Je jóga náboženství?

Tato otázka se vždy čas od času vynořuje, a to obzvláště v křesťanských kruzích. Mnoho kněží má totiž pocit, že v józe se objevuje příliš mnoho hinduistických božstev na to, aby to bylo jen cvičení, a proto považují jógu za propagaci hinduismu. V USA se tyto diskuse dostaly dokonce až k soudu.¹Mnoha lidem to zase přijde jako zbytečná otázka, protože se nehlásí k žádné církvi, a proto se ani neobávají toho, že by praktikovali hinduismus, aniž by o tom věděli. Ale myslím si, že tahle otázka může být zajímavá pro všechny.

Stručně

Pokud bychom se zeptali, jestli je jóga z podstaty hinduistická, tak si můžeme rovnou dát stručnou odpověď: ne. A to už z toho prostého důvodu, že jóga² existuje v rámci buddhismu, džinismu, a dokonce i islámu³. Málokterá náboženství jsou si myšlenkově tak vzdálená jako buddhismus, hinduismus a islám, a přesto mohla jóga v různých podobách existovat ve všech třech. Už to nám dává jasně tušit, že jóga je ze své podstaty ne-konfesní.

Navíc sám Ádi Šankaráčárja ve svém komentáři k Brahma sútrám (II.1.3) dokazuje, že jóga (míněna je podle všeho Pataňdžaliho) není v souladu s Védami, a de facto by tedy neměla být ani hinduistická (více hinduistických autorů kritizovalo Pataňdžaliho, viz k tomu Nicholson, 2013).

K tomu všemu je ještě potřeba dodat, že to, co se dnes praktikuje pod názvem „jóga“ má blíž ke sportovnímu stretchingu než k Pataňdžalimu. „Jóga byla zredukována na fitness, konkrétně na stretching a ještě konkrétněji na stretching hamstringů“ (Feuerstein, 2003, str. xiii). Běžný návštěvník či návštěvnice jógového studia na jógu nechodí z náboženských motivů, ale spíše se chce udržovat v kondici, trochu se protáhnout, zhubnout, zbavit se bolesti zad, stresu apod.

To vše svědčí o tom, že jóga není náboženská a nepatří k žádnému náboženství. Ovšem v praxi je to někdy zamotanější.

Zamotanější praxe

Vše, co je řečeno výše, je pravda, ale není to celá pravda. Když se podíváme na nějaké jógové studio, snadno v něm najdeme celou řadu náboženských symbolů: obrázky Ganéši nebo Šivy, sošky Buddhy, hudba na lekcích velice často obsahuje hinduistické (óm namah šivája), buddhistické (óm mani padmé húm) nebo sikhské (ék óng kar) mantry a mnoho lekcí rovnou začíná recitací sanskrtské mantry (alespoň óm)⁴. Něco takového ve fitness centru nenajdeme.

Výše jsme mluvili o tom, že jóga ani ve svém duchovním aspektu není nutně hinduistická. Ale v praxi se většina stylů jógy dostala na západ skrze hinduistické učitele, z nichž většina byla dokonce „náboženskými profesionály“ (buď bráhmany⁵ nebo sannjásiny⁶) a v jejich učení se běžně prolíná hinduismus s jógou natolik, že se pro jejich žáky staly neoddělitelnými, i když se většinou sami přímo za hinduisty nepovažovali). Z těch nejznámějších je jen jedna výjimka – tou byl Yogi Bhajan, který svoji kundaliní jógu přímo označoval jako formu sikhismu a velká část jeho žáků se k sikhismu hlásí.⁷

Jak se z toho rozmotat?

Situace tudíž není úplně jasná. Abychom se v tom lépe zorientovali, potřebujeme si ujasnit jeden zásadní rozdíl. A to je rozdíl mezi náboženstvím a spiritualitou. Náboženství je společenská instituce, má svoje určité vymezení, společenská pravidla, místa určená k uctívání (kostely, chrámy, mešity, synagogy) a oproti běžným věřícím má ještě náboženské profesionály (kněží, obřadníky, rabíny atd.) a autority, které určují vymezení daného náboženství (papeže, koncily, zemské rabíny atd.). Podstatné je, že je to vždy společenská instituce. Oproti tomu je spiritualita vždy pouze individuální a neorganizovaná. Měřítkem není nakolik člověk naplňuje nějaká zvnějšku daná pravidla, ale pouze vlastní zkušenost. Také posvátné texty jsou chápány jinak: v náboženství je posvátný text zjevenou pravdou, zatímco ve spiritualitě je posvátný text spíše praktickým návodem, jak sám dojít k pravdě (proto se málokdy prolínají spirituální a náboženské texty).

Někdy se spiritualita (či mystika) může zdát jako jakýsi vnitřní či skrytý rozměr profánního náboženství. Jenomže docela často se dostávají do opozice: mnoho duchovně hledajících bylo náboženskými autoritami kritizováno, vyšetřováno⁸ anebo rovnou zabito⁹. A dokonce existuje i spiritualita mimo náboženská¹⁰ stejně jako existuje náboženství bez spirituality (dobrým příkladem jsou různé protestanské církve, ale drtivá většina lidí praktikuje jakékoli náboženství bez spirituálního rozměru).

To, co mnoho lidí láká na józe v tom duchovním slova smyslu, není náboženství, ale spiritualita. Často nenacházejí to, co hledají, ve většinovém náboženství, a proto se obrátí třeba k Upanišadám, Bhagavadgítě, Dhammapadam apod. Jsou to takoví samostatní duchovní badatelé. To, že se většinou obrátí na východní náboženství, je podle mne způsobeno tím, že většina ostatních velkých náboženství spiritualitu moc nepodporuje a navíc „současné západní náboženství ztratilo svou zážitkovou složku a s ní i napojení na vlastní hlubinné duchovní zdroje, čímž se stává prázdným, bezvýznamným a pro náš život čím dál méně podstatným“ (Grof, 2007, s. 235). Zatímco hinduismus a buddhismus jsou výjimečné v tom, že nejen, že tolerují samostatné duchovní bádání, oni ho přímo podporují.

„Ježíš Kristus věděl, že je Bůh. Tak se probuďte a nakonec poznejte, kdo skutečně jste. Samozřejmě v naší kultuře řeknou, že jste se zbláznili a že se rouháte, a buď vás zavřou do vězení anebo do blázince (což je prakticky totéž). Ovšem dosáhnete-li probuzení v Indii a řekneme svým známým a příbuzným: ‚Právě jsem zjistil, že jsem Bůh,‘ tak se zasmějí a řeknou: ‚Gratuluju, konečně jsi na to přišel‘“ (Watts, 1977).

Hinduismus sám o sobě není žádné super náboženství. Je plný pověr, nedaří se mu zbavit se kastovního systému a o postavení žen ani nemluvě. Má i svoje světlé stránky. Když však porovnáme všechny jeho plusy a mínusy, tak z toho vyjde stejně jako většina ostatních náboženství. To jediné, čím je pro nás zajímavý je, že v rámci něj byla spiritualita velice detailně rozpracována. V křesťanství se na mystiky většinou v historii nahlíželo dost podezíravě jako na heretiky. A návody, jak dosáhnout vlastní duchovní zkušenosti, byly raritou. Kvůli tomu nikdy nedošlo k rozpracování duchovních metod a nauk do detailních systémů. V rámci buddhismu a hinduismu to bylo téměř naopak: vzniklo zde obrovské množství různých duchovních systémů. Jóga je pak jen určitým výsekem z nich.¹¹

Pomeranč a slupka

Žádná duchovní tradice ani duchovní text nevzniká ve vzduchoprázdnu. Vzniká v nějakém kontextu – ať už dobovém, společenském nebo náboženském. A abychom mohli proniknout k významu nějakého takového textu je potřeba tomuto kontextu rozumět. Pokud např. nevím, že v józe je čitta mysl, ale ve védántě je čitta spíše něco jako paměť, nebo že dharma znamená něco jiného buddhismu a v hinduismu, tak budu hodně zmatený. Různé texty také vznikaly pro různé čtenáře (či posluchače) a zpravidla v rámci nějaké duchovní linie, která měla svá specifika a lišila se oproti jiným duchovním liniím. A to vše se ještě nachází ve velké množině hinduismu (který se také v průběhu dějin vyvíjel). Proto, abychom pochopili tyto texty, je potřeba rozumět hinduismu (resp. indické kultuře), jenže je zbytečné se kvůli tomu stát hinduistou.¹²

Když bychom si pomohli příkladem: Pokud chcete třeba sníst pomeranč (tj. spiritualitu), tak ho musíte nejdřív oloupat. Slupkou je v tomto případě historický, kulturní i náboženský kontext dané nauky. Bez oloupání se k pomeranči nedostanete. Ovšem pak musíte slupku zahodit a sníst ten pomeranč. Bohužel se často stane pravý opak – lidé se naopak chopí slupky a zahodí pomeranč: nakoupí si sošky hinduistických božstev, zdraví „namasté“ a tetují si mantry atd. Existují lidé, kterým je skutečně blízká východní kultura a její symboly, které k nim promlouvají lépe než západní. Tito lidé pak přijmou obsah i se „slupkou,“ proti čemž nelze mít námitek. Upřímně si ovšem myslím, že takových lidí je minimum. Mnohem více je těch, kteří si sice koupí sošku Šivy, ale ani by je nenapadlo, že by před ním, kdy poklekli, protože je to pro ně jen dekorace patřící k jejich „jógovému životnímu stylu“. Vytetují si jantru na záda, aniž by tušili, k čemu se jantra používá. Nosí tričko se špatně napsanou mantrou v dévanágarí, přestože ani neví, co tam je ve skutečnosti vlastně napsáno (často se stává, že je takový text špatně napsaný a ani nedává smysl).  Také si často idealizují hinduismus jako jakési nejlepší náboženství a nejsou schopni rozlišovat mezi kulturně danými zvyky a praktickými duchovními instrukcemi. To je ten případ, kdy si člověk splete slupku s pomerančem. Nosí málu okolo krku, ale neopakuje mantry.

Kdybych to zkusil popsat jinými slovy, tak nejde o horizontální změnu, ale o vertikální. Horizontální změna se pohybuje po té samé úrovní: dřív jsem uctíval Ježíše, teď uctívám Šivu, dřív jsem chodil do kostela, teď chodím do chrámu, dřív jsem dodržoval tyhle pravidla, teď dodržuji jiná. I když může být taková změna osvěžující, tak jsem si moc nepomohl. To, co hledám je něco hlubšího – nejde mi o to jen vyměnit tyto vnější znaky, ale získat hlubší poznání (o sobě, o světě, o Bohu?). A to je právě ta vertikální změna. Tady mne nemůže uspokojit to, že bych prostě vyměnil náboženství. Potřebuji právě spiritualitu. Ta je sice zabalená v náboženském balení, ale teď už mne nezajímá balení, nýbrž obsah.

Je tedy jóga náboženství?

Není. Jóga je spirituální tradice – a to platí o Pataňdžaliovské józe, i o středověké hatha-józe apod. Nicméně jóga je často zabalená v kulturním balení. My proto potřebujeme velice dobře rozumět tomu balení, abychom ho mohli dobře rozbalit. Bohužel když nemáme dostatečné znalosti, budeme obtížné rozlišit obal a obsah (k tomu je ještě třeba pamatovat, že ne všechny texty mají duchovně hodnotný obsah). To ještě přiživuje současná indická politická situace, kdy se fundamentalistický hinduismus snaží využívat ásanové jógy jako politické páky,¹³ k čemuž nepřímo používá i západní jógovou komunitu (resp. využívá skutečnosti, že mnoho lidí v této komunitě neumí rozlišovat mezi hinduismem a jógou či spiritualitou).

Dobrá znalost historie jógy, náboženského a kulturního kontextu, původních textů apod. je to, co nám vlastně umožňuje jógu dobře pochopit a naučit se tak rozlišovat mezi jejím obalem a obsahem. A tím myslím skutečně dobrá znalost. „I když se jóga zabývá a pracuje s naším biologickým tělem a myslí, je to ve skutečnosti produkt určité kultury a může být pochopena jedině s odkazem na kulturu, která ji stvořila po 99,9 % historie ji utvářela. Lidé, kteří vykládají o podstatě jógy na základě znalosti doslova 4 % její historie dávají na odiv nejen neúmyslnou pýchu, ale také nedostatek pochopení pro míru vzdělanosti, kterou sama tato tradice vyžadovala k tomu, aby se o ní dalo mluvit a předávat ji.” (Wallis, 2016)

---

Zdroje:

Behringer, W. (2018). Chonrad Stoeckhlin a „noční houf“. Argo.

Bīrūnī, M. ibn A. (2020). The Yoga sutras of Patañjali (M. Kozah, Přel.). New York University Press.

Eckhart, J., & Sokol, J. (2000). Mistr Eckhart a stredověká mystika. Vyšehrad.

Feuerstein, G. (2003). The Deeper Dimension of Yoga. Shambhala.

Fišer, I. (2000). Filosofická koncepce nejstaršího buddhismu. DharmaGaia.

Ginzburg, C. (2002). Benandanti: Carodejnictví a venkovské kulty v 16. a 17. století. Argo.

Grof, S. (2007). Psychologie budoucnosti: Poznatky a poučení z moderního výzkumu vědomí. Argo.

Harris, S. (2017). Spiritualita bez náboženství aneb Probuzení (K. Ctiborová, Přel.). Dybbuk.

Nicholson, A. J. (2013). Is Yoga Hindu?: On the Fuzziness of Religious Boundaries. Common Knowledge, 19(3), 490–505. https://doi.org/10.1215/0961754X-2281792

Wallis, C. D. (2016). A Hippie in Bhairava’s Clothing: The dangers of cultural appropriation by C. Sutra Journal. http://www.sutrajournal.com/a-hippie-in-bhairavas-clothing-the-dangers-of-cultural-appropriation-by-christopher-wallis

Watts, A. (1977). The Essential Alan Watts. Celestial Arts.

– – –

1. Například: https://www.courthousenews.com/christians-lose-protest-over-school-yoga-class/
2. A to jóga ve svých mnoha různých podobách: od meditačních až po ásanové.
3. Pataňdžaliho Jóga sútry nebo přesněji Pataňdžala-jóga-šástra byla přeložena do arabštiny už v 11. stol. (Bīrūnī, 2020). Ásanovým příkladem je zase spis Bahr al-haját z roku cca 1550: https://asia.si.edu/exhibition/bahr-al-hayat-ocean-of-life/
4. A i když óm není vázané na konkrétní náboženství (figuruje v hinduismu, buddhismu i sikhismu), není to také žádná sekulární mantra.
5. B. K. S. Iyengar, K. P. Jois apod.
6. Svámí Šivánanda (a jeho žáci), Svámí Jógánanda, Svámí Kuvalajánanda atd.
7. Na sikhismus je snadné konvertovat, ale u hinduismu toto není zcela jasné. Není to zakázané, ale ten, kdo se nenarodil hinduistou nemá varnu (kastu), která by určovala jeho náboženské povinnosti v rámci tradičního hinduismu. Na druhou stranu je rozdělování na varny postaveno doslova mimo zákon a mnoho hinduistických společenství je již nepoužívá (sám jsem byl v hinduistickém chrámu, kde púdžu prováděly ženy a Védy recitovali i ne-bráhmani – pravdou ale je, že to je dost výjimečný chrám). Ovšem z hlediska ortodoxních hinduistů (hlavně přímo bráhmanů) to není správný hinduismus. Mnoho západních „konvertitů“ k hinduismu proto narazí, pokud zkusí vstoupit do ortodoxního chrámu. Známý je tím Džaganáthův chrám v Puri – Džaganáthovi je oddáno na západě mnoho lidí (hlavně v rámci ISKCONu), ale ze zkušenosti lidí, co znám se tam nikomu nepodařilo dostat. Jednu mému zapálenému známému se nepodařilo dostat do chrámu Mínákší, i když měl s sebou noviny, kde byl článek s jeho fotkou o tom, jak sám studuje s bráhmany. Přesto ho odmítli s tím, že je křesťan, a to přestože v té době byl oficiální púdžárí jednoho chrámu v USA.
8. Obzvláště křesťanství bylo velice podezíravé ohledně vlastní duchovní zkušenosti. Odráží se to i na čarodějnických procesech, kde někteří jedinci (chápaní inkvizitory automaticky jako šablonoví čarodějové a čarodějnice) popisovali prožitky s rysy velmi podobnými šamanismu (Behringer, 2018 & Ginzburg, 2002). Dokonce byl pronásledovaný i dnes slavný mystik Mistr Eckhart, který ale inkvizici unikl tím, že zemřel dřív, než vyšetřování nabralo obrátky (Eckhart & Sokol, 2000).
9. Známým příklad je súfisjký mystik al-Halládž (858–922).
10. Nenáboženskou spiritualitu u nás představovali např. manželé Tomášovi, kteří ve svém učení vycházeli z několika různých tradic. Citovali texty křesťanských mystiků, buddhistů i jóginů. Další typem pak je přímo ateistická spiritualita jakou bylo vlastně původní učení buddhismu.Šlo o čistě racionální a prakticky systém pro dosažení „konce utrpení“ (Fišer, 2000). Současným příkladem ateistické spirituality je Sam Harris (Harris, 2017).
11. Jak široký tento výsek bude, záleží na tom, jak úzce nebo naopak široce si definujeme pojem „jóga“.
12. Jak jsem už zmínil, tak spiritualita a náboženství často stojí proti sobě. Je to patrné třeba i v Bhagavadgítě, která obsahuje velké množství kritiky véd a védských obětí, což byla tehdy dominantní hinduistické praxe. „Synu Prthy, pošetilí si libují ve slovech védů a tvrdí, že není nic jiného, mají v povaze žádost a jejich nejvyšším cílem je nebe. Pronášejí květnatá slova, jež vybízejí k rozličným obřadům směřujícím k dosažení požitků a moci, a nabízejí jako plody činů [nová] zrození“ (Bhagavadgíta II.42-43, př. J. Filipská a J. Vacek).
13. Viz např. „Jóga je nejmocnější diplomatická síla Indie, ale i nástroj útlaku“ https://www.irozhlas.cz/zpravy-svet/joga-indie-diplomacie-muslimove_2201231959_ako Také o tom mluví např. Bára Sojková v podcastu „Nádych – výdych“: https://nadychvydych.podbean.com/e/bonusova-epizoda-o-pobyte-v-klastore-a-politike-jogy/