Díla k historii jógy v Čechách
Tato sekce je myšlena jako takový archiv k historii jógy na území Čech. Informační hodnota těchto textů je dnes již zpravidla překonána, ale mají význam jako historické dokumenty. Zajímá mne vývoj jógy na území Čech a Slovenska a chtěl bych zde shormáždit relevantní zdroje i pro ostatní badatele.
Pro snazší přístupnost přesouvám postupně všechny materiály k historii jógy v Čechách do archivu na archive.org.
Texty řadím chronologicky podle data vydání
František Čupr: Učení staroindické (1874)
Tato kniha bývá považována za symbolický počátek indických nauk na území Českých zemí. František Čupr (1821-1882ú byl původně politikem, ale později se stáhl z veřejného života a psal a překládal. Přes Schopenhauera se dostal k indické filosofii, která ho pak velmi zaujala (ale stále ji chápal v Schopenhauerově duchu). Tato kniha byla první publikací v češtině, která se věnuje indickému učení (buddhismu i hinduismu). I když tedy v poněkud svérázné interpretaci.
Dostupné on-line: Kramerius
– – –
František Čupr: Bhagavadgita (1877)
Nejstarší český překlad Bhagavadgíty. František Čupr sanskrt neovládal, takže překládal z dostupných anglických, francouzských a německých překladů a sloužila mu hlavně jako argumentace pro jeho svéráznou (ale v té době častou) filosofii dějin náboženství.
František Čupr podle všeho předpokládá, že základ křesťanství je árijský a nepocházel od Ježíše a byl nějak překryt židovskou naukou. Abychom tedy lépe poznali skutečné křesťanství musíme studovat indické nauky, kde nalezneme čistě křesťanské náboženství bez semitské příměsi (František Čupr podle všeho nebyl antisemitou – jen považoval judaismus za nevhodný pro většinu evropanů). V úvodu svého překladu píše: „My Árjerové [sic] evropští, vycházejíce z bludné myšlénky, jakoby učení křesťanské teprv „za onoho času“, když Ježíš učil, z čista jasna a jako najednou celé bylo povstalo, a obmezujíce je v jeho původě nahodilou národností starožidovskou, všímali jsme si až odposud velmi málo pradávných svatých kněh své vlastní čeledi, čeledi totiž árjerské…“. Tím pádem tedy studium Bhagavadgíty více vypodívá o křesťanství než studium Bible 🙂
Dostupné on-line: Kramerius
– – –
Richard Schmidt: Fakire und Fakirtum in alten un modernen Indien (1908, první vydání 1907)
Je asi zvláštní mít v knihách o historii jógy v Čechách neměcký text, ale vše se vyjasní jakmile ho otevřete. Tato kniha byla ve své době velice populrání a obsahuje ilsutrace, které později přibýral např. K. Weinfurter, O. Griese, F. Kabelák ale i jiní (včteně mne 🙂 ). I když neumíte německy, doporučuji si ji alespoň prolistovat. Určitě mnoho z ilustrací poznáte. Také samozřejmě její text měl na české prostředí velký vliv (v té době byla němčina pořád úředním jazykem).
Dostupné on-line: Heidelberg
– – –
Hermes: Tajemství indické jogy (1908)
Nejstarší česká učebnice jógy, která zároveň vůbec není učebnicí jógy. Jde o mix západního okultismu a vlastně doslovných překladů z knih Williama Waltera Atkinsona, který vydával své knihy pod pseduonymem Yogi Ramacharaka, aby vypadaly jako od Inda, ale s Indií neměly nic společného. Více o této knize je v tomto videu. Podařilo se mi sehnat jen druhý svazek: stupeň tovaryše a mistra. Oba svazky jsou dostupné v archive.org.
– – –
Durga Prasad: Yoga jakožto prostředek ku dosažení vyšších duchovních sil (1918)
Po vzniku samostatného Československa začalo vycházet stále více knih o józe. Tohle není od českého autora, ale jde o překlad z angličtiny. Nepodařilo se mi zjistit, kdo se skrývá za pseudonymem Durga Prasad. Z textu samotného je zřejmé, že to byl theosof a nejspíš to nebyl Ind (např. cituje pouze anglické texty). Také nevím nic o překladateli, který je uveden pouze jako T. J.
Celý text je rázu spíše theosofického než indického (autor se i explicitně opírá v první řadě o dílo H. P. Blavatské spíše než o indické texty).
Tento text už byl naskenován v archive.org, ale protože některé stránky byly dole oříznuté, tak jsem udělal ještě svoji verzi scanu.
– – –
Alexandr Batěk: Zdravá krev bohatstvím národa. Katechismus Hatha-yogy (1920)
Kratší text, který také hodně vychází z W. W. Atkinsona (ale nezmiňuje svůj zdroj). Autor tato cvičení pouze doplňuje svou úvahou o tom, jak je tělesná zdatnost zásadní pro přežití národa.
– – –
Yogi Ramačaraka: Indických Yogiů věda o dechu (1925)
Český překlad jedné z nejznámějších knih Williama Waltera Atkinsona, který se vydával za indického jógina. Viz také knihu „Tajemství indické jogy“ výše. Jakmile prasklo, že je to američan, tak se k němu přestali všichni hlásit a jeho knihy přestaly vycházet. Ale i tak se mu podařilo ovlinit jógu až do současnosti. Více o něm je např. v tomto videu.
– – –
Karel Weinfurter: Paměti okultisty (1933)
Autobiografie Karla Weinfurtera je jedinečným zdrojem informací o počátcích jógy na území Čech. Dostal se k ní skrze členství v theosofické společnosti a napsal i přeložil do češtiny hned několik zásadních děl. Dá se říci, že za první republiky byl vůdčí postavou, pokud šlo o jógu. Přesto měl Karel Weinfurter k józe dosti ambivalentní vztah. Na jednu stranu o ní hodně psal, ale také ji kritizoval (upřednostňoval svou verzi křesťanské mystiky). Jeho životopis krásně dokumentuje dobovou atmosféru. Ovšem Karel Weinfurter byl také člověk dost ješitný a neváhal si ve svém životopise vymýšlet (až lhát) jen aby to vypadlo, že byl vždy a za všech okolností ze všech nejchytřejší.
Text je dostupný v elektronické podobě na stránkách Městské knihovny v Praze
Městská knihovna (epub, PDF)
– – –
Karel Weinfurter: Lampa k Hatha-jógu (1936)
Tuhle knihu jsem dlouho sháněl. Je svým způsobem přelomová, protože je to první český překlad hatha-jógového textu (Karel Weinfurter je vůbec důležitá postava v historii jógy v Čechách). Samozřejmě z hlediska obsahového to není dobrý překlad a komentář autora nemá s historickou hatha-jógou moc společného. Překladatel vycházel podle všeho z anglického překladu, který byl opatřen komentářem, takže zase není úplně mimo. Jeho hlavní hodnota je ale spíše jako historický dokument.
– – –
Miroslav Lžička: Svámí Šivánanda, veliký himálajský učitel (1947?)
Na tento text jsem narazil v jednom samizdatu bez jakéhokoli kontextu (byl svázán spolu s překladem Šiva Sanhity). Tipnul bych si, že to asi původně byla přednáška a nejspíš proběhla někdy blízko roku 1947, kdy Indie získala samostatnost. Dnes bychom asi měli přesnější historické informace o Svámím Šivánandovi (a asi méně nekritického nadšení), ale tato přednáška slouží především jako historický dokument o pronikání ásanové jógy do Československa.
Miroslav Lžička byl významnou postavou historie jógy v Československu. Byl indologem a už za první republiky navštívil Indii. Přemýšlel jsem, jestli mám tento text uveřejňovat, protože na něj samozřejmě ještě nevypršela autorská práva. Na druhou stranu je málo pravděpodobné, že dílo Miroslava Lžičky bude publikována a je mnohem větší riziko, že bude zapomenut. Doufám, že mou snahu o zachování Miroslava Lžičky v paměti jógové komunity pochopí i současní držitelé práv na jeho dílo (v opačném případě mne prosím kontaktujte a text samozřejmě stáhnu).
– – –
Kol. autorů: Metodické listy 1978, číslo 2 (1978)
Metodické listy vycházely pro interní potřebu (tj. nedaly se koupit v knihkupectví, ale pořád vycházely docela v slušném nákladu) a měly pomoci systematicky zlepšovat znalosti a dovednosti „cvičitelů jógy“. Častokrát do nich přispívali nejlepší odborníci z Československa – lékaři, psychologové apod.