Mantra „Subham astu sarvadžagatam“

Tahle mantra je u nás velmi známá díky Eduardu Tomášovi. Pamatuji si, když ještě v televizi běžel cyklus „Paměti mystika“, který vždy končil touto mantrou. Stejně tak Eduard Tomáš končil i hodně svých promluv, a tak se postupně dostala do všeobecného povědomí. Zde je například profil Eduarda Tomáše v GENu, který také končí touto mantrou (nastavil jsem čas právě na konec a podle youtube je to nejsledovanější část videa):

Vždycky jsem si nad ní ale lámal hlavu. Od nikoho jiného jsem ji nikdy neslyšel a nevěděl jsem kde se vzala. Jednu chvíli jsem i přemýšlel, jestli si ji Eduard Tomáš nevymyslel. Pak mi zas nedávala smysl v sanskrtu. Teď se mi už snad podařilo si tyto otázky odpovědět, takže pokud by někoho zajímalo zbytečně detailní povídání o této mantře, zde je 🙂

Co tato mantra znamená a jak se správně čte

Správně v sanskrtu by měla vypadat takto:

Śubhamastu sarvajagatām

शुभमस्तु सर्वजगताम्

Foneticky by se tedy četla „šubhamastu sarvadžagatám“. Její překlad pro mě byl zpočátku oříšek. Eduard Tomáš vždy zmiňuje, že tato mantra znamená „Ať jsou všechny bytosti šťastny“. Na první pohled to sedí, jenže první část mantry (šubham-astu) je v jednotném čísle („šťastný ať je“) a druhá část je v množném čísle („všechny bytosti“). To trochu skřípe. Pak mi došlo, že je potřeba se na nenechat ovlivnit tím, co si myslím, že tato mantra znamená. Když se totiž budeme přesně řídit gramatikou originálu, tak nám vyjde:

„Ať je to nejlepší pro všechny bytosti“.

• Šubham může znamenat též požehnané, příznivé, dobré apod. Není to superlativ, ale pro překlad jsem ho použil kvůli lepší srozumitelnosti.
• Astu je imperativ 3. osoby sg. a většinou se překládá „Kéž je“ nebo „ať je“.
• Sarva znamená všechny, všechen apod.
• Džagatám je gen. pl. od džagat, což v množném čísle znamená „bytosti“ (často konkrétně lidi). V sanskrtu je také dobrým zvykem, že každé slovo má víc významů: džagat může znamenat také svět, takže by tato mantra mohla znamenat i „Ať je to nejlepší pro všechny světy.“ Ale je častější, že v množném čísle znamená toto slovo „bytosti“.

Dala by se také přeložit „Ať je to dobré pro všechny bytostí“ ve smyslu jakési závěrečné formule (tj. ať je to, co bylo řečeno dobré pro všechny bytosti apod.). Překlad je tedy trochu jiný, než se běžně uvádí, ale ne diametrálně.

Kde se tato mantra vzala?

První věc, která mne zarážela, byla, že tuto mantru jsem slyšel jen od Eduarda Tomáše. V hodně knihách je hodně manter a další člověk tak zaslechne od všech možných lidí nebo je slyší na nahrávkách apod. Pokud jsem ale narazil na „Subham astu sarva džagatám“, tak to bylo vždy jen u někoho, kdo ji znal od Eduarda Tomáše.

Když přišlo na mantry, které mají znamenat něco jako „Ať jsou všechny bytosti šťastny“, tak se spíš objevují jiné. Jako např. sarvéšám svastir-bhavatu nebo lókáh samastáh sukhinó bhavantu apod.

Proč tedy není tato mantra tak známá? Podle mne tu hraje roli víc faktorů. Jedním z nich je fakt, že tuto mantru u nás zpopularizoval Eduard Tomáš, ale v jiných částech světa žádného popularizátora neměla.

Druhým faktorem je to, že jde podle všeho o mantru, která nebyla moc rozšířená. Nepodařilo se mi dohledat její přesný původ, ale podle všeho byla populární v oblasti severní Indie a Himálají. Našel jsem ji v kolofónu jednoho rukopisu Šankarova komentáře k Aitaréjópanišadě z Nepálu nebo v kolofónu některých rukopisů Abhinavaguptovi Pratibimbavády (Abhinavagupta byl z Kašmíru) a pak se objevuje v kolofonu vícero buddhistických textů (např. zde nebo zde). Mimochodem víc buddhistických textů končí prostě frází „šubhamastu“. Zdá se tedy, že se používala jako taková fráze na uzavření textu spíše než k opakování (džapa). Vlastně i Eduard Tomáš ji používal na uzavírání svých promluv.

Ovšem nevěděl jsem odkud se o ní mohl dovědět Eduard Tomáš. Už před časem jsem zjistil, že tuto mantru zmiňuje i Alexandra David-Néel v knize „Pouť Pařížanky do Lhasy“. Navíc je zde přepsaná jako „Subham…“, tj. tak jak ji vyslovoval i Eduard Tomáš.¹ Česky vyšla pod názvem „O žebrácké holi do svatého města“ už v roce 1931. Eduard Tomáš se sice začal zajímat o duchovní nauky už v době 2. světové války², ale nevím, jestli už tehdy i o Tibet (a také nevím, jestli tehdy byla ještě tato kniha k sehnání).

Je možné, že se k této knize mohl dostat přes Františka Drtikola. Po válce se s ním hodně stýkal a František Drtikol měl podle všeho bohatou knihovnu s duchovní literaturou. Sám přeložil některé buddhistické texty – mimo jiné i Tibetskou knihu mrtvých.³ Je proto vysoce pravděpodobné, že měl ve své knihovně české nebo možná i anglické vydání této knihy, které mohl Eduardu Tomášovi půjčit.

Kdy a jak přesně se Eduard Tomáš k této mantře dostal asi s jistotou nezjistíme. Mohlo to být klidně i později, protože teď se mi dostala do rukou kopie samizdatového překladu jiné knihy od Alexandry David-Néel: „Tibetská magie a mystika“:

Datum vydání není uvedeno (70. léta? 80. léta?). Ve francouzském originále se tento text jmenoval „Mystiques et magiciens du Thibet“ a po revoluci u nás vyšel ve zkráceném překladu.⁴

V originále této knihy, ale mantru šubhamastu sarvadžagatám nenajdeme. Ovšem toto samizdatové vydání není prostě překlad originálu. Poznámka vysvětluje, že jsou „jinak uspořádány kapitoly, tak aby tematicky navazovaly na sebe a zpracování textů bylo poněkud upraveno… Kromě tohoto díla autorčina jsou použity i jiné její spisy, a to především v závěrečné části ‚různé poznámky‘.“

A právě v této části nazvané „různé poznámky“ najdeme i tuto mantru:

Co je „štěstí“?

Je zajímavé, jak jedna mantra, která jinde ve světě (včetně Indie) docela zapadla, dosáhla velké popularity v jedné malé zemi uprostřed Evropy. Trochu bych se zastavil u toho překladu, který sice není přesný, ale stal se známým: „Kéž jsou všechny bytosti šťastny.“ Pro mnoho lidí štěstí znamená naplnění tužeb – získám to, co jsem chtěl = jsem šťastný. Ale z duchovního hlediska tohle není skutečné štěstí, protože vydrží jen chvíli. Sám Eduard Tomáš začínal např. všechny díly „Pamětí mystika“ slovy: „Není trvalého štěstí v žádném z předmětů světa. Je ve vás.“ A tato mantra není přáním, aby se každému splnili všechny jeho touhy (to není ani možné), ale přáním toho, aby všechny bytosti nalezli tento zdroj štěstí uvnitř sebe sama.

1. Mimochodem by to nebyla neobvyklá výslovnost – většina obyvatel severní Indie by ji dnes četla „subham…“ a dovedu si představit, že i Tibeťané ji takto mohli vyslovovat (ovšem neumím Tibetsky, takže je to jen hypotéza).
2. Podle svého vyprávění se Eduard Tomáš zajímal o duchovní témata tak nějak odevždy, ale podle svých slov se s jógou seznámil až za 2. světové války díky setkání s Richardem K., který mu také půjčil knihy od Paula Bruntona (Tomáš, Eduard. Paměti mystika. 2. vydání. Praha: Avatar 2022, str. 19 (o začátcích s jógou obecně) a str. 31 (o prvních knihách od Paula Bruntona).
3. Nakonec ji ale měl pod svým jménem vydat Alois Trčka (Funk, Karel. Mystik a učitel František Drtikol. Olomouc: Fontána 2001, str. 22). Viz také Stručná historie jógy v Čechách do 2. světové války (pozn. 6).
4. Alexandra David-Neelová: Mystikové a mágové Tibetu. Praha: Elfa 1998. Neumím francouzsky a tuto knihu jsem nečetl v originále, ale když jsem četl anglický překlad, tak mne překvapilo kolik je v českém překladu vynecháno. Za velice nefér pak považuji skutečnost, že v českém vydání není ani zmínka o tom, že je to pouze část originálu. Jen pro ilustraci: anglický překladem má celkem 368 stran, zatímco český jen 124 (ovšem menším písmem).