Jóga mezi tělocvikem a mystikou

Tohle je takový závěrečný díl série „Po stopách jógy” – už to ale není analýza pojmu jóga ve starých textech, ale zamyšlení nad chápáním jógy v současné době na západě. Málo co prošlo tak prudkou transformací v posledních šedesáti letech jako právě jóga.

Jóga pod povrchem

V předchozích článcích jsem postupoval především filologicky – snažili jsme se najít, co všechno zahrnoval pojem „jóga“ pomocí historických textů. Tentokrát bych rád postupoval jinak a došel blíže k podstatě „jógy“. Není podle mne možné dokonale vyjádřit jógu analýzou textů – ne všichni autoři psali ze své zkušenosti, spousta z nich jen dávala dohromady starší texty a nejpopulárnější texty nebývají nutně ty nejlepší.

Kdybych měl přeložit slovo jóga do češtiny, tak bych ji přeložil jako „mystika“ (takto ji tuším překládal i Rudolf Skarnitzl) nebo „spiritualita“.¹ Mystika se liší od náboženství hlavně tím, že je čistě individuální a je založené na osobní zkušenosti, tj. člověk chce sám získat poznání buď sebe sama anebo Boha, a proto různými způsoby pátrá v hlubinách duše. „Spiritualita vyjadřuje zvláštní vztah mezi jedincem a kosmem a ve své podstatě je osobní a soukromou záležitostí. Pro srovnání, organizované náboženství je institucionalizovaná skupinová činnost odehrávající se v určených místech – v chrámu či v kostele – a předpokládá systém pověřených hodnostářů, kteří mohou, ale nemusí, mít osobní zážitek duchovní skutečnosti.“²

Podstatou jógy je podle mého názoru toto individuální hledání vlastního poznání za pomocí různých technik, kterých nám tu jógini minulosti zanechali celou řadu. S tím souvisí dvě otázky:

Kde hledáme? Uvnitř. V tom se shodnou všechny světové mystické tradice, že nemá cenu chodit někam ven, ale je potřeba pátrat uvnitř svého vědomí. Už sv. Augustin říkal: „Noli foras iri; in medio enim hominis habitat veritas“ – „Nevycházej ven: přebývať pravda v nitru člověka.“³

Co hledáme? Pravdu, světlo, brahman, Já, Boha, To… Termínů je proto hodně, ale jediné, co o tom můžeme říci je, že to je nepopsatelné. Nemůžeme to totiž uchopit myslí a slovy stejně jako nějakou fyzickou věc: „Kdo z vás je zná, ten je zná a také neví, že je nezná. Komu není známo, tomu je známo, komu je známo, ten je nezná.“⁴ To je právě hlavní smysl mystiky či jógy – nikdo jiný to za vás neudělá;  člověk toho musí dosáhnout sám. Proto byl vždy kladen tak veliký důraz na praxi, a naopak studium jen pro hromadění znalostí bylo považováno za zbytečné. Zároveň to ale znamená, že tento přístup nikdy nemohl být masovou záležitostí. Většina lidí se spokojila s organizovaným náboženstvím spíše než s mystikou.

I kdyby šel k prameni Gangy,
držel půsty, rozdal jmění chudým,
bez poznání nedojde osvobození (mukti)
ani za sto životů.

– Šrí Šankaráčárja: Bhažda Góvindam 23⁵

Od jógy k ásanám

Rozdíl mezi tradičním a moderním chápáním jógy hezky vynikne, pokud nahradíte v nějaké větě (ideálně z jógového časopisu) slovo „jóga“ slovem „mystika“. Např. „Mystika vám pomůže zlepšit vaši flexibilitu.“ „Dneska ráno jsem šedesát minut praktikoval mystiku.“ „Budeme mít víkendový mystický seminář, kde budeme otevírat kyčle.“ „Už vidím v mystice pokroky, včera jsem si dal nohu za hlavu.“ Cítíte, že ty věty znějí nějak divně? 🙂 Teď je přečtěte znovu a místo slova mystika dejte „ásana“ nebo „ásany“. Najednou dávají opět perfektní smysl.

Ásany jsou součástí jógy, ale dnes se z nich stala celá jóga – kdyby dnes někdo přišel na kurz jógy, kde by se necvičili ásany, tak by byl přinejmenším překvapen. Zajímavé je, že se to nestalo třeba s pránájámou. Když dnes běžný člověk řekne, že cvičí jógu, tak to znamená, že praktikuje ásany, ale už to nemusí znamenat, že praktikuje pránájámu.

Když se podíváte do starších jógových textů, které popisují ásany, zjistíte, že jim věnují jen málo prostoru. Zmíní např. že jich je 84 000 a pak popíšou jen dvě⁶ anebo osm⁷ apod. Máme dobré důvody se domnívat, že i v té době existovalo více ásan než dvě nebo osm, ale prostě nebyly nijak důležité, takže autor zmínil jen ty nejdůležitější, a to ještě pěkně stručně. Většina textu je věnována (z pohledu autora) podstatnějším tématům. Dnešní jógové knihy věnují minimálně 80% obsahu ásanám (velká část z nich jim věnuje veškerý obsah).

Ásany, ásany a zase ásany

Navíc i ásany – nyní vytržené z kontextu skutečné jógy – začali žít svým vlastním životem. Stalo se z nich protahování a lehčí posilování. Jenže v tomto bodě si všimnete, že ásany na to nejsou dobře navržené – hodně z nich je zbytečně komplikovaných a dnes víme, že si třeba hamstringy protáhnete lépe tímhle a tímhle apod. Navíc se některé ukázaly jako vyloženě škodlivé – např. padmásána nebo vírásana, protože „tyto rotace protahují vazy a tím vedou k větší pravděpodobnosti zranění.“⁸ Tak se podle toho začaly předělávat ásany. Pak jsme zjistili, že jsme vlastně neměli pravdu a že anatomie je o něco složitější – např. že se svaly neprotahují zdaleka tolik jako fascie atd. Takže se zase začaly měnit ásany podle toho, aby odpovídaly našemu chápání. Teď už se měnily tolikrát, že není jasné, co je vlastně správně. Dnes už kvůli tomu mnoho lekcí jógy vypadá tak, že začnete pozdravem slunci, potom následuje třicet variant vírabhadrásany (tj. bojovníka), kdy různě mácháte rukama, pak nějaké ty „planky“ na posílení a nakonec relaxace. Jediným rozdílem oproti „prostným“ ze Sokola je pak jen neustálé zmiňování čaker, otevírání srdce nebo dýchání do stehen.

Všemocné ásany anebo osm v jednom

Jóga se tedy hodně osekala čistě na ásany, ale stále se nazývá„jóga“ a k tomu patří i výsledky, které by měla jóga přinést. Všech osm částí jógy (jama, nijama, ásana, pránájáma, pratjáhára, dhárana, dhjána a samádhi) se nějak umístilo do praxe ásan: dýcháte při nich, tak to je pránájáma; nekoukáte, kde co lítá, to je pratjáhára; soustředíte se, to je dhárana atd.⁹ Např. jednoho slavného amerického učitele aštánga jógy kdosi oslovil s tím, že mu ásanová praxe nepřijde dost duchovní. Odpovědí mu bylo, že vše je obsaženo v ásanách:

„Otevři se magickému procesu ásan. Pokud jsi dostatečně zvídavý a odhodlaný, pokud je plně miluješ a prozkoumáš, pokud ásany dovedeš do nejvyšší úrovně, zjistíš, že každá pozice je prostředkem k osvícení.“

Tohle je nejoriginálnější tvrzení v historii jógy! Nikdo nikdy neoznačil ásany za prostředek k dosažení osvícení. V tradičních textech je účelem ásan buď „odstranění nemoci“¹⁰ nebo „posílení těla“¹¹ apod. Nikde se od ásan neočekávají nějaké převratné duchovní výsledky.¹²

Podobných tvrzení existuje celá řada. Občas jsou trochu méně přímá, protože používají výrazy ze sanskrtu. V několika článcích na internetu a v knize jedné známé učitelky z USA jsem se (mimo jiné) dověděl, že ásany mají odstranit sanskáry z mysli. Slovo sanskára (संस्कार) by se dalo přeložit jako otisk a v jógové filosofii je to latentní otisk myšlenkové aktivity (vrtti). A.G. Mohan ji ilustruje tímto příkladem: když poprvé v životě jíte čokoládu, cítíte příjemný pocit. Ten pocit je vrtti a uloží se do vaší mysli jako sanskára. Pak stačí čokoládu jen zmínit a dostanete na ní chuť. Neustálými dalšími vrtty se různé sanskáry stále více posilují – tomu se říká vrtti-sanskára-čakra. Vjása toto popisuje ve svém komentáři k Jóga sútrám I.5. Jenže k jejich omezení či změně dojde až v nirvičára samádhi a k jejich odstranění dojde až při dosažení nejvyššího samádhi – nirbídža samádhi (Jóga sútry I.50-51). Ve Vjásově komentáři k sútře I.51 navíc zjistíme, že sanskáry opravdu zůstávají až do posledního okamžiku, kdy dosáhneme osvícení. Zkrátka zbavit se jich není úplná legrace – zároveň to ale není úplně nutné, protože ne všechny sanskáry jsou špatné. Např. Pattabhi Jois v Jóga Mále píše, že pokud se dnes někdo věnuje józe, je to díky sanskáře, kterou si praxí jógy vytvořil v minulém životě¹³ apod. Na to abyste napsali knihu o józe, toto dnes vědět nepotřebujete 🙂

Ztraceno v překladu

Vypadá to tedy tak, že na západě jsme z jógy vypreparovali ásany a ty jsme pak nafoukli tak, že teď zabírají celou jógu. Pro mnoho lidí, kteří se snaží najít hlubší stránky jógové praxe, v tom pak je zmatek, protože trh je plný nesmyslů, které jsem zmínil výše. Jádro celého problému je jednoduché: nechceme si připustit, že ásany jsou pouze ásany. Jak už jsem uvedl výše, ásany sloužily k získání či udržení zdraví, posílení těla apod. To je vše. Je to málo?¹⁴ Je to prostě cvičení, ale cvičení založené na jiných principech než západní tělovýchova. Ásanová praxe mi přijde příbuzná třeba s chi-kungem, od kterého také neočekáváte osvícení, ale zároveň to není západní tělocvik.

Jak se jóga (rozuměj ásany) začala v 90. letech prudce šířit po fitness centrech a davy lidí ji začali praktikovat, tak bohužel v překladu zmizela velká část jógového duchovního učení. Znamená to, že teď bychom měli všichni na jógových lekcích ve studiu začít rozdávat duchovní moudrost? Asi ne. Jednak tam lidi nepřišli za tímto účelem (těžko můžeme učit mystiku na veřejné lekci 2x týdne 60 minut 🙂 ). Druhak, třeba já osobně nejsem k něčemu takovému kvalifikovaný (svět má už beztak dost mizerných duchovních guruů). Úplně stačí, když si uvědomíme, že učíme/cvičíme prostě ásany. Pokud budeme tvrdit, že ásany obsahují všechno, tak jen odradíme ostatní od hlubšího filosofie jógy (i dalších duchovních směrů).

Jazykové korektury: Jana Mikšíčková

1. Je jasné, že v tomto pojetí se dost ztrácí rozdíl mezi třeba jógou a védántou apod. Ale věřím, že když překročíme úroveň slov a posuneme se na úroveň zkušenosti či prožitku, tak tu rozdíl není. Navíc se třeba právě védánta a jóga v praxi moc nerozlišovaly a oddělovaly je hlavně panditi (řekli bychom „akademičtí“ učenci) až od středověku, kdy se ustanovilo šest daršanů (filosofických škol).
2. Stanislav Grof: Psychologie budoucnosti. Praha: Argo 2007, str. 224.
3. Př. Z. Neubauer.
4. Kénópanišad II.2–3, př. D. Zbavitel.
5. Tento verš je připisován Šankarovu žákovi Suréšvarovi.
6. např. Górakšašataka.
7. např. Jóga Jádžňavalkjka.
8. Např. velice slavný učitel silového a kondičního tréninku Pavel Tsatsouline píše „…some Yoga asanas—the goraksha asana, the sakthi chalini, the khanda peeda asana, the gomukhasana to name a few—can only be performed by stretching the ligaments. The same goes for some popular Western stretches, including the notorious hurdler’s stretch. Stay the hell away from them! They offer no athletic benefits whatsoever — at least not for our species.“ A tento text je doprovázen fotkou něčeho, co připomíná vírásanu. Pavel Tsatsouline: Relax into stretch. Dragon Door Publications 2001. ISBN 0-938045-28-8, str.39.
9. Této tendence si už všimli i indologové. Viz David G. White: The Yoga Sutra of Patanjali: A Biography. Princeton University Press 2014. ISBN 978-0691143774, str. 216.
10. Górakšašataka II.11
11. Ghéranda samhita I.10
12. Tento názar byl běžný u tradičních učitelů. Např. B.N.S. Iyengar: „Účelem ásany je posílení těla, abyste mohli dlouho sedět na jednom místě a dělat pránájámu – to je vše. Pokud se soustředíte pouze na ásany, pouze na ovládnutí těla, bude to jako byste trávili hodiny mytím zeleniny. Ne… Jak byste mohli utišit svůj hlad mytím zeleniny? Musíte ji umýt a pak uvařit. Jedině tím utišíte svůj hlad. Mytí zeleniny jsou ásany. Vaření zeleniny je pránájáma.“ https://www.worldwideyogatribe.com/bns-iyengar
13. Pattabhi Jois: Yoga Mala. North Point Press 2010, str. 20–21.
14. Neříkám, že si člověk ásanami nepročistí hlavu a nezbaví se stresu, ale to je podobný efekt, kterého můžete dosáhnout i běháním, procházkami v přírodě apod. Do značné míry za to může fakt, že dnešní člověk je neustále ve stresu, a proto mu i toto přináší uklidnění. Ale to není klid mysli, o kterém je řeč v józe – ten je ještě hlubší.