Dattátréja džajantí

Následující text je překladem z knihy Svámího Šivánandy “Hindu Fasts & Festivals” (The Divine Life Society 1997. ISBN 81-7052-039-8. Online je dostupná zde). Svámí Šivánandy má specifický styl psaní a ve svém učením se snažil různé tradice spíše spojovat než rozdělovat. Dokázal stejně nadšeně mluvit o Šivovi, Buddhovi i Ježíšovi. Jeho popisy hinduistických svátků tomu také odpovídají. Následující text není antropologickou studií daného svátku – většina svátků se v různých regionech Indie slaví trochu odlišně a prakticky každá tradice některé svátky slaví hodně a jiné zase vůbec apod. Nabízí nám ale pohled trochu více zevnitř a věřím, že i když nepopíše každý svátek v jeho úplnosti, nabídne lepší vhled do toho, co tyto svátky znamenjí pro jógina, jakým byl Svámí Šivánanda.

Všechny poznámky pod čarou jsou moje.

O Dattátréjovi se také můžete přečíst tento článek: Příběhy o jóginech: Dattátréja

óm namó bhagavaté dattátréjája

Dattátréja džajantí připadá na úplněk měsíce Márgašírša, což odpovídá měsícům prosinec až leden. O Dattátréjovi se vypráví následující příběh:

Anasúja bývá označována za příklad cudnosti. Byla manželkou maharšiho Atriho, velkého mudrce a jedno ze sedmi hlavních zřeců. Anasúja pečlivě dodržovali pativrata-dharmu¹, mezi jejíž hlavní složky patří oddanost manželovi a považování manžela za samotného Boha.² Vykonávala po dlouhou dobu přísnou askezi, aby získala syny, kteří by byly rovni Brahmovi, Višnuovi a Šivovi.

Jednoho dne požádaly Sarasvatí, Lakšmí a Párvatí své manžely (tj. Brahmu, Višnua a Šivu), aby ozkoušeli pativrata-dharmu Anúsaji tím, že ji požádají, aby jim dala almužnu nahá ³.

Brahma, Višnu a Šiva se dověděli o Anasújině askezi a o jejím přání. Souhlasili tedy s žádostí svých manželek, protože věděli, že tím také budou moci vyplnit Anasújino přání. Oblékli si oděv sannjásinů, přišli před Anasúju a požádali ji o almužnu, tak jak navrhovaly jejich manželky. Anasúja měla velké dilema. Nemohla sannjásiny odmítnout. A zároveň musela dodržet pativrata-dharmu, kterou by porušila tím, že by se ukázala nahá před jiným mužem než jejím manželem. Meditovala na podobu svého muže, utekla se k jeho chodidlům a tři sannjásiny pokropila trochou vody, kterou použila k umytí nohou svého muže. Tři bozi se okamžitě proměnili ve tři nemluvňata díky síle její ctnosti. V tu samou chvíli se její prsa naplnila mlékem. Považovala tato tři nemluvňata za svoje děti a nakrmila je nahá mlékem a chovala je. Čekala pak na návrat svého muže, který se odešel vykoupat.

Jakmile se rši Atri vrátil domů, Anasúja mu pověděla, co se stalo, když byl pryč, dala tři děti k jeho nohám a uctila ho. Ale Atri to již všechno věděl díky svému božskému zraku. Objal všechny tři děti. Tím se z nich stalo jedno dítě s dvěma nohama, jedním trupem, třemi hlavami a šesti rukama. Rši Atri požehnal své manželce a pověděl ji, že samotná Trimúrti⁴ přijala podobu těchto tří dětí, aby splnili její přání.

Mezitím se Nárada vydal za Sarasvatí, Lakšmí a Párvatí, aby jim pověděl, že jejich manželé byli proměněni v děti díky síle Anasújině pativrata-dharmy a že se nevrátí, pokud o ně nepožádají ršiho Atriho. Sarasvatí, Lakšmí a Párvatí tedy přijaly podobu obyčejných žen a přistoupily před Atriho a požádaly ho o vrácení svých manželů. Atri řádně uctil všechny tři ženy a se spojenými dlaněmi se k nim modlil, aby se splnilo přání jeho i Anasúji.

Na to se Brahma, Višnu i Šiva objevili ve své skutečné podobě před Atrim a řekl: „Toto dítě bude velkým mudrcem, jak sis přál ty a bude nám rovné, jak si přála Anasúja. Bude se jmenovat Dattátréja.“ Když to dořekli, zmizeli.

Malý Dattátréja brzy dospěl. Protože v sobě měl světlo tři bohů a byl velikánem s hlubokou moudrostí, všichni ršiové a asketové ho chovali v úctě. Byl jemný, mírný a laskavý. Byl avadhútou – asketou, který zůstává pouze nahý. Učil pravdu védánty. Předal Avadhúta gítu Subramanjovi. Je to úžasná kniha, která obsahuje poučení a tajemství védánty a zkušenost uvědomění Já.

Jednou, když radostně procházel lesem, potkal krále, který když viděl jak je Dattátréja šťastný, se ho zeptal na tajemství jeho štěstí a jméno jeho gurua.

Dattátréja odpověděl: „Samotné Já je mým guruem. Ačkoli jsem se učil u dvaceti čtyř dalších učitelů. Takže i ti jsou moji guruové.“

Dattátréja pak vyjmenoval svých dvacet čtyři guruů a jakého poučení se mu od každého z nich dostalo:

„Jména mých dvaceti čtyř učitelů jsou země, voda, oheň, nebe, měsíc, slunce, holub, krajta, oceán, můra, včela, včelař, slon, antilopa, ryba, tanečnice Pingala, havran, dítě, mladá dívka, had, výrobce šípů, pavouk a vosa.

1. Od země jsem se naučil trpělivost a toho, jak činit dobro ostatním.

2. Od vody jsem se naučil čistotě.

3. Od vzduchu jsem se naučil nepřipoutanosti, i když se pohybuji mezi mnoha lidmi tohoto světa.

4. Jak zářit světlem poznání Já a askezí jsem se naučil od ohně.

5. Od nebe jsem se naučil, že Já proniká vším, ale přitom s ničím nepřichází do kontaktu.

6. Měsíc mne naučil, že Já je vždy dokonalé a neměnné a jen omezující okolnosti⁵ na něj mohou vrhat stín.

7.  Slunce, které se odráží v různých nádobách s vodou, vypadá jako mnoho sluncí kvůli velkému množství odrazů. Tak i brahman vypadá jako mnohé, protože se odráží v “nádobách” jednotlivých myslí. Tuto lekci jsem se naučil od slunce.

8. Jednou jsem uviděl párek holubů s jejich mláďaty. Ptáčník natáhl síť a chytil mláďata. Holubí matka byla ke svým dětem velice připoutaná. Padla do sítě, a ptáčník ji také chytil. Díky tomu jsem se naučil, že připoutanost je základní příčinou pozemské spoutanosti.

9. Krajta se nepohybuje za svou potravou. Je spokojená s tím, čeho se jí dostane tam, kde leží na místě. Z toho jsem se poučil, aby mi nezáleželo na jídle, a abych byl spokojen s čímkoli dostanu k jídlu.

10. Stejně jako oceán zůstává nepohnutý, i když do něj vtékají stovky řek, tak i mudrc by měl zůstat nepohnutý mezi různými druhu svodů, obtíží a problémů.

11. Ovládání zraku a zaměření mysli na Já je lekce, kterou jsem se naučil od můry. 

12. Z jedné domácnosti příjmu trochu jídla a z jiné domácnosti přijmu opět trochu. Tak jsem se naučil uspokojit svůj hlad a nejsem zátěží pro hospodáře. To jsem se naučil od včely, která sbírá med z různých květin.

13. Včely sbírají s velkými obtížemi med, ale včelař přijde a snadno jim všechen med vezme. Z toho jsem se naučil, že je zbytečné hromadit věci.

14. Slon v říji, strhnutý vášni při pohledu na slonici, spadne do jámy zakryté travou. Proto je třeba zničit vášeň.

15. Antilopa je omámena a polapena lovcem kvůli své lásce k hudbě. Proto by člověk nikdy neměl naslouchat sprostým písním.

16. Stejně jako ryba, která dychtí po jídle, se stane snadnou kořistí návnady, tak i člověk, které baží po jídle ztrácí svou nezávislost a snadno upadá.

17. Kdysi žila tanečnice jménem Pingala. Jedné noci ztratila naději při čekání na zákazníky. Musela se spokojit s tím, co již měla, a šla spát. Od této padlé ženy jsem se naučil, že opuštění naděje vede ke spokojenosti.

18. Havran chytil do zobáku kus masa. Hned se za ním hnali další ptáci a tloukli ho. Pustil kus masa a dosáhl klidu a odpočinku. Z toho jsem se naučil, že člověk ve světě prochází všemi možnými problémy a potížemi, pokud se honí za smyslovým potěšením, a že se stane šťastným jako ten pták, když je opustí.

19. Dítě, které saje mléko je bezstarostné, netrápí se ničím, nic ho nezužuje a je veselé. Od dítěte jsem se naučil veselosti.

20. Mladá dívky loupala rýži. Chrastili ji přitom náramky a v domě byli návštěvníci jejího manžela. Aby náramky utišila, postupně si je jeden po druhém sundala. I když měla na sobě jen dva, pořád chrastily. Když měla jen jeden, nevydával už žádný zvuk a dívka byla šťastná. Do této dívky jsem se naučil, že žít mezi mnoha lidmi přináší nesvár, rozrušení a hádky. Dokonce i mezi dvěma lidmi může být napětí a zbytečná slova. Asketa neboli sannjásin by měl zůstávat o samotě.

21. Had si nevyhrabává vlastní doupě. Žije v dírách, které vyhrabali jiní. Stejně tak i asketa by si neměl pro sebe stavět dům. Měl by žít v chrámu nebo v jeskyni, kterou postavili jiní.

22. Od výrobce šípů jsem se naučil intenzivní koncentraci mysli.

23. Pavouk ze svých úst tahá dlouhá vlákna a tká z nich sítě. Pak se do těch sítí sám zamotá. Stejně tak člověk spřádá sítě svých myšlenek a nakonec se do nich zamotá. Mudrc by proto měl opustit všechny světské myšlenky a měl by myslet pouze na brahman.

24. Vosa⁶ chytí červa, odnese si ho do hnízda a dá mu žihadlo. Chudák červ se pořád bojí návratu vosy a dalšího žihadla, a bez ustání mysli na vosu až se nakonec sám vosou stane. Od vosy a červa jsem se naučil stát se Já díky tomu, že budu bez ustání Já kontemplovat. Tak jsem se vzdal veškeré připoutanosti k tělu a dosáhl osvobození.”

Na krále udělala tato osvícená slova pána Dattátréji veliký dojem. Vzdal se světa a praktikoval neustálou meditaci na Já.

Dattátréja byl absolutně osvobozen od nenávisti nebo předsudků jakéhokoli druhu. Učil se moudrosti, ať přicházela z jakéhokoli zdroje. Všichni, kdo hledají moudrost, by měla následovat jeho příkladu.

Na Dattátréja džajantí vstaň na brahmamuhúrtu a medituj. Během dne se posti a modli. S nikým se nesdružuj. Žij v úplném osamění. Zapomeň na tělo. Ztotožňuj se s blaženým Já. Studuj slavná díla pána Dattátréji, konkrétně Avadhúta gítu a Džívanmukta gítu. Uctívej podobu pána Dattátréji (nebo svého gurua). Dosáhneš uvědomění Já velice brzy.

V Šivánandově ášramu v Rišikéši je tento den slaven s velkou pompou v Dattátréjově chrámu na návrší poblíž hlavního ášramu.

1. Slavný obraz pána Dattátréji se  řádně uctěn spolu s koupelí a květinami.

2. Duchovní hledající se zde shromáždí, aby zpívali Pánovo jméno a jeho slávu.

3. Během tohoto shromáždění i během nočního satsangu v ášramu dávají jógini a sannjásini promluvy o životě a učení pána Dattátréji. Čtou se a vykládají Avadhúta gíta a Džívanmukti gíta.

4. Je to den velké radosti.

Nechť se též radujete z požehnání pána Dattátréji, a nechť všichni dosáhnete nejvyššího cíle, uvědomění Já v tomto životě!

---

1. Pativrata znamená doslova něco jako „poslušnost manželovi“, viz také další poznámka pod čarou.
2. Tohle nám dnes zní oprávněně dost šovinisticky. Přemýšlel jsem, jestli by nebylo lepší tuhle část z překladu vynechat, protože hodně lidí zde odbočí :) Ale na druhou stranu mi přijde důležité text neměnit, protože většinový hinduismus je skutečně dost šovinistický a to jak v praxi tak v teorii. Někdy když člověk čte jógové knihy, může podlehnout dojmu, že hinduismus je skvělé náboženství, protože se při takových popisech rozebírají hlavně jeho dobré stránky. Ale není dobré nic malovat na růžovo a podle mého názoru má hinduismus stejně stinných stránek jako jiná náboženství.
3. Jako almužna se tradičně dává jídlo.
4. Trojice bohů Brahma, Višnu a Šiva.
5. Nejspíš jsou myšleny upádhi, což doslova znamená “omezení” a ve filosofii védánty je tak označován vše, co zakrývá Já (átman), tj. tělo, mysl apod.
6. Svámí Šivánanda uvádí místo vosy brouka (beetle). Podle sanskrtského originálu v Uddhava gítě, kde Dattátréja popisuje svých 24 učitelů je tímto broukem mytologická vosa bhramarakíta. Proto jsem si zde dovolil použít termín vosa, protože “brouk” by v češtině zněl zvláštně. Podle této představy se vosa bhramarakíta rozmnožovala právě tak, že jiný drobný hmyz změnila na sebe samu. Pokud je mi ale známo, tak takový tvor neexistuje, a jde čistě o mytologický motiv. Možná se v tom odráží lidové chápání vývojových stádií včel či vos?