Manju Jois – workshop v Praze 2. den, 16. října 2016

Toto je přepis druhého dne z workshopu s Manjuem Joisem v Praze v říjnu 2016 (první den naleznete zde). Nahrávka začíná recitací manter a pak dál je už Manjuovo povídání. Je zde opět přehršel zajímavých informací: západní komplikování jógy, bandhy, jak dýchat, kdy začít druhou sérii, manipulace ze strany učitelů a také pár vzpomínek na Manjuova otce, Pattabhiho Joise.

ZDE si můžete opět stáhnout přepis v PDF.

<recitace manter>

Recitace manter souvisí s pránájámou. Při recitaci v sanskrtu musíte dokončit větu na jeden nádech. Např. mantru, kterou jsme recitovali – saha návavatu, saha nau bhunaktu…¹– ta se celá recituje na jeden nádech. Nadechnete se, celou ji odříkáte a pak se teprve znovu nadechnete a řeknete si „Díky Bohu, že to mám za sebou.“ 🙂 V sanskrtu se používá jako značka na konci řádku horizontální čára. Pokud je jedna, tak si trochu přidechnete. Ale úplně se nadechnete až když dojdete ke dvěma čárám – to je „tečka“. Když budete mantry recitovat tímto způsobem, zintenzivní se vaše vnitřní vibrace, a to je léčivé pro vaše srdce. Vaše srdce bude silné a zlepší se i váš [krevní] oběh. Také to zapůsobí na vaše mozkové buňky. Momentálně mnoho vašich mozkových buněk nepracuje – nepoužíváte je a když je nepoužíváte, tak o ně přijdete.²

Celá jóga je o soustředění. Musíte mít správné soustředění. Proto mluvíme o dršti – místo, kam se soustředíte. Nejdůležitější dršti je naságra dršti – špička nosu. Ta je uprostřed. Jedna strana [těla] je mužská a druhá ženská. My se snažíme tyhle dvě energie spojit, a to je princip naságra dršti. Začnete tímto soustředěním a postupem praxe začnou vaše mozkové buňky spolupracovat mezi sebou, protože se vše začne propojovat. Je to jako jiskra – je to jako pozitivní a negativní strana a když se přiblíží a dotknout, vznikne jiskra. Tomu se říká dňána, poznání.

Dřív, když jsme chodili na univerzitu, studovat sanskrt, tak vám nedali žádnou učebnici nebo tak něco. Všechno bylo se učilo nazpaměť. Učitel něco řekl a my jsme to po něm asi třikrát opakovali. První den nás třeba naučil jen čtyři řádky. Další den přišel před třídu a řekl: „Podíváme se, jak je na tom vaše paměť.“ A pak nám napověděl „Saha ná…“ A my už jsme navázali „Saha návavatu, saha nau bhunaktu atd.“ Je to jako nahrávání na paměťový čip v hlavě. My už jsme přišli s [paměťovým] čipem, ale byl prázdný. A on ho začal naplňovat. Pak můžete na tento paměťový čip [ve vaší hlavě] nahrávat vše a kdykoli to můžete použít. Nikdo vám to nemůže vzít, protože to není nikde napsané. Lidská mysl má 1000 GB čip a můžete tam nahrát mnoho věcí. Ale vy ho nepoužíváte. A když ho nepoužíváte, tak z něj hodně ztrácíte. A proto je na to dobrá recitace v sanskrtu, protože oživuje buňky a můžete si pak pamatovat i ukládat do paměti vše, co uslyšíte. Studium se v Indii označuje jako avadhána – naslouchání. Učí vás, jak poslouchat a uložit si to v hlavě. Funguje to tak, že sedíte a lidé se vás ptají na různé otázky. Vzadu ještě někdo další zvoní na zvon. A když to celé skončí, tak byste měli umět říct, kdo se zeptal první, na co se zeptal, jaká byla odpověď a také kolikrát za celou tu dobu zazvonil zvon. „Ty ses zeptal na tohle v tu a tu dobu, tohle byla odpověď a zvon zazvonil sto dvacetkrát.“ Tak je vidět, že si to pamatuje. Lidská paměť má neuvěřitelné schopnosti a tímhle vás ji učí používat. Teď se ale lidi už nic nazpaměť neučí, a proto máme novou nemoc jménem Alzheimer. Ta vzniká z toho, že nepoužíváte svoje mozkové buňky, a tak pomalu umírají. Zapomenete, kde bydlíte a někdy zapomenete i jak se jmenujete. Jóga vše oživuje, proto je potřeba ji praktikovat. Když ji praktikujete každý den, tak pomalu narůstá síla ve vašem těle a z vašeho systému se odstraní všechny nečistoty, takže budete mít čistý mozek a můžete toho víc absorbovat.

V sanskrtu je to „abhyāsāt siddhimāpnoti“³ To znamená, že když budete správně praktikovat, tak toho dosáhnete. Je to očista těla a očista mysli. Jóga není žádná soutěž. Nesoutěžte s ostatními. Vše, co děláte, děláte pro sebe. Je jedno, co dělají ostatní. Můžete postupovat tak pomalu, jak chcete, aby vás to bavilo. Tak se má jóga praktikovat. žádný spěch.

Začít s jógou je obtížné. Nejdřív musíte zvládnout lenost, nechce se nám nic dělat. „Ó Bože, musím jít dneska ráno na jógu? Musím tohle dělat?“ To so říkáte, ale už přitom jdete s podložkou směrem do jógové školy. Když začnete praktikovat jógu, začne se vyplavovat hodně emocí – hněv apod. Ty se vás snaží odradit od praxe. Říká se jim překážky. Snaží se vás zastavit, ale vy jimi musíte projít. Je to jako projít tunelem. Když jste na druhé straně, tak jste v nebi 🙂 A tahle strana je peklo. Chcete projít z jedné strany na druhou, ale není to snadné. Hodně věcí se vás snaží zastavit.

Když jsem třeba učil studenty v New Yorku, tak u některých z nich určité pozice vyvolávaly hodně emocí. A nebyly to žádné náročné pozice. Třeba se předklonili v baddhakónásaně. Nic jsem nedělal, jen jsem tam seděl a oni začali plakat. Když se v těle něco otevře, vyplaví to emoce. Můžou se objevit třeba věci z vašeho dětství apod. Vy tím musíte projít. Např. hněv. „Kurva, tohle nezvládnu!“ lidi to říkají. Prostě řekněte: „Kurva to zvládneš“ 🙂 „Dej si na to tolik času, kolik, kurva, potřebuješ.“ 🙂 V New Yorku takhle mluví normálně. Vyjadřují tak své emoce. V zásadě je to zdravé, protože to tak ze sebe dostanete. Je horší to držet uvnitř. „Ó, praktikuju jógu a cítím se tak úžasně.“ Ale to není pravda, protože se snažíte některé své emoce ukrýt uvnitř a chováte se jako kdyby bylo vše v pořádku. Proto se říká „teď vyrovnanost, potom blázinec.“⁴

Lidé začnou s jógou a mají pocit, že by se měli hned celí změnit. To nedělejte. Náhlé změny jsou nebezpečné. Lidé chtějí být např. vegetariány. „Cvičím jógu, takže teď jsem vegetarián. Ne, ne, nedám si mléko. Nedám si nic atd.“ 🙂 Pak vypadají nemocně. Nevypadají dobře. „Jógu praktikuju každý den.“ „A jak to, že vypadáš tak nemocně?“ A jsou pyšní, že mohou říkat, že už nejedí maso. „Žádné maso, žádné kuře, žádné ryby, nic… Jen vegetariánské věci, ovoce, ořechy.“ Říkám: „Vy jste ořech 🙂 ⁵“ My neříkáme: musíte teď dělat tohle, přestat s tímhle apod. Tuhle informace získáte přímo od svého těla, jakmile začnete praktikovat jógu. A nepřestávejte jíst to, co jíte už teď. Když pak budete praktikovat delší dobu, vaše tělo bude citlivější na jídlo a řekne vám, ať tohle nebo tamto už nejíte. To je zdravý způsob změny diety. Počkejte, než dostanete tu informaci, pak proveďte změnu, a to je zdravé. Nesnažte se nic měnit hned. To by jen způsobilo víc fyzických problémů. Každý se rád mění, a to je v pořádku, ale musíte při tom postupovat opatrně, jinak tím uděláte víc škody než užitku.

Lidé pořád mluví o bandhách. Neposlouchejte je 🙂 Protože to zní velice tajemně: „Dělám múlabandhu!“ 🙂 „A jsem vegetarián.“ 🙂 Všichni jsou tak vážní ohledně múlabandhy a drží ji fakt pevně: „Promiň, teď s tebou nemůžu telefonovat. Držím múlabandhu!“ 🙂 „A mohl bys múlabandhu trochu povolit, abychom mohli mluvit?“ 🙂 Tyhle věci se mají dělat, ale takhle to děláte špatně. Skončíte s bolavím zadkem. Bandhy jsou automatické – sami od sebe se zapojí, jakmile začnete v ásanách praktikovat udždžájí dech. Není to žádná praxe, že byste je museli pevně zatnout nebo tak něco. Jóga je o plynulosti. A když to správně plyne, tak se bandhy objeví sami od sebe.  Někdo se mne zeptal: „Manju, držíš múlabandhu pořád?“ Odpověděl jsem: „Ne, nedržím múlabandhu. To múlabandha drží mne.“ 🙂

Západní a východní způsob přemýšlení se velice liší. Na východě je vše jednoduché. Snaží se, aby to bylo snadné k pochopení. Na západě to vezmou a udělají z toho něco neuvěřitelně komplikovaného. Prostě praktikujte a přijdete na to. To je východní způsob. Nechodíme pořád za guruy. „Guru, pověz mi tohle.“ „Guru, pověz mi tamto.“ Guru vám může něco dát, ale vy to musíte sami prozkoumat. Musíte udělat domácí úkol. Nemůžete od gurua získat všechno. To guru nemá rád 🙂

Můj otec nikdy nerozuměl anglicky. Ani se nikdy nezkoušel angličtinu naučit. A všichni ti Američani a Britové přijížděli do Maisúru, aby u mého otce studovali. A večer jsme se sesedli dohromady a lidé se ptali na otázky. Já jsem je tátovi překládal. A jednou přišel jeden z nich a plakal. Můj otec se zeptal: „Proč pláčeš?“ A ten chlapík řekl: „Moje přítelkyně mne opustila, protože dělám moc jógy.“ Nebo tak něco. A můj otec řekl: „Aha, to je dobře.“ 🙂 A my jsme mu to pak museli vysvětlit. V Indii totiž „přítelkyně“ neexistuje. Tam se musíte oženit, takže máte ženu. Můj otec nevěděl, co to znamená „přítelkyně“, tak myslel, že se prostě jen znali. Když jsem mu poprvé představil svoji přítelkyni, řekl jsem: „Tohle je Nancy, moje přítelkyně.“ Řekl: „Hm, přítelkyně.“ A zeptal se: „Co to je ‚přítelkyně‘?“ Tak jsem mu řekl: „Přítelkyně znamená, že žijeme v hříchu. Děláme všechno, ale nejsme po svatbě.“ 🙂 Odpověděl: „Ožeň se, ožeň se.“ To je indický způsob.

Hodně lidí si myslelo, že táta jejich otázkám rozuměl, ale tak to nebylo. Udělal vždycky: „Hmhmhm,“ a oni to pochopili jako souhlas. Jeden chlapík z Anglie, který si o sobě myslel, že je jógin, se zeptal mého otce: „Gurudží, mohl byste mi vysvětlit všechny ty špatné věci, které se v tomto vesmíru dějí? Jak je jóga může odstranit?“ Přeložil jsem to tátovi a on odpověděl: „Starej se o svůj anus a nech Boha, ať se stará o vesmír!“ Nevěděl, jak se řekne múlabandha v angličtině a myslel si, že múlabandha se řekne „anus“. Hodně lidí ze západu si myslí, že jelo do Maisúru, od mého otce získali všechny odpovědi a opakují „Gurudží mi řekl tohle, Gurudží mi řekl tamto.“ Ale Gurudží jim nic neřekl. Jen si to vymýšlejí. Řeknou: „Já jsem se ho na to ale zeptal.“ Když se zeptáte na hloupou otázku, dostanete hloupou odpověď. Je v tom hodně nedorozumění, dávejte si pozor.

Nějaké otázky? 🙂

Měl bych to dělat jako můj táta: „Hahaha.“ A to by bylo všechno J Neodpovídat na nic. A teď vážně: nějaké otázky?

Tazatelka: Chtěla bych se zeptat ohledně pránájámy – kdy se má praktikovat? Někdo říká, že hned ráno ještě před praxí. Někdo říká, že až potom, co se docvičí předtím, než se jde do šavásany. Někdo zase říká, že po praxi si máš dát chvíli pauzu, sprchu apod. a až potom dělat pránájámu. Jak to tedy je?

Manju: Záleží na tom, jaký druh pránájámy to je. Mluvili jsme o těch osmi druzích pránájámy⁶ – súrjabhédana, udždžájí, sítkárí, šitalí, bhastrika, bhrámarí apod. Súrjabhédana pránájámu, kterou jsme se učili včera – tu děláte předtím, než jdete do šavásany. Sítkárí pránájámu můžete dělat kdykoli chcete. Šitalí pránájámu jen tehdy, když v těle cítíte příliš horkosti. Takže také kdykoli. V noci byste neměli dělat žádnou pránájámu kromě sítkárí a šitalí. Bhastrika pránájámu můžete dělat brzo ráno předtím, než začnete s jógou. Vypijete trochu vody. A uděláte bhastriku a ona rozpohybuje vodu ve vašich vnitřnostech a pročistí je to.

Hodně lidí si vymýšlí různá pravidla, ale ti nikdy nečetli celou „knihu“. My se držíme „staré školy“ a tam to dává smysl. Různí lidé to pak začali měnit, a to může být hodně matoucí. Takže je to ásana, pak pránájáma.

Ásana, pránájáma, pratjáhára, dhárana, dhjána, samádhi – to jsou kroky. Původně to začíná jama, nijama, ásana, pránájáma… Ale když se nad tím zamyslíte, tak uvidíte, že nemůžete dělat jamu a nijamu dřív než ásany. Proto je potřeba začít ásanami. Nemusíte také jít až úplně k samádhi. Když budete dělat ásany, pránájámu a mantry, tak v tom už je obsažena jama i nijama.

Samádhi-sthiti [stav samádhi] znamená být osvícený, být šťastný. Toho se snažíme dosáhnout. Pokud jste neustále šťastní, ta už jste v samádhi. Někteří lidé se pořád smějí, a vypadá to, že jsou v samádhi, ale cítíte, že za tím musí být něco jiného. Proto se někdy v józe říká: „Nevěřte úsměvu.“ Protože, když jste úplně čistí a svobodní, nemusíte se smát. Na vašem obličeji bude vidět, že jste šťastní.

Nějaké další otázky?

Tazatelka: Jsem v pránájámě začátečník a nevím, kolikrát bych v súrjabhédaně měla jen nadechnout a vydechnout bez zádrže a kolikrát pak udělat zádrž dechu?

Manju: Kolikrát chceš 🙂 V józe není žádný čas a žádná čísla. Můžete to dělat tak dlouho, jak chcete, dokud se cítíte pohodlně.

<ticho>Na této straně se zatím nikdo na nic neptal 🙂

Tazatel (DD): Jak dýchat při ásanách? Někdo říká, že pomalu, někdo, že normálně, někdo hluboce apod.

Manju: Neposlouchejte nikoho. Poslouchejte sami sebe. Měl by to být pohodlný dech s propojením od višuddha⁷ po sem [konec sterna, u srdce]. To je jediný způsob, jak dýchat.

Hodně lidí má svoje teorie, ale nevěřte jim 🙂 Existuje také hodně knih, nekupujte si je 🙂 Každý teď chce napsat knihu o józe. Ta kniha byly napsána už před tisíci lety, ale nikdo ji nechce studovat.⁸ Pak všichni pořád mluví o Pataňdžaliho Jóga sútrách. „Četl jsi Pataňdžaliho Jóga sútry?“ „Ne. Tu knihu jsem nenáviděl.“ J Protože Pataňdžali v Jógasútrách popsal svoji zkušenost z meditace. To je jeho zkušenost. Možná, že já budu mít jinou zkušenost. To abych pak napsal „Mandžuovy Jóga sútry“ 🙂 Tomu se říká sebe-poznání. Víc pracujete na sobě a zažíváte změny ve svém těle i mysli. Podle toho budete dostávat různé informace a musíte následovat tyto informace, a ne nějakou knihu, kde jsou informace, které zase platily pro jejího autora. Neříkám, že tam je něco špatně, ale ty nejsi Pataňdžali – ty jsi David [tazatel]. Čtěte sami sebe, vy jste ta pravá kniha. Máte v sobě všechny znalosti, které potřebujete. Musíte jen otevřít stránky. To je moje poselství 🙂 Teď se musí rozšířit po vesmíru 🙂

Praktikuji jógu už dlouho – skoro sedmdesát let. Příští měsíc mi bude sedmdesát dva. Zkoušel jsem ve svém životě různé věci [praxe?], ale držel jsem se vždy jen jednoho [učení] – to, ve které opravdu věřím. To jsem dostal od svého otce, ten ho dostal od Krišnamáčárji. To jsou všechno velmi tradiční lidé. Takže stačí jen následovat je a to, co vás naučili a přijdete na to. Můj táta říkal: Žádná očekávání. Nic neočekávej. Prostě jen pokračuj v praxi a věci se budou dít. Když budete něco očekávat, tak se to nestane. Všechno, co říkal byla pravda. Nic jsem neočekával. Dělal jsem to, co jsem měl a věci se začali měnit. Teď jsem schopen to sdílet s ostatními lidmi a je to baví.

Když můj táta odešel z domova byl mladý. Měl tři bratry a všichni byli farmáři, sedláci. Můj táta nechtěl být sedlák a chtěl mít vzdělání, a proto odešel za mlada z domova. Vydal se do Maisúru (kde jsem se narodil já). V Maisúru šel po ulici a uviděl Krišnamáčárju, jak učí jógu děti. Řekl si: „To vypadá dobře. To bych chtěl zkusit.“ A šel se zeptat Krišnamáčárji. „Určitě můžeš přijít.“ Takže začal s praxí, když to byl mladý muž. Začalo ho to víc zajímat a chtěl do toho proniknout ještě hlouběji. Abyste mohli porozumět józe hlouběji, tak jste museli jít na univerzitu, kde učili to, čemu se říká jógová věda nebo jógová filosofie. Tak e přihlásil na univerzitu. Tam byli tři možné kurzy – tříletý, pětiletý nebo desetiletý. Přihlásil se na ten desetiletý, protože se to opravdu chtěl naučit.

Pak také chodil ke Krišnamáčárjovi. Krišnamáčárja nechtěl nikoho nic moc učit a svoje studenty proto neustále zkoušel. Neusnadňoval jim to. Chtěl mít jistotu, že učení předá pouze těm pravým, kteří si toho budou vážit. Ze všech studentů, které Krišnamáčárja měl, to opravdu zajímalo do hloubky jen tři nebo čtyři. A Krišnamáčárja je chtěl ozkoušet předtím, než jim předá všechna „tajemství jógy“. Tak jim řekl: „Přijďte ke mně zítra v pravé poledne.“ To je nejteplejší část dne. V Indii je velké vedro. Můj otec přišel ve dvanáct a Krišnamáčárja se koukl na hodinky a říká: „Už je 12:01. Máš minutu zpoždění. Tak teď počkej půl hodiny tady na slunci.“ Můj otec byl odhodlán se od něj učit, a proto si řekl, že zůstane stát na místě, dokud ho Krišnamáčárja nezavolá. Ve 12:30 se objevil Krišnamáčárja řekl mu: „Teď běž domů, už teď učit nebudu.“ Dělal stejně to udělal i další den. A třetí den totéž. Krišnamáčárja se pak se svou ženu dokonce vsadil 🙂 Řekl: „Třikrát jsem ho poslal domů. Uvidíš, že zítra se už neukáže.“ Jeho žena mu odpověděla: „Ne, přijde.“ „Jak si můžeš být tak jistá, že opět přijde.“ „Ty tři dny jsem ho sledovala a v jeho tváři je vidět velké odhodlání. Proto vím, že přijde.“ Tak se vsadili o peníze – o deset rupií 🙂 Když se příští den blížila dvanáctá, tak se oba koukali ven. Krišnamáčárja byl zvědaví, jestli [Pattabhi] přijde. A ve dvanáct můj táta přišel. Krišnamáčárja viděl, že prohrál deset rupií a zaklel: „Zatracenej chlap!“ A jeho žena mu řekla: „Už mu nedávej žádné zkoušky anebo prohraješ ještě víc peněz. Radši ho už začni učit.“ A Krišnamáčárja ho pak učil jako svého syna. A můj táta to pak zase předal svým dětem.

Prostě si užívejte praxi jógy – žádné soutěžení, žádná očekávání apod. – a bude to fajn. Neposlouchejte to množství učitelů, protože nevědí, o čem mluví. V téhle oblasti je hodně magorů, tak si musíte dávat pozor 🙂

Nějaké další otázky?

Tazatelka: Jak poznám, že jsem připravená pro další sérii?

Manju: Nemusíš být připravená. Prostě do toho skočíš. „abhyāsāt siddhimāpnoti“⁹ – jakmile začnete praktikovat, vše k vám přijde. Pokud by vás někdo chtěl zastavovat, tak k němu nechoďte. Hodně učitelů ulítává na pocitu moci – nenech se na to nachytat. Následuj svou intuici. Nebo přijď za mnou a já tě to naučím 🙂

Naším úkolem na této planetě je „vyložit“ všechno, co známe, protože s sebou si to nemůžeme vzít. Jógová filosofie je hodně o tom dávat, co nejvíc můžete. Nezadržujte to v sobě. Zadržování a zastavování je ulítávání na moci. Někteří učitelé vás zkouší zastavovat: „Na tohle nejsi připraven. Na tamto nejsi připraven. atd.“ Řekněte: „Já jsem připraven, ale ty nejsi.“ Lidé se mne pak ptají: „Můj guru mne zastavil v Maríčjásaně D a nemůžu cvičit nic dalšího. Co mám dělat?“ Říkám jim: „Zastavte toho gurua.“ Někdo toho blázna musí zastavit 🙂

Tazatelka: Zmiňoval jste, že Krišnamáčárja učil i děti. V jakém věku by děti měli začít s jógou? Jak se v Indii učí děti – hravě nebo spíš tvrdě?

Manju: Hravě. Když chcete učit děti, nedělejte z toho nic vážného. Nechtě je dělat to, co chtějí a pak je to bude bavit. Když jsem začal s jógou byl jsem ještě dítě a ani jsem nevěděl, že dělám jógu. Sledoval jsem tátu, jak cvičí jógu.

Každé ráno jsem slyšel takové temné hučení [Manju předvádí „drsné“ udždžájí]. Byl jsem ještě malý kluk, spal jsem vedle mámy a najednou jsem slyšel tenhle zvuk, takže jsem se trochu bál. Všude bylo zhasnuto, byla ještě tma. Divil jsem se: „Odkud přichází ten zvuk?“ Jednoho dne jsem se pomalu zvedl a vydal se za tím zvukem. Měli jsme velkou kuchyň a tam můj táta cvičil jógu. Děla durvášásanu – jednu nohu měl za hlavu, stál a k tomu takhle dýchal. Pro mne to vypadalo strašidelně. Myslel jsem si, že je s mým tátou asi něco v nepořádku 🙂 Myslel jsem na to, ale nikomu jsem nic neřekl. Příští den to bylo zase stejné. Slyšel jsem ten zvuk a můj táta dělal zrovna jóganidrásanu – obě nohy měl za hlavu a ležel na zádech. Pak jsem probudil mámu. „Mami, je s táta všechno v pořádku?“ 🙂 „Co tím myslíš?“ „Viděl jsem ho, jak má obě nohy za hlavou a dýchá fakt tvrdě. Takhle: hmh, hmh.“ A moje máma řekla: „Ano, není v pořádku. Proto jsem si ho vzala, abych ho vyléčila.“ 🙂 Moje máma měla skvělý smysl pro humor. Pak mne to začalo zajímalo a začal jsem ho napodobovat. Nechal mne dělat vše, co jsem chtěl. Nenutil mne dělat něco konkrétního, a tak to pro mne byla hra. A tak jsem se to učil. Používal „obrácenou psychologii.“ Řekl mi: „Nikdy nepraktikuj jógu!“ Odpověděl jsem: „Co?“ „Chci, abys byl doktor. Ne jógin.“ Odpověděl jsem: „Vždyť ty jsi jógin, jsi učitel jógy.“ „To jen proto, že nemůžu dělat nic jiného. Tohle je jediná věc, kterou znám.“ Tak jsem řekl: „Nedá se nic dělat. Budu pokračovat v tvých šlépějích.“ Táta mne totiž zkoušel. Zajímalo ho, jak opravdově mne to zajímá. Když si uvědomil, že to beru vážně, začal moje učení také brát vážně.

Tehdy to byla zábava. Dnes se všechno hrozně komplikuje. Je smutné to vidět. Lidi chtějí ovládat své studenty a všechno kontrolovat apod. To není dobře. Jóga je volně dostupná pro všechny.

Díky všem!

1. Tato mantra je jen jedna věta. K těmto mantrám viz Védské mantry.
2. Anglická fráze, která se bohužel stejně hezky nedá přeložit do češtiny: „If you don‘t use it, you lose it.“
3. Hathajóga Pradípika I.64. Doslova „Z praxe získá dokonalost.“
4. Opět anglická fráze. V orig.: „Serenity now, sanity later.“
5. Nepřeložitelná hra se slovy. „Nut“ znamená jednak „ořech“, ale v hovorové angličtině je to i „blázen“.
6. iz Manju Jois – workshop v Praze 1. den, 15. října 2016.
7. Čakra v oblasti krku.
8. ři tlumočení jsem myslel, že tady Manju narážel na staré jógové texty. Teď s odstupem si ale myslím, že tím obrazně narážel na „knihu“, kterou má každý uvnitř sebe sama.
9. Hathajóga Pradípika I.64.