novináři). Ovšem v diskusích se tento termín hodně používal. Např. zde je ukázka z jednoho článku „Sekty mohou mít mnoho podob. Ne všechny zahrnují zjevnou kontrolu a manipulaci, zejména ze strany jediného vůdce nebo učitele. To platí i v případě Aštánga jógy. Vůdce (Joisova rodina) měl až na výjimky do značné míry volné ruce. Unikátní bylo, že komunita sama vyvíjela tlak a vliv na chování a přesvědčení studentů. Byla to většinou komunita, kdo řídil dynamiku skupiny. Nechápejte mě špatně. Postoje, přesvědčení a chování Pattabhi Joise udávaly tón celé komunitě. To pak formovalo normy a očekávání celé skupiny. Takže i když existoval efekt prosakování, jednotliví studenti tyto normy ve skupině udržovali a prosazovali. Sociální manipulace a kontrola se projevovala nenápadně, ale dopad byl hluboký (pomluvy, kliky atd.). Bylo to sociálně nátlakové a škodlivé.“ ZDROJ: https://magnoliazuniga.com/2024/03/19/sexual-abuse-in-yoga-part-3-stumbling-forward-embracing-our-failures/
22. To, že se Sharath stal hlavou Aštánga jógy bylo samo o sobě velmi kontroverzní. Pattabhi Jois měl mnohem seniornější studenty, ale evidentně chtěl, aby Aštánga jóga zůstala v rodině. Viz např. https://chintamaniyoga.com/sharath-latest-response-an-analysis/
23. Titul paramaguru obvykle znamená „učitel mého učitele“. Např. se často objevuje v různých rituálech, kde zmiňujete svého učitele, jeho učitele a někdy ještě předchozího učitele (paraméšti-guru). Sharath tím pravděpodobně chtěl naznačit, že je učitelem učitelů.
24. https://economictimes.indiatimes.com/news/new-updates/sharath-jois-the-famed-indian-yoga-guru-who-taught-hollywood-stars-like-madonna-is-no-more/articleshow/115225104.cms
25. Podprůměrný učitel jógy by měl umět alespoň dvě věci: nešahat lidem při cvičení do rozkroku a nezkoušet je narvat do pozic silou. Pattabhi Jois selhal v obou těchto bodech. A je sice hezké, že byl védántavidván, ale i pokud znáte všechny Šankarovy komentáře zpaměti, neznamená to, že umíte učit jógu.
26. ZDROJ: https://web.archive.org/web/20120801101607/http://www.economist.com/node/13776890
27. ZDROJ: https://thewalrus.ca/yogas-culture-of-sexual-abuse-nine-women-tell-their-stories/
28. ZDROJ: https://chintamaniyoga.com/why-i-left-the-mysore-community-in-1999-my-statement/
29. „V současnosti se chápe, že obnovená tkáň po zranění se nevrací do svého stavu před zraněním“ (Mitchell 2019, str. 139). Existují teorie, že při správném postupu a s trochou štěstí by se mohla možná vrátit, ale většinou ztrácí elasticitu i další funkčnost (Woo et al. 2006).
30. Mimochodem Guy Donahaye (jeden z editorů této knihy) se o ní sám vyjádřil nakonec velmi kriticky a dokonce zmínil, že by se měla stáhnout s prodeje. Bohužel jeho původní blog už neexistuje, takže je jenom tento post na FB https://www.facebook.com/gdonahaye/posts/pfbid02uEFtj3qK9zCYbX2CathwssGy99kytjSEYZAWqg9bdyFvym86Y5QkDZ2UqNMzi6Z1l
31. Tady je pár příkladů:
    https://thewalrus.ca/yogas-culture-of-sexual-abuse-nine-women-tell-their-stories/
    https://www.inspirationyoga.net/the-sexual-abuse-scandal-in-ashtanga-yoga/
    https://www.yogajournal.com/lifestyle/sexual-assault-in-the-ashtanga-yoga-community/
    https://www.newyorker.com/news/news-desk/yoga-reconsiders-the-role-of-the-guru-in-the-age-of-metoo
    https://chintamaniyoga.com/apology-to-the-victims-of-pattabhi-jois-sexual-assault/
32. ZDROJ: https://www.yogacitynyc.com/single-post/2016/03/07/Why-The-Abused-Dont-Speak-Up
33. Tento argument měl např. John Scott. Viz: https://chintamaniyoga.com/response-to-john-scotts-view-of-pattabhi-joiss-sexual-abuse-by-karen-rain-and-gregor-maehle/
34. Fitzgerald a Cortina (2018) uvádějí více existujících definic sexuálního obtěžování. Zmiňují, že je rozdíl mezi právní definicí a definicí behaviorální vědy – jedinou výjimkou, která je vždy společná všem definicím je právě to, že je obtěžování z hlediska oběti nechtěné a nevítané (Fitzgerald a Cortina, 2018, str.  217, pozn. 3). Z právního hlediska je v Čechách „sexuální obtěžování“ definováno v § 4 Antidiskriminačního zákona č. 198/2009 Sb. Zvlášť je pak „sexuální nátlak“ (§ 186 v zákoně č. 40/2009 Sb.). Případ Pattabhiho Joise se ovšem nikdy nedostal před soud a nejsem právník, takže nedovedu říct, kam by spadal podle právní definice.
35. Vznikla za tím účelem skupina na FB: https://www.facebook.com/AVPJSA i online petice: https://www.change.org/p/ashtanga-yoga-community-taking-a-seat-for-justice-a-pledge-for-ashtanga-allies-053c1c95-0289-499d-9869-9887d229bf12 a mnoho učitelů napsalo vyjádření na vlastní blog, podcast a pod.
36. V češtině např. zde: https://info.dingir.cz/2020/09/bili-ptaci-ve-zlate-kleci-jogi-bhajan-podezrely-ze-sexualniho-zneuzivani/ Detailní reportáž (která není čistě neutrální): https://www.gurumag.com/master-of-deceit-how-yogi-bhajan-used-kundalini-yoga-for-money-sex-and-power/
37. Viz třeba zde: https://30for30podcasts.com/bikram/ Je o něm i celý dokument https://www.imdb.com/title/tt10883004/
38. https://www.theluminescent.org/2017/12/a-culture-of-silence-satyananda-yoga.html