Jóginova knihovna

Už nějaký pátek uveřejňuji na sociálních sítích různé tipy na knížky a používám k tomu #joginovaknihovna. Abych měl tyhle tipy někde pohromadě, tak jsem si řekl, že je průběžne budu archivovat v tomto článku. Jsou více méně náhodně za sebou. Někdy je doporučuji prostě podle nálady, někdy je to knížka, kterou jsem právě dočetl anebo mne jeden tip inspiruje k dalšímu apod. Jednou za čas bych chtěl nějaké související tipy vybrat do samostatného článku. Tady je ponechám ale prostě tak, jak byli uveřejněny na FB nebo instagramu.

Mimochodem ne vždy jde o tip na knihu v pravém slova smyslu. Některé jsou spíš knižními zajímavostmi, které jsou důležité z historického hlediska nebo prostě kuriozitami.

Články o knížkách:

Následující tipy jsou v chronologickém pořadí (od nejnovějších po nejstarší), ale jinak jsou bez jakéhokoli ladu či skladu.

Paul G. Hackett: Theos Bernard, The White Lama

Teď pro změnu jeden životopis, který se mi líbil 🙂 Theos Bernard je fascinující a nesmírně významná postava v historii jógy 20. století v USA. Na jedné straně měl skutečný zájem o duchovní hledání, naučil se tibetsky, jako jednomu z mála cizinců se mu podařilo oficiálně dostat až do Lhasy (Tibet byl v té době skutečně „zakázanou zemí“ a málokdo získal povolení navštívit hlavní město) a také byl snad prvním Američanem, který obhájil doktorskou práci o jógové filosofii. Na druhé straně to byl až neuvěřitelný lhář a podvodník. Např. když byl ve Lhase, tak se mu nepodařilo získat žádné zasvěcení a nezískal ani základní znalosti buddhismu, ale už na lodi zpět do USA vyprávěl reportérům, že byl rozpoznám jako reinkarnace Padmasámbhavy a že je plně zasvěcený „bílý lama“. V New Yorku pak přednášel o tantře v mnišském oděvu. Také běžně tyto své výpravy a další projekty financoval z peněz bohatých manželek.

Ve své době mu mnoho lidí věřilo. Jeho knihy byly plné skutečných fotek z Indie a Tibetu, ke kterým ovšem doplnil z větší části vymyšlené texty. Byl snad první jógovou celebritou a dlouhou dobu byl považován za nejslavnějšího jógina 20. století. Ovšem náhle a docela tajemně zmizel v roce 1947 v době nepokojů spojených s rozdělením Indie a Pákistánu.

Paul G. Hackett je tibetolog a stal se správcem archivu Theose Bernarda. Díky tomu se mu podařilo rekonstruovat jeho život nejen z hlediska toho, co bylo v knihách, ale i z jeho dopisů a všech možných záznamů (včetně soudních). V závěru knihy se dokonce vydal do Tibetu a Indie po jeho stopách a podařilo se mu nejspíš i rozluštit, jak zemřel.

Dvě informace na okraj: 1) Theos Bernard asi drží rekord v počtu lidí, kteří si myslí, že jsou jeho reinkarnací. 2) Existuje kniha se stejným názvem („The White Lama“), která je spíš fantazií právě někoho z bodu jedna. Pozor při nakupování, protože ta je škoda papíru.

📖 Hackett, Paul G. Theos Bernard, The White Lama: Tibet, Yoga, and American Religious Life. New York: Columbia University Press, 2012.

29.6. 2023

Dévímáhátmja: Oslava Bohyně (př. Zdeněk Štipl)

Právě vyšlo! 🚨 🎉

Včera jsem náhodou zabloudil do knihkupectví Academia, a co nevidím! Právě vyšel překlad Dévímáhátmja od Zdeňka Štipla. O této knize jsem tu již párkrát mluvil, a to většinou v souvislosti s oslavou Navarátri. Je to totiž nejznámější a nejstarší text, který popisuje tři základní mýty o vítězství Bohyně. Je to také text veskrze posvátný a šaktisté (tj. ti, kdo uctívají Bohyni jako hlavního boha – zní to divně, ale snad víte, co myslím) ho často recitují. Není dlouhý – obdobně jako Bhagavadgíta má celkem 700 veršů, ale jeho kulturní (a pro šaktisty i duchovní) význam je mimořádný. Bez znalosti Dévímáhátmja si ani nelze představit třeba oslavu Navarátri. Některé verše z tohoto textu se staly známými mantrami (např. sarva-mangala mangaljé šivé sarvártha-sádhiké…).

Mám hodně rád indickou mytologii. A nejvíc právě přímo v překladech, spíše než v převyprávěních. Dévímáhátmja je text, který mám obzvlášť rád, takže mám velkou radost, že je v češtině v překladu přímo ze sanskrtu.

Protože jsem si tuhle knížku pořídil teprve včera, tak jsem ji ještě nestihl přečíst 🙂 Každopádně o kvalitě překladů Zdeňka Štipla nelze pochybovat (v roce 2021 od něj vyšel překlad jedné knihy Bhágavatapurány pod názvem „Život vznešeného Kršny“, o kterém jsem tehdy natočil video). Totéž lze bezpečně předpokládat o úvodu a poznámkách pod čarou. S klidným srdcem proto můžu tuto knihu rovnou odporučit, pokud vás zajímá Bohyně, indická mytologie nebo indické kultura trochu více do hloubky.

📚 Štipl, Zdeněk, přel. Dévímáhátmja: Oslava Bohyně. Praha: Academia, 2023.

15.6. 2023

Svámí Jógánanda: Životopis jógina

Když tu doporučuji různé spíše „vyprávěcí“ knihy, tak to nejde bez Životopisu jógina od Paramahansy Jógánandy. Osobně mám ale z této knihy rozporuplné pocity. Když jsem ji četl poprvé, tak se mi vyloženě nelíbila. Pokud jste koukli na knihy, které jsem tu zmiňoval, tak víte, že životopisy indických jóginů se jen hemží zázraky. Tato kniha není výjimkou. Skoro má člověk pocit, že v Bengálsku jste si na začátku století ani nemohli zajít na nákup, aby se nějaký zázrak (alespoň menší) nestal. Jenže tohle je autobiografie a tady to smrdí samochválou. Měl jsem pocit, že Jógánanda jen popisuje, jaké všechny zázraky udělal (a rozhodně se nedrží při zemi).

Tahle kniha je ale nesmírně známá. Byla to např. jedna z oblíbených knih Stevea Jobse a běžně se s ní setkáte i mimo jógový kontext (např. jsem ji našel jako doporučenou u Tima Ferrisse apod.). I někteří lidé, které znám a jejichž úsudek beru vážně, tuto knihu chválili. Tak jsem ji nedávno přečetl ještě jednou. A měl jsem z ní jiný pocit. Najednou to byl příběh o oddanosti – oddanosti učiteli a Bohyni. Zázraky oproti tomu ustoupily do pozadí.

Pořád to však není kniha, která by mi sedla. Nemůžu ji ovšem ze svých doporučení vynechat, protože je tak slavná, že je dobré ji znát. Mimochodem existuje ve dvou verzích. Svámí Krijánanda vydává reprint původního vydání z roku 1946 (s modrou obálkou), naproti tomu Yogoda Satsanga Society a SRF vydává verzi z roku 1952 (s červenou obálkou). Četl jsem obě, ale zásadního rozdílu jsem si nevšiml. Mimochodem do češtiny tuto knihu přeložil dokonce sám Dušan Zbavitel (a to tu verzi z roku 1946) a vyšla již několikrát.

📖 Jógánanda, Paramahansa. Životopis jógina. Přeložil Dušan Zbavitel. Praha: Krystal Aquamarin, 2012.

6.6. 2023

Abhajadatta: Život 84 mahásiddhů

Asi nejznámějším souborem příběhů o jóginech je tzv. 84 siddhů (někdy též mahásiddhů). Siddha je doslova „dokonalý“, tj. ten, kdo dosáhl konce cesty (a to většinou v tantrickém kontextu). V Indii se ustálila tradice o 84 takovýchto adeptech. Má více verzí. Nejznámější je asi buddhistická verze, kterou sepsal Abhajadatta v 11./12. stol. Nejznámější je pak tibetský překlad tohoto textu

Je to soubor krátkých životopisů 80 mužů a 4 žen. Zajímavé ale je, že zde najdeme též hinduistické světce – jako např. posledně zmiňovaného Górakšu a Matsjéndru. Část postav je nejspíš pouze legendami, část jsou známé osobnosti (vyskytuje se zde Nágárdžuna nebo Šántidéva).

Z literárního hlediska to nejsou moc zajímavá vyprávění a jsou si hodně podobná. Hlavním cílem asi nebylo představit poutavý literární životopis, ale ukázat variabilitu duchovní cesty. Siddhové totiž pocházejí ze všech možných společenských vrstev: od králů a učenců až po přepracované hrnčíře nebo neuvěřitelné lenochy. Každý z nich v tantrickém duchu využije svoji činnost jako duchovní praxi – ať už jde o hru v kostky nebo orání pole.

😡 V češtině tento soubor vyšel v překladu A. Navrátila. Stojí tam, že jde o překlad z tibetského originálu. Ovšem podezřele se podobá anglickému překladu Jamese B. Robinsona. A to do té míry, že odpovídá slovo od slova, a to včetně mnoha poznámek pod čarou. Jediným aspektem, kterým se tento český překlad liší od Jamese Robinsona je informačně mnohem chudší úvod a neuvěřitelné množství chyb v přepisu sanskrtu.

Pokud čtete anglicky, tak můžete sáhnout přímo po překladu Jamese B. Robinsona. Je to dobrý překlad, ale originál je prostě čtenářsky nudný. Pokud byste chtěli graficky povedenou a zároveň velmi čtivou verzi, tak můžu doporučit verzi K. Dowmana.

📕 Abhajadátta. Životy osmdesáti čtyř mahásiddhů. Př. A. Navrátil. Praha: Volvox Globator, 2013.
📗 Abhayadatta. Buddha’s Lions: The Lives of the Eighty-Four Siddhas. Př. James B. Robinson. Berkley: Dharma Publishing, 2014.
📘 Abhayadatta. Legends of the Mahasiddhas: Lives of the Tantric Masters. Př. K. Dowman. Rochester, Vermont: Inner Traditions, 2014.

30.5. 2023

Simon Digy: Divotvorní náthové

Naposledy jsem tu zmiňoval knihu Démonvy povídky, která obsahuje sice ryze indická vyprávění, ale netýká se pravda přímo jógy. Tentokrát bych měl tip na knihu, jejíž příběhy už s jógou souvisejí. Kniha „Divotvorní náthové“ obsahuje lidová vyprávění z různých zdrojů i jatyků, které do angličtiny přeložil Simon Digby a z angličtiny do češtiny přeložil Jaromír Máša. Nutno dodat, že je to velmi dobrý překlad doplněný o další poznámky pod čarou a bibliografii.

První část knihy je věnována vyprávění souvisejícími s Górakšanáthem. Samozřejmostí je známý příběh, jak zachránil svého učitele Matsjéndranátha z království žen, ale jsou zde i další. V další části jsou súfijské příběhy a na konci je ukázka z většího souboru příběhů, které si vypráví holič a starosta, když jsou spolu na pouti do Váránasí.

Jak asi víte náthové jsou úzce spojeni s rannou historií hatha-jógy. Asi ji úplně nevynalezli, ale minimálně si jí brzo osvojili a přizpůsobili, čímž hodně ovlivnili její vývoj. (Dnes už ovšem drtivá většina náthů hatha-jógu nepraktikuje). Náthové i súfijci hráli také obecně důležitou roli v historii indických duchovních tradic. Tyhle příběhy samozřejmě nepředstavují filosofický výklad učení žádné z těchto tradic, ale lidové příběhy nám mohou skvěle přiblížit jaký byl dobový pohled na jóginy, derviše apod. A i dnes zůstává hodně z nich v obecném povědomí.

(Osobně mi Démonovy povídky přišli zábavnější, ovšem tento soubor je zase trochu víc spojen s historií jógy. A není snad ani možné zajímat se o historii jógy a neznat příběh o Matsjéndranáthovi a království žen 🙂 )

📖 Digby, Simon. Divotvorní náthové: mystické příběhy jóginu, súfijců a dervišů z hindské a indoperské literatury. Přeložil Jaromír Máša. Plzeň: Siddhaika, 2014.

16.5. 2023

Sómadéva: Démonovy povídky (př. O. Friš)

Když jsme u těch vyprávěcích knížek, tak tohle je „knížka vyprávění“ v pravém slova smyslu. Není tedy o józe, ale zase díky ní člověk nahlédne trochu víc do indické kultury. V sanskrtském originále se jmenuje Vétála-paňčavinšatiká a v češtině vyšla v překladu Oldřicha Friše pod názvem „Démonovy povídky“. Král Trivikramaséna se snaží pomoci tajemnému muži vykonat rituál, ke kterému potřebuje mrtvolu oběšence. Jenže tuto mrtvolu postihl vétála. To je specificky indická nadpřirozená bytost, která někdy vstoupí do mrtvého těla a může ho ovládat. Je nebezpečný, ale zároveň může dávat i nadpřirozené síly apod. Král vždy odřízne oběšence a nese ho na určené místo, ale aby ho to tam donesl nesmí promluvit. Jenže vétála mu vždy začne vyprávět nějaký příběh, který končí složitou (často etickou) otázkou. A protože řešit takové otázky přímo náleží královskému úřadu, tak král vždy odpoví (a má věru šalamounské odpovědi). Vétála ale pak zmizí a vrátí se i s mrtvolou na strom. A král ho zase odřízne, vétála mu opět vypravuje další povídku s otázkou atd. Takhle je zde celkem 25 vyprávění.
Číst tuhle knížku je prostě radost. Povídky jsou pro nás velmi originální, protože se dnes s žánrem vyprávění moc nesetkáme. Některé jsou úsměvné a některé úplně postmoderní (v jedné jde třeba někdo okolo chrámu Bohyně a jen tak zajde dovnitř, tam se tak nechá strhnout oddaností, že si usekne hlavu 🙂 ). K tomu ty otázky jsou opravdu filosofické a odpovědi duchaplné. A navíc člověk získá jasnější přehled třeba o různých nadpřirozených bytostech indické mytologie.
Na fotce je vydání z roku 1956, které se dobře sežene v antikvariátech (je to ta edice „Světová četba“ s kompasem na obálce). Pod stejným názvem vyšla tato kniha znovu v roce 2008 v nakladatelství Argo.

📗 Mimochodem stejná verze tohoto souboru povídek vyšla i v překladu Dušana Zbavitele v rámci knihy Oceán příběhů. Tuto vele-knihu indických vyprávění si ale necháme na někdy jindy.

📚 Friš, Oldřich. Démonovy povídky. Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1956.

5.5. 2023

Paul Brunton: Poustevník v Himálaji

Když už jsem tu doporučil „Tajnosti Indické“, tak nemůžu nezmínit mojí nejoblíbenější knihu od Paula Bruntona, kterou je „Poustevník v Himálaji“. Tahle knížka je v něčem podobná Tajnostem Indickým. Je to také takový cestopisně-duchovní román tentokrát z Nepálu. Odlišuje se ale v tom, že nejde o cestování ani hledání. Paul Brunton zde popisuje svůj osamělý pobyt v Himálaji. Nejde tu už o setkání s různými světci (i když i tady se pár jóginů objeví) nebo o zázraky apod. Celé tempo vyprávění je mnohem klidnější až meditativní a je tu více úvah.
Moc bych nesvedl říct, o čem vlastně tahle knížka je. Z hlediska děje se v ní totiž nic moc neděje 🙂 Velká část textu popisuje pobyt Paula Bruntona v domě v Himálajích, který mu zapůjčil Nepálský princ. Paul Brunton tu pobýval jako poustevník v ústraní od lidí, i když v dostatečném pohodlí. Celý text je plný až poetických popisů přírody a úvah na všechna možná témata (kromě ryze duchovních úvah je zde všechno možné od velice Britské úvahy o Younghusbandově „expedici“, přes Charlieho Chaplina až k čaji).
Tato kniha vyšla také v češtině, ale zatraceně špatně se shání. Vyšla naposledy v roce 1994, ale teď některé knihy Paula Bruntona vycházejí z novu, tak snad dojde i na ní.
(na obrázku je vydání z Rider and Company z roku 1957 – tohle jsem našel v jednom antikvariátu a vydání s touhle obálkou jsem tam prostě nemohl nechat 🙂 Měl jsem předtím takový levný indický paperback.)

25.4. 2023

Paul Brunton: Tajnosti indické

Další z tipů na spíše vyprávěcí knihy jsou „Tajnosti Indické“ Paula Bruntona. Tahle knížka poprvé vyšla už v roce 1934 (záhy následovalo i české vydání) od té doby vychází stále znovu. Paul Brunton v ní popisuje svoji cestu do Indie a hledání duchovního učitele – navštíví celou řadu osobností té doby, setká se s různými jóginy, světci apod. a snaží se přitom být zdravě kritický. Mnoho lidí ze západu se právě díky této knížce dovědělo o Ramanovi Maharšim (pokud vím, tak to byla vůbec první anglická kniha o něm).
Paul Brunton popisuje své zkušenosti způsobem, který je blízký západnímu člověku. Snaží se věci interpretovat termíny, které jsou nám známé. Nejel do Indie, protože by miloval indickou kulturu a chtěl se stát hinduistou, ale protože chtěl najít esenci, která se skrývá za tímto vnějším obalem. A tuto esenci pak chtěl podat v slovech srozumitelných západním lidem. To je asi příčinou velké obliby jeho díla obecně.
Dneska je tato kniha už dávno klasikou. A mimochodem nedávno znovu vyšla v češtině (můžete si ji objednat na stránkách https://www.paulbrunton.cz/ )
Na okraj: Osobně mám u této knihy velké podezření, že ne všechno je pravda. Paul Brunton se setká i hatha-jóginem jménem Brama. Tento Brama je ale jak vystřižený z románu – mluví perfektně anglicky a všechny věci, co ukazuje odpovídají tehdejším západním představám o józe (a překvapivě nic z informací, které tehdy nebyly v angličtině dostupné). Najít ve 30. letech někoho, kdo praktikuje tradiční hatha-jógu a mluví anglicky, hraničilo s nemožným. V knize je i jeho fotografie, kde Brama nemá ani žádný tilak, tripundru apod. a má holou hlavu. To všechno je pro asketu velice nezvyklé. Brama pak zmizí beze stopy. Nemůžu se zbavit pocitu, že si ho Paul Brunton vymyslel, aby mohl zařadit do knihy i svou interpretaci hatha-jógy. Ale je to jen můj pocit.

📖 Brunton, Paul. Tajnosti Indické. Přeložila Antonie Krejčová. 1. vydání. Frýdek-Místek: Iris RR, 1995.

18.4. 2023

Eduard Tomáš: Paměti mystika

Měl jsem tu pár tipů na spíš odborné knihy, a v rámci zachování rovnováhy, bych teď měl pár tipů na spíše vyprávěcí knihy. Prvním jsou „Paměti mystika“ od Eduarda Tomáše. Teď nedávno znovu vyšly (asi po dvaceti letech), takže se dají sehnat (na fotce je právě toto nové vydání). První část se jmenuje „Paměti mystika“ (žlutá) a ta byla také zfilmována pod stejným názvem. Eduard Tomáše zde vypráví o svém životě, setkáních s různými učiteli, praxích apod. Druhý díl se jmenuje „Živá věčnost“ (zelená) a ten pojednává o vnitřních zkušenostech na duchovní cestě. Eduard Tomáše původně tento druhý díl nezamýšlel jako knihu, ale byly to přednášky, kde mluvil o praxích a zkušenostech jednoho svého „blízkého duchovního přítele“. Až po jeho smrti vyšly jako kniha a tam v předmluvě bylo prozrazeno, že tento „přítel“ není nikdo jiný než sám Eduard Tomáš.
Jsou to jedny z mých oblíbených knížek a doporučil bych je každému, koho zajímá duchovní cesta. V rámci nastavení očekávání je třeba říci, že sice jsou o józe, ale ne o ásanách – s jedinou výjimkou: Eduard Tomáš stával o půlnoci vždy hodinu v širšásaně, aby tak zklidnil myšlenky při meditacích 🙂
Pokud by vás „Paměti mystika“ zaujaly, dají se snadno objednat přímo v nakladatelství Avatar (www.avatar.cz). (Pro malá nakladatelství je skutečně rozdíl, pokud knihy koupíte přímo od nich spíše než z distribuce.)

11.4. 2023

J. Mallinson & M. Singleton: Roots of Yoga

Koukal jsem se a s hrůzou jsem zjistil, že jsem mezi všemi těmi tipy na knihy apod., zapomněl zmínit jednu opravdu důležitou knihu. Tou je „Roots of Yoga“ od Jamese Mallinsona a Marka Singletona. Celá se skládá hlavně z ukázek z primárních textů rozdělených tématicky. Kapitoly jsou: 1) jóga, 2) předpoklady pro praxi, 3) pozice, 4) ovládání dechu, 5) jógové tělo, 6) jógové pečetě, 7) mantra, 8) stažení smyslů, soustředění a meditace, 9) samádhi, 10) nadpřirozené schopnosti, 11) osvobození.
Každá kapitola začíná stručným úvodem, který shrnuje, o co jde, jaké jsou různé přístupy, a jak se dané téma historicky vyvíjelo. Pak následují chronologicky seřazené ukázky z primárních textů. Tím pádem si třeba snadno můžete najít, jak byla popisováno samádhi v různých textech napříč dějinami.
A nejde samozřejmě jen o ty texty, které jsou obecně známé. Najdete tu ukázky i z textů jako je Miragávatí, Tašríh al-Aqvám, Nišvásatattvasanhitá, Hathatattvakaumudí, Pášupatasútry atd. atd. (to jsem jen opsal nějaké, když jsem teď knihu otevřel na náhodném místě). Jsou tu samozřejmě ukázky nejen ze sanskrtských textů. Člověku se tak hodně rozšíří svět „jógových textů“ a hlavně si tak může udělat mnohem širší představu o jednotlivých tématech (co byla dháraná pro Pataňdžali vs. co byla třeba dháraná v tantrách apod.).

📖 Mallinson, James, a Mark Singleton, ed. Roots of Yoga. Penguin Classics. London: Penguin Books, 2017.

16.3. 2023

David G. White: The Yoga Sutra of Patanjali, A Biography

Už jsem tu měl pár tipů k překladům Jóga súter (a komentářů). Ovšem kromě samotného díla je dobré znát i jeho kontext a historii. Na to je super kniha od David G. Whitea: „Yogas sutras, A Biography“. V této sérii vyšli „životopisy“ dalších známých knih (např. Bhagavadgíty nebo Tibetské knihy mrtvých). Histore Pataňdžaliho díla je hodně zajímavá. V jedno dobu (11. – 12. stol.) to byl velmi populární text, která pak skoro úplně zmizel (v 18. a 19. stol. ho buď studovalo jen hodně málo lidí a možná nikdo), aby se ve 20. století stal celosvětově známým.

David G. White se zda zabývá i vnímáním Pataňdžaliho v západní filosofické tradici (Jóga sútry byly kupodivu jedním z prvních sanskrtských filosofických textů přeložených do angličtiny a už Hegel je zařadil do historie světové filosofie) anebo v Islámu (máme už středověký překlad Pátaňdžalajógašástry do arabštiny). A samozřejmě se dostane i k Vivékánandovi, který výrazně změnil chápání Jóga súter, a také k Šrí T. Krišnamáčárjovi, protože jsou dnes „klasikou“ také díky němu.

Jsou tu nějaké mouchy? S odstupem času např. vidíme, že některé teorie, které zde White popisuje, z akademické debaty zmizely (např. teorie o tom, že Jóga sútry měly původně tři kapitoly) a jeho vlastní teorie o tom, že existují dvě odlišné tradice jógy (jedna zaměřená čistě na osvobození a jedna zaměřená čistě na nadpřirozené síly) se ukázala jako neplatná. K diskusi je také kapitola o „íšvarovi“, kde White dochází k závěru, že íšvara („pán“) je označení pro učitele a nikoli pro Boha. Tato argumentace určitě stojí za pozornost, ale další badatelé opět předložili argumenty, proč íšvara je Bůh a ne učitel, takže to není tak jednoznačné, jak by se mohlo zdát.

Stará sanskrtská díla nám někdy přijdou jako zmražená v čase. Jako kdyby neměla žádnou historii. Je proto velmi zajímavé a obohacující uvidět je v jejich „historičnosti“. A z tohoto hlediska je právě kniha D. G. Whitea výborným zdrojem informací.

7.3. 2023

James Nestor: Dech

Knihu „Dech“ od Jamese Nestora asi mnoho z vás zná a já jdu tak trochu s křížkem po funuse, že o ní píšu až teď. Kdybych ji měl nějak představit, řekl bych, že to je nejlepší úvod do dýchání pro někoho, kdo o dýchání nic neví a ani ho doteď nezajímalo. Je napsaná velice čtivě – autor sám prochází v první části experimentem, kdy týden dýchá pouze pusou a pak týden pouze nosem. To je pak proloženo vyprávěním o různých „pneumonautech“ neboli lidech, kteří se rozhodli experimentovat s dechem a dosáhli pozoruhodných výsledků. Dočtete se tu Georgi Catlinovi, Carlu Stoughovi, Konstantinu Pavloviči Butejkovi, Katharině Schroth a dalších.

Najdeme tu skutečně dobrý přehled o různých metodách, přístupech i výzkumech, které se týkají dýchání.

Velkou výhodou této knihy je, že je srozumitelná (a motivační) i pro někoho, kdo o dýchání neví vůbec nic (ovšem asi nebude objevná pro někoho, kdo se už vyzná v pránájámě apod.). Především se tu řeší správné dýchání, ale dostane se trochu i na zmínění nějakých komplikovanějších technik.

Jako každá populární kniha, má i tahle svoje mouchy. Za mě to jsou hlavně informace o historii jógy, které se objevují ke konci. Tam je snad úplně všechno (alespoň trochu) špatně. Někdy to bylo až tak špatně, že jsem přemýšlel, jestli nedošlo k nějaké chybě v překladu (informace čerpá hodně z rozhovoru s jedním Brazilcem, ale sám James Nestor neumí portugalsky, takže měl tlumočníka). A přitom je v angličtině tolik materiálů o historii jógy snadno dostupných (poslední roky je to opravdu smršť článků i knih). ALE tohle není kniha o historii jógy, není to ani kniha o józe a tyhle informace tady hrají okrajovou roli. Jsou zde pouze pro kontext a na hlavní myšlence knihy to nic nemění. Jen jsem to prostě nemohl nezmínit 🙂

📕 Nestor, James. Dech: nové poznatky o ztraceném umění. Brno: Host, 2021.

21.2. 2023

Edwin F. Bryant: The Yoga Sūtras of Patañjali

Většina překladů Jóga súter za posledních 100 let jsou spíše sbírkou myšlenek překladatele než že by poskytovaly informace o Pataňdžaliho díle a jeho tradici. Pokud chcete tip na dobrý překlad s komentářem, který se hodí pro začátečníky, tak nejlepší volbou je Edwin Bryant.

Edwin Bryant se opírá o několik tradičních komentářů a shrnuje je vlastními slovy. Díky tomu je text docela přístupůný a mnohem snazší než se prodírat přímo oněmi komentáři.

Samozřejmě tato kniha Jóga sútry zdelaka nevyčerpává. Hodně podrobností se sem nevšelo a také výzkum od té doby docela pokročil (Edwin Bryant neřešil kritické edice komentářů apod.). Drobnou nevýhodou je, že Edwin Bryant je gaudíja vaišnava a v některých bodech má tendenci trochu podsouvat filosofii této tradice k Pataňdžalimu, ale většinou upozorní, že nejde o něco, co by bylo v Pataňdžaliho textu.

V každém případě, pokud vás už nebaví jen opakovat náhodné citáty a chtěli byste proniknout do Pataňdžaliho jógy, tak tohle je super startovní bod.

📖 Edwin Bryant: The Yoga Sūtras of Patañjali. North Point Press: Berkeley 2009. ISBN 9780865477360.

10.1. 2023

Jóga Vásištha (př. L. Vinklerová)

Včera vyšel český překlad Jógy Vásišthy. Z oficiální anotace:

„Jóga Vásištha, nebo též Mahá Rámajána, je starý indický text pojednávající o tom, jak mudrc Vasištha předává princi Rámovi učení o podstatě jedince, světa a Bytí vůbec. Text je plný rozmanitých příběhů, které mají Rámovi ukázat cestu k pochopení či nazření Skutečnosti a naplnění života.“

Tento text se těžko zařazuje. Není to jógový text. Hodně lidí ho řadí k advaita védántě, ale podle mnoha odborníků se tam taky úplně zařadit nedá (už proto, že třeba mluví o kundaliní, která se v advaita védántě nevyskytuje). Obsahuje velké množství termínů z tantry (hlavně z kašmírské), ale také to není tantrický text v pravém slova smyslu. Jóga Vásištha je prostě Jóga Vásištha, a asi není potřeba ji někam škatulkovat.

Lenka Vinklerová tento překlad pořídila z anglického překladu Svámího Vénkatéšánandy, který je takovým dobrým shrnutím originálu. Sanskrtský originál textu je opravdu hodně dlouhý. I toto převyprávění má 800 stran.

Jóga Vásištha je čistě duchovní kniha. Asi také nemusí být pro každého, ale pro mně osobně je velice důležitá (ten agnlický překlad čtu v průběhu let po troškách pořád dokola). Říká se o ní dokonce, že to je poslední kniha, kterou budete potřebovat přečíst

Překlad si můžete objednat přímo od Lenky (vydala ho vlastním nákladem – 250 kusů, 800 stran v pevné vazbě) zde: http://samhita.cz/cetba/objednavka_vasistha.php (je tam na stažení i ukázka z textu a další informace)

12.12. 2022

Kol. autorů: Základní texty východních náboženství 1: Hinduismus

Měl bych dnes zase další tip na knihu. Tohle pro mně bylo opravdu milé překvapení. Argo vydává v této edici takové výbory z textů asijských náboženství. „Hinduismus“ jsem si původně ani nechtěl kupovat – koukal jsem na obsah a drtivá většina těch textů už vyšla samostatně a vypadalo to jen jako výbor z již vydaných textů. Koupil jsem si až druhé vydání, které vyšlo letos a to vlastně jen proto, že jsem měl ostatní svazky a bylo mi blbý, že mi tenhle chybí 🙂 A byl jsem mile překvapen. Výbor obsahuje i další védské hymny – nejen ty, co už vyšly od Friše a je to opravdu dobrý výběr, pokud by chtěl někdo získat představu o tom, jak takový védský text vypadá. Výbor z Upanišad je to, co přeložil Dušan Zbavitel, jen poznámky jsou zjednodušené. Hlavní plus jsem ale za sebe našel v Bhagavadgítě. Je tu překlad o Filipského a Vacka, o kterém jsem zde již mluvil, ale je dobře upravený – poznámky jsou dělány jako poznámky pod čarou a to výrazně zvyšuje srozumitelnost. Překlad z Purán je sice trochu chudší (na to kolik je purán a jak jsou dlouhé), ale mně osobně přijde, že jsou vybrané zajímavé pasáže.⠀
⠀
Každopádně, pokud si chcete udělat přehled o primárních textech hinduismu, je toto výborná volba – na 173 stran textu získáte dobrou představu o tom, jak tak vypadají védské hymny, o Bhagavadgítě, o čem tak mohou být purány nebo šástry apod. A letos vyšlo druhé vydání, takže kniha je dobře k sehnání :)⠀
⠀
—————–⠀
📔Základní texty východních náboženství. 1, Hinduismus. Vydání druhé – revidované. Praha: Argo, 2020. 175 stran. ISBN 978-80-257-3105-5. ⠀

21.8. 2020

Jarmila Motatjová: Jógou na pomoc páteři

Dnešní úlovek v antikvariátu. Obálka upoutá na první pohled

“Jógou na pomoc páteří”, súbor 9 voľných listov (sic!), vydala ČSTK Pressfoto Bratislava 1989. Autorka: MUDr. Jarmila Motajová, CSc.

Tohle není tip na knížku, jen mne zajímají různé jógové knihy z oblasti Československa do začátku 90. let. Zrovna tohle je druh publikace, která se hodně špatně shaní, tak z ní mám radost

Obsahově vychází autorka podle předmluvy ze systému Jóga v denním životě. Na zadní straně každé karty jsou pak uvedené detailní instrukce k jednotlivým cvikům.

7.7. 2020

André van Lysebeth: Jóga mysli

Většinou, když doporučuji knížky, tak to nijak nekoordinuji s dostupnustí v knihkupectvích – beru je jak mi přijdou pod ruku Tentokrát jsem si řekl, že to udělám naopak. Koukal jsem, že Kosmas má teď docela velké slevy na e-knihy a narazil jsem tam třeba na „Jógu mysli“ od André van Lysebetha (já jsem si jí koupil už dřív jako papírovou, takže na fotkách je ta). Možná si pamatujete, že vůbec první knížka, kterou jsem začal tuhle sérii (#joginovaknihovna) byla také knížka od něj. V Čechách jsou jeho učebnice jógy klasikou. Ty se ale podle mne nedají dobře číst jako e-kniha – je tam hodně obrázků a člověk jimi potřebuje rychle listovat apod. „Jóga mysli“ je jiná – nejsou tam žádné obrázky a jde jí bez problémů číst jako e-knihu

„Jóga mysli“ vyšla až posmrtně a byla sestavena z různých článků a rozepsaných částí. Narozdíl od předchozích knih se nezabývá tělem, ale naopak myslí. André van Lysbeth zde svým typickým stylem kombinuje evropské chápání s indickou praxí. Není to učebnice nejhlubších indických meditačních technik, spíše jde o úvod do meditace a koncentrace vysvětlený pro běžného člověka ze západu.

V Kosmasu je teď ve slevě a e-knihu můžete mít za 120,- Kč – https://www.kosmas.cz/knihy/231900/joga-mysli/

————-
Lysebeth, André van. Jóga mysli. Překlad Jindřich Vacek. Vydání první. Praha: Argo, 2017. 260 stran. ISBN 978-80-257-2072-1.

4.4. 2020

František Čupr: Bhagavadgíta

Už jsem tady zmiňoval několik překladů Bhagavadgíty. Tentokrát nemám úplně tip na další překlad – jde spíše o kuriozitu. Nejstarší český překlad Bhagavadgíty vyšel už v roce 1877 a jeho autorem byl František Čupr (který byl tehdy i známým politikema dnes se po něm jmenuje v Praze ulice). V 19. století se hodně rozmohl zájem o „orientální nauky“. Objevily se organizace jako byla Theosofická společnost, jejímž heslem bylo „Ex Oriente Lux“ (Z východu světlo) a hodně jejich členů překládalo indické spisy (s dosti rozporuplným výsledkem).

V té době se objevila poměrně velká kritika křesťanství (Feuerbach) a také někdy dosti bizarní úvahy o historii náboženství. Existovala představa, že křesťanství není vlastně pro evropany vhodné, protože jde o semitské náboženství a vůbec neodpovídá evropské kultuře, stylu přemýšlení, hodnotám etc. Proto je pro evropany vhodné nějaké „árijské“ náboženství.

František Čupr podle všeho předpokládá, že základ křesťanství je árijský a nepocházel od Ježíše a byl nějak překryt židovskou naukou. Abychom tedy lépe poznali skutečné křesťanství musíme studovat indické nauky, kde nalezneme čistě křesťanské náboženství bez semitské příměsi (František Čupr podle všeho nebyl antisemitou – jen považoval judaismus za nevhodný pro většinu evropanů). V úvodu svého překladu píše: „My Árjerové [sic] evropští, vycházejíce z bludné myšlénky, jakoby učení křesťanské teprv „za onoho času“, když Ježíš učil, z čista jasna a jako najednou celé bylo povstalo, a obmezujíce je v jeho původě nahodilou národností starožidovskou, všímali jsme si až odposud velmi málo pradávných svatých kněh své vlastní čeledi, čeledi totiž árjerské…“. Tím pádem tedy studium Bhagavadgíty více vypodívá o křesťanství než studium Bible

Z odborného hlediska musím poznamenat, že tato úvaha je samozřejmě nesmysl (už rozdělení árijské a semitské je fabulace, protože zde působily vlivy daleko většího počtu kultur než dvou atd.).

Kniha je celá nascanované a dostupná zde: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:249720b0-e081-11dd-91fc-000d606f5dc6

2.4. 2020

Ramana Maharši: Kto som?

Nakladatelství Sattva právě vydalo slovenský překlad knihy „Kto som?“ od šrí Ramany Maharšiho. Je to stručná knížka a je to vůbec první kniha obsahující učení tohoto velkého mudrce, která kdy vyšla. Jde o dvacetosm otázek, které Ramanovi položil Šivaprakášam Pilláí, který si odpovědi zapsal a z toho vznikla tato kniha.

Čistě technicky to samozřejmě není kniha o józe, ale spíše o védántě. A teda ještě techničtěji to ani není kniha o védántě jako především o přímé zkušenosti Ramany Maharšiho – jeho úmyslem nebylo vyložit filosofickou nauku. Až později pouze řekl, že se jeho zkušenost shoduje s učením advaita védánty. V praxi je ale mezi jógou a védántou mnohem menší rozdíl – drtivá většina praktikujících jóginů tyto školy spíše kombinuje než vylučuje. Šrí Ramana se nezabývá komplikovanými metafyzickými úvahami – mluví o své přímé zkušenosti a to je to hlavní, pokud chceme toto učení praktikovat.

Tato kniha existuje ve dvou verzích – v podobě otázek a odpovědí (což je i tento překlad a což je ta původnější verze) a v podobě „prozaické“. Čeští čtenáři ji nejspíše znají, protože v češtině již existují překlady obou verzí (a to dokonce ve více překladech). Pokud jste zatím neslyšeli o Ramanovi Maharšim, tak mohu doporučit třeba tento dokument: https://www.korenyjogy.cz/joginova-televize-4-prebyvat-jako-ja/

Knihu si můžete objednat zde: https://www.vydavatelstvosattva.sk/knihy/kto-som/

———-
Kto som? Učenie Bhagavána Šrí Ramanu Maharšiho.
Překlad: Zuzana Lobotková
Vydalo: Vydavatelstvo Sattva 2020
ISBN: 978-80-972665-4-7

27.3. 2020

Bhagavadgíta (př. Rudolf Janíček)

Posledně jsem doporučoval překlad Bhagavadgíty od Jaroslava Vacka a Jana Filipského. Protože Bhagavadgíta je velice podstatný text, tak ji určitě budu věnovat víc dílů „Jóginovy knihovny“. Tentokrát to není úplně doporučení, spíš ukázka jednoho velice zajímavého vydání.

Mezi českými překlady se asi nejvíc různých zpracování dostalo překladu Rudolfa Janíčka (1904-1988) (byl dokonce zhudebněn – a hned dvakrát). Poprvé vyšel v roce 1945 a později vznikly ještě dvě další verze. Tento překlad je z roku 1989 a podle informací v tiráži byl přeložen ze sanskrtu s přihlédnutím k anglickému překladu. Z mého pohledu jde o nejbásničtější z českých překladů (možná je to i tím, že má trochu starší jazyk ). S překlady Bhagavadgíty je obecně ten problém, že originál je jednak báseň a zároveň filosofickým dílem. Když ji chcete přeložit, tak se většinou ztrácí poetičnost originálu. Tento překlad je určitě více poetický. S tím se pojí ovšem ta nevýhoda, že některé filosofické detaily v něm zaniknou.

Obzvlášť zajímavé je toto vydání. Je to taková ta kapesní edice (na fotografii ho mám pro názornost v dlani). Dostal jsem ho od mojí mámi (díky ) a obsahuje úžasné ilustrace od Jaromíra Skřivánka (celkem 20). Podívejte se na dva malé příklady na fotkách. Nejradši bych to sem vyfotil celé

Rudolf Janíček uzavírá doslov k tomuto vydání slovy: „Nad Zpěvem Vznešeného jsem strávil léto i podzim jednoho žití a děkuji za to, že mi bylo dopřáno Bhagavadgítu přeložit třikrát. Byla to povznášející léta mého života.“

———————
Bhagavadgíta, neboli, Zpěv Vznešeného / přeložil Rudolf Janíček ; ilustroval Jaromír Skřivánek. — Vyd. 1.. — Praha : Supraphon, 1989. — 212 s. : barev. il. ; 73 mm. — ISBN 80-7059-007-6 (váz.)

3.3. 2020

Bhagavadgíta (př. J. Filipský & J. Vacek)

Bhagavadgíta je jedním z textů, který by si měl přečíst každý, kdo se o jógu zajímá. Minulý týden jsem sem dával odkaz na audio verzi jednoho překladu a teď bych rád udělal několik tipů na různé české překlady. Bhagavadgíta byla do češtiny přeložena již mnohokrát (první překlad je z roku 1877). Zde bych chtěl vybrat překlady, které mne oslovily a které považuji zároveň za kvaltní.
První z nich je bezpochyby překlad od Jana Filipského a Jaroslava Vacka, který vyšel v roce 1976. Tento překlad mne nepřestává fascinovat – nejen, že oba překladatelé uměli výborně sanskrt, ale především uměli výborně česky. Využívají perfektně možnosti češtiny tak, že se přibližují originálu jak nejvíc to jde. Jde o nejdoslovnější a nejpřesnější překlad, který v češtině exsituje. Pokud si chcete přečíst Bhagavadgítu bez toho, aby vám někdo vkládal do textu jakákoli interpretace, tohle je ideální volba.
Přesnost tohoto překladu má ale i svoje nevýhody. Hlavní z nich asi je, že jsou přeloženy naprosto všechny termíny ze sanskrtu. Ze začátku jsem se trochu nechytal než mi došlo, co je co Např. „jóga“ je přeložena „sebekáznění“ (což je super překlad), „jógin“ je „muž kázně“, karma-jóga je „sebekáznění činy“, „sattva, radžas a tamas“ jsou „čistota, neklid a temnota“ apod. To je trochu nevýhoda, pokud máte znalost védánty či jógy, protože se pak v tomto překladu těžko hledají termíny, které již znáte odjinud. Na druhou stranu je tak tento překlad čitelný i pro někoho, kdo o jógové filosofii nic neví.
Tento překlad vyšel ještě znovu v roce 2000 v nakladatelstí Votobia.
——————
Bhagavadgíta (Ze sanskrtského orig. přel., předml. Bhagavadgíta a její význam v indickém myšlení a pozn. naps. Jan Filipský a Jaroslav Vacek). 1. vyd. Praha: Odeon, 1976.. Živá díla minulosti; Sv. 80.

Kol. autorů: Bohové s lotosvýma očima

Jedno z nejoblíbenějších témat je indická mytologie. Málokdo ví, že v češtině k tomuto tématu máme hned několik výborných knih. Jednu, kterou bych doporučil každému, je „Bohové s lotosovýma očima“. Vyšla už před nějakou dobou, ale jak bylo za komunismu zvykem, vyšla ve velkém nákladu, takže se pořád dá dobře sehnat v antikvariátech (a navíc vyšlo ještě nové vydání v roce 1997).
Kniha je rozdělena tématicky podle jednotlivých bohů. U každého je teoretický výklad a připojeny jsou nejčastější mýty (převyprávěné s připojenými pasážemi přeloženými přímo z primárních zdrojů). Je to soubor opravdu reprezentativní – jsou tam všichni hlavní bohové a nejčastější mýty s nimi spojené. Pro základní přehled o indické mytologii je to výborná volba a je velice dobře, že ji máme v češtině k dispozici.

6.2. 2020

David Keil: Functional Anatomy of Yoga

Zde je konečně můj slibovaný třetí tip na knihu o anatomii. Samozřejmě existuje mnohem víc super knih o anatomii, ale tyhle tři mi přišly mi přišly jako nejpraktičtější snad pro všechny. Takže mým třetím tipem je „Functional Anatomy of Yoga“ od Davida Keila. Tahle knížka je tak trochu jiná než Bernie Clarkovi. Někdy totiž člověk potřebuje prostě najít, o co v té, které pozici jde, jak ji správně dělat anebo když danou pozici nedám, tak co dělat místo ní apod. Právě na tento přehled mi jako nejlepší přišla právě kniha od Davida Kelia. Je rozdělená na dvě části – první je o funkční anatomii obecně a druhá (pro mě zajímavější) je pak o vybraných ásanách či typech ásan. David Keil praktikuje Pattabhiho Aštánga jógu, takže výběr ásan tomu odpovídá.
Mimochodem za pozornost určitě stojí i stránky Davida Keila – www.yoganatomy.com – kde je jednak několik on-line kurzů (za peníze), ale hlavně mnoho článků (zadarmo ).

21.3. 2019

Joga, relaxacia, šport

Dneska nemám tip na knížku v pravém slova smyslu. Jde spíše o zajímavost. Možná víte, že mým „koníčkem“ je shánění jógových knížek, které u nás vyšly za komunismu. Hodně z nich se sežene snadno, protože pokud vyšly oficiálně, vyšly v neuvěřitelném nákladu. Jiné se shání hůř, protože vyšly tak polo-oficiálně – většinou je vydaly různé sportovní jednoty jako studijní materiály. Úplně nejhůře se pak shání samizdatová vydání (to šlo většinou o dobré knihy, takže po revoluci znovu vyšly).

Teď jsem ale narazil na jednu raritu, o které jsem ani nevěděl, že spatřila světlo světa. Jmenuje se: „Joga, relaxacia, šport“ s podtitlem“ Joga s mystikou a bez nej“. Jde o brožuru, která vyšla jako příloha časopisu Trenér a cvičitel v roce 1969. Pokud jde o obsah, tak je samozřejmě „bez mystiky“, ale velké množství prostoru je věnováno pránájámě a relaxačním technikám (především autogenní trénink). Mezi autory je i Aldár Kogler, který napsal ještě jinou učebnici jógy.

Zajímavé je, že obsahově není zas až tak špatné (z mého pohledu předčí některé knihy, které vycházejí dnes). Ale v ČSSR v té době neplatil zákon a autorských právech, takže kniha těžce vykrádá B.K.S. Iyengara. Neznámo proč se autoři rozhodli představit velké množství obtížných ásan a nejspíše proto, že nikdo z autorů by je neprovedl, tak jsou zde výhradně fotky B.K.S. Iyengara A text ásan i pránájámy je až příliš podobný Iyengarový textům

V té době nebylo v oficiálním tisku moc informací o józe k mání. Byla pouze učebnice Karla Wernera (vyšla nejdříve jako série článků). Až později vyšel Lysebeth i Jóga od staré Indie k dnešku. Šivánanda existoval pouze v samizdatu, protože z něj se ta mystika nedala nějak vypreparovat

Pokud by vás zajímali podobné ukázky ze starších knížek, dejte vědět. Mohl bych jich takhle představit ještě víc a myslím, že stojí za to ohlédnout se i za našimi česko-slovenskými jógovými kořeny.

31.1. 2019

Bernie Clark: Your Spine Your Yoga

Před Vánoci jsem sliboval, že doporučím celkem tři knížky o anatomii. Zde je ta druhá – asi nepřekvapí Je to druhý díl od Bernieho Clarka tentokrát nesoucí název „Your Spine Your Yoga“. Zatím jsem tu nikdy nedoporučoval knihu, která jsem ještě nedočetl, ale tady udělám výjimku. Vše, co jsem říkal k „Your Body Your Yoga“ platí i zde – tentokrát se ale kniha zaměřuje na páteř a přilehlé oblasti (dostane se i na pánevní dno apod.). Předmluvu napsal přímo Stuart McGill – to už snad ani nemůže být lepší (kdo neznáte Stuarta McGilla, tak je to jeden z největších odborníků na biomechaniku páteře).
Tuto knihu můžete číst i samostatně – obsahuje úvodní pasáž, která shrnuje přístup a o co jde. Penzum informací, které je obsažené v obou knihách od Bernieho Clarka o kilometry přesahuje to, co se dovíte v jiných knihách o anatomii jógy. Zároveň jsou ale čitelné i pro laika (na rozdíl od akademických knih na toto téma, kde je zase nepochybně ještě více a detailnějších informací), i když místy jsem se musel hodně soustředit a přečíst si něco vícekrát, abych to pochopil

24.1. 2019

Bernie Clark: Your Body Your Yoga

Existuje velké množství knih o anatomii ásan. Mně to téma docela zajímá a tak jsem jich přečetl vícero. Většina z nich je ale v šedém průměru a obsahují jen popisy: tahle pozice natahuje tenhle sval, tahle pozice je dobrá na tohle apod. Jenže to platí jen pro někoho – když dva lidi udělají třeba trikónásanu, tak u každého se bude natahovat něco trochu jiného (podle toho, jak je ohebný apod.) a ta pozice bude mít tím pádem i jiný účel.
Tato kniha je diametrálně odlišná. Vůbec zde nenaleznete seznam pozic s obrázky svalů a popisky jejich účinků. Místo toho se snaží postihnout rozmanitost individuální anatomie, kam až (a proč vůbec) bychom se měli protahovat, co všechno se vůbec protahuje apod. Hlavní záměrem jsou zde právě individuální odlišnosti. Autoři velice často předpokládají, že se lišíme v obličeji, ale od krku dolů již máme tělo všichni stejné. Bohužel to vede k tomu, že mladí ohební učitelé jógy, pak svoje studenty nutí do pozic, které pro ně nejsou vhodné a pak mají pocit, že se studenti málo snaží.
„Your Body, Your Yoga“ není úplně snadné čtení. Bernice Clark se snaží vysvětlit anatomii jednotlivých částí těla (tento díl je zaměřen od pánve dolu) odborně a se vším všudy (popis pohybu kotníku je lahůdka ). Kniha počítá s tím, že ji budou číst nejen praktikanti, ale i učitelé, takže čas od času tu najdete sloupek „For Teachers“, kde je vysvětleno, jak danou oblast použít při učení.
Z mého pohledu by „Your Body, Your Yoga“ měla být povinnou literaturou pro všechny učitele ásanové jógy.

Osobně mám tři nejoblíbenější knihy o anatomii ásan a ty další dvě zase příště

14.12. 2018

Jitka Stehlíková: Milada Bartoňová, Jen jdu…

Dnešní tip není asi nejznámější knížka (pro změnu). Je to „Jen jdu…“ a jde o životopis Milady Bartoňové, který na základě rozhovorů sepsala Jitka Stehlíková. Milada Bartoňová je legendou česko-slovenské jógy. Začala u nás učit jógu už od 60. let a mnoho z vás ji asi zná jako spoluautorku knihy „Jóga, od staré Indie k dnešku“, která vyšla na začátku normalizace a po mnoho let to tak byla jediná česká kniha, které pojednávala o józe z duchovního hlediska (jinak cenzura povolovala psát o józe pouze jako o cvičení).
Tento životopis se nejvíc zaměřuje na mládí Milady Bartoňové a na úplné začátky s jógou. Také se zde dočtete o její roční studijní cestě do Indie, kdy studovala u Svámího Satjánandy Sarasvatího. Díky tomu právě učení Svámího Satjánandy (který byl žákem Svámího Šivánandy) nesmírně ovlivnilo učení jógy v ČSSR. Bohužel je zde poměrně málo o tom jak Milada Bartoňová a Rastislav Hošek rozjížděli oficální jógové kurzy v ČSSR.
Pro mně to je nesmírně inspirativní příběh o praxi jógy i v prostředí, které proti němu aktivně bojuje a člověk nemá přístup ke knihám, které dnes máme k dispozici ani nemůže snadno cestovat do Indie. Je to taková ta „pravá jóga“ předtím než do toho vstoupili velké firmy s oblečením a studia a hromady druhů lekcí apod. Také je důležitá nezapomínat, že i v naší zemi má už jóga svou historii a nezačala až s rokem 2000.

15.11. 2018

Srivatsa Ramaswami: The Complete Book of Vinyasa Yoga

Můj další tip je zase jedna velká klasika – The Complete Book of Vinyasa Yoga. Šrívatsa Ramasvámí (Sriwatsa Ramaswami) byl jedním z mála dlouholetých žáků Šrí T. Krišnamáčárji. V téhle knize najdete přehled různých variant pozic a vinjás, které Krišnamáčárja učil. Každá sekvence se točí okolo několika klíčových pozic. Začíná jednoduše a postupně přibývají komplikovanější varianty. Tento postupným systém, kdy předchozí pozice připravují na následující označoval Krišnamáčárja právě jako „Vinjása krama“ (název knihy nemá tudíž nic moc společného s označením „Vinjása jóga“, které se objevuje v rozvrzích studií). Pro aštángisty to může být velice inspirativní, protože zde nalezneme velké množství variant pozic, které se dají použít v aštángových sériích.
Moc teorie zde nenajdete – je to skutečně především přehled ásan a vinjás. Šrívatsa Rámasvámí naštěstí napsal ještě další knihy, kde se věnuje více teorii (a k nim se taky dostaneme – pro pochopení způsobu Krišnamáčárjova učení je to užásný zdroj informací)

8.11. 2018

Georg Feuerstein: The Deeper Dimension of Yoga

Praktikujete ásany, ale nějak nestačí kusé zmínky o tom, že jóga je „něco víc“? Chtěli byste nějaký přehled o tom, co teda to „něco víc“ je? V tom případě je právě pro vás kniha „The Deeper Dimensions of Yoga“ od Georga Feuersteina. Georg Feuerstein je akadamik, ale zároveň praktikuje jógu (ne ásanovou) a tuhle knížku napsal speciálně pro lidi, co praktikují ásany. Je psaná formou esejů, takže to není žádné obtížné čtení a není potřeba žádná předchozí znalost. Zároveň poskytuje velice široký přehled o józe v tom širokém slova smyslu (zabrouzdá i do buddhistické či džinistické jógy a od základních filosofických myšlenek se dostane i k popisu pokročilých praxí atd.).

Tato kniha vám poskytne dobrý přehled o „krajině jógy“. Není to ale praktický průvodce, takže tam nenajdete návody k meditaci apod. Tato kniha vám dá přehled a díky němu se pak snadněji můžete pustit do studia té oblasti, která vás zaujala.

25.10. 2018

Swami Kuvalayananda & S. L. Vinekar: Jógová terapie

Občas mám pocit, že v češtině je velmi málo dobrých knih o józe a pak mne vždycky překvapí, co je, ale nevěděl jsem o tom. Překlad Jógové terapie od Svámího Kuvalajánandy je perfektním příkladem. Tato knížka vyšla hned v roce 1990 v bratislavském nakladatelství CAD Press a dneska se blbě shání, ale v knihovnách ji mají. Původnce vyšla v roce 1961 a tento překlad je z druhého vydání z roku 1968

Svámí Kuvalajánanda (1883-1966) byl starším současníkem Krišnamáčárji a byl jedním z velkých popularizátorů jógy 20. století. Zvolil si zajímavý přístup (prý na přání svého učitele) a totiž dokázat účinnost jógy pomocí metod západní vědy. Založil ašrám/výzkumný institut v Lonavle (funguje dodnes), kde se pomocí západních přístrojů měří změny nitrobřišního tlaku při pránájámě, účinek ásan na nervový systém apod. Zajímího ho samozřejmě jógová terapie v širším slova smyslu – počítá do ní i jamy a nijamy a pro dnešního čtenáře se třeba paradoxně nevěnuje moc bolestem zad, které jsou dnes hlavním (občas jediným) tématem podobných knih. Zároveň je jeho metoda striktně vědecká (čímž se také odlišuje od dnešních publikací) – uvádí pouze výsledky výzkumů a pokud nemá k dispozici žádné výzkumy tak se neoddává spekulacím. To bohužel vedlo k jeho pozdější kritice, že redukuje jógovou praxi. Ve skutečnosti to nebyl pravda, ale ve svých knihách zaujímal velice obezřetný postoj a nesliboval nic, pro co neměl alespoň nějaké důkazy.

4.10. 2018

Swami Veda Bharati: Philosophy of Hatha Yoga

Philosophy of Hatha Yoga od Svámího Védabhárati (Swami Veda Bharati) je útlá knížka, která podle mně není tak známá jak by si zasloužila. Svámí Véda tady vysvětluje, jak praxe ásan a pránájámy zapadá do širšího rámce jógy jako takové a pokročilejších duchovních praxí. Pro hodně lidí v moderní době je tohle právě největší oříšek. Hodně lidí, kteří začali se cvičením ásan by chtěl jít někam „dál“, ale neví, jak. Často se pak začnou věnovat třeba buddhismu nebo védántě. Jenže pak jim z této perspektivy zase nedává smysl ásanová praxe. A právě to zde Svámí Véda rozebírá z tradiční perspektivy a ukazuje i různé body, ve kterých se ásanová praxe prolíná do dalších meditačních praxí apod.

Tohle není klasická knížka pro „ásanaře a pránájámaře“, ale pokud vás zajímá, jak to celé zapadá do nějaké „duchovní praxe“, tak je myslím nejlepší volbou.

27.9. 2018

Pattabhi Jos: Yoga Mala / Jóga Málá (SK)

Můj dnešní tip na knihu není nic tajemného. Jóga Mála (Yoga Mala) je kniha, kterou napsal Pattabhi Jois na konci 50. let a poprvé vyšle v roce 1962 v kannadštině. Je to vůbec první popis série pozic, které dnes označujeme jako „Aštánga jóga“. Verze na fotce je pozdější. Je to anglický překlad z roku 1999, který byl rozšířen o pozice, které tam původně nebyly a také většina fotografii je nových.

Je třeba říct, že z téhle knihy se špatně učí Popisy ásan jsou docela komplikované (páta vinjása této ásany odpovídá šesté vinjáse jiné ásany apod.) a je psána Indem pro Indy, takže mnoho vysvětlení na nás působí divně. Mluvím ze své zkušenosti, protože tohle byla první kniha, kterou jsemo aštánze přečetl po tom, co jsem byl asi 3x na mysoru a snažil jsem se podle ní opakovat si ásany

Přesto je to myslím kniha, kterou není možné minout, pokud se Aštánga józe věnujete. Už jen proto, že to je jediná kniha, kterou napsal Pattabhi Jois a stojí za to už jen proto, abyste měli přehled. Postupem času jsem na ní začal oceňovat i tu úvodní část. Není to sice vrchol jógové filosofie, ale je tam stručné a jasné shrnutí základních myšlenek.

Na fotce je pod anglickým překladem i slovenský překlad od Zuzky Lobotkové, takže si tuto knihu můžete přečíst i pokud anglicky neumíte.

20.9. 2018

André van Lysebeth: Pránájáma, technika dechu

Nejčastější (a moje nejoblíbenější) otázky, které dostávám se týkají doporučení na nějaké knížky. A už mi i několik lidí říkalo, abych na to sepsal nějaký článek. Jenže jak jsem velkej knihomol, tak se mi nedaří vybrat třeba „top 10“ knížek o józe apod. Proto jsem si řekl, že postupně projdu zajímavé (více méně) jógové knihy a něco málo o každé napíšu. Není v tom žádný systém – je to jak mi přijdou pod ruku

První je „Pránájáma, technika dechu“ od André van Lysebetha. Na obrázku je starší vydání, ale teď nedávno vyšla znovu jako paperback. Tahle knížka je myslím přínosná pro všechny lidi, co se věnují józe. Lysebeth umí podat jógové myšlenky tak, že jsou přístupné i evropskému myšlení, takže vlastně jakákoli jeho kniha je doporučeníhodná Pro aštángisty je tato kniha obzvlášť zajímavá, protože André van Lysebeth před jejím napsáním navštívil Pattabhiho Joise a je tu hned několik jeho fotografii (Pattabhi na nich kontroluje správnost nádechu). Také je zde docela podrobně vysvětlen způsob dýchání, který se v aštánze používá (Lysebeth ho označuje jako „dýchání s kontrolovanou břišní stěnou“). Historicky je to také první západní publikace, která se o Pattabhi Joisovi zmiňuje.

13.9. 2018