Nancy Gilgoff: Aštánga jóga taková, jaká byla

(Sepsala Aharona Shackman)

Toto je popis, jak Gurudží učil mne, Nancy Gilgoff, první a druhou sérii Aštánga jógy během mé první cesty do Maisúru v roce 1973. David Williams a já jsme tam tehdy zůstali čtyři měsíce a chodili jsme na lekce dvakrát denně (s výjimkou sobot, úplňků a novů).

Na první lekci mě Gurudží naučil pět Pozdravů slunci A, plus tři závěrečné pozice – jóga mudrásanu, padmásanu a tólásanu. Později tentýž den byla druhá lekce, která se skládala z pěti Pozdravů slunci A a z pěti Pozdravů slunci B, plus těch tří závěrečných pozic. Na další lekci mi Gurudží řekl, ať udělám Pozdrav slunci A i B pouze třikrát a ať to tak dělám při své praxi i v budoucnu. Pak mi začal přidávat jednu nebo dvě pozice každou lekci, a vždy byly ty tři závěrečné na konci.

Gurudží mě naučil stojné pozice až po páršvóttanásanu, ale bez parivrtta trikónásany a parivrtta paršvakónásany. Po páršvóttanásaně jsem měla rovnou proskočit do dandásany.

U pozic v sedě bylo jen minimum vinjás. Nedělaly se vinjásy mezi stranami. Nebyly ani vinjásy mezi variacemi téže pozice – takže džánu šíršásany se cvičily dohromady (A napravo a nalevo, pak B napravo a nalevo, C napravo a nalevo) až pak byla vinjása před Maríčjásanami. Následně se cvičily dohromady všechny variace maríčjásany – A, B, C, D – žádné vinjásy mezi nimi ani mezi stranami. Pak přišla vinjása a tři opakování návásany. Baddha kónásana, upavišta kónásana a supta kónásana se také cvičily dohromady bez vinjás. Ubhaja pádángušthásana a urdhva mukha paščimóttanásana se také dělaly dohromady – Gurudží mě učil, abych po ubhaja pádángušthásaně prostě změnila pozici rukou a přešla rovnou do úrdhva mukha paščimóttanásany.

Kúrmásanu nás Gurudží učil s pažemi nataženými kolmo od těla (takže obě paže byly v jedné linii) a s koleny blízko ramen. Před supta kúrmásanou nebyla žádná vinjása – nejdřív jsme přitáhli nohy, zakulatili záda, pak si za zády spojili ruce a nakonec překřížili nohy před hlavu a schovali hlavu.

Po sétu bandhásaně Gurudží přidal utthita hasta pádángušthásanu a ardbha baddha padmóttanásanu – ale s tím, že by se v sérii měly zařadit zpátky mezi stojné pozici po páršvóttanásaně.  (Utkatásana a vírabhadrásana v té době ještě nebyly součástí série stejně jako parivrtta trikónásana a parivrtta páršvakónásana – všechny byly přidány až později.)

Jakmile jsme dostali utthiha hasta pádángušthásanu a ardha baddha padmóttanásanu a zařadili je na jejich místo mezi stojné pozice, začali jsme se učit druhou sérii – navazovala hned na konec první, tj. pášásana byla po sétu bandhásaně. Dokonce jsem vůbec netušila, že jsou to dvě různé série až do konce našeho čtyřměsíčního pobytu, kdy nám před odjezdem Gurudží dal list papíru se seznamem pozic, které byly rozděleny do první, druhé a třetí A a B série. Až tehdy nám řekl, ať cvičíme jen jednu sérii denně a to pouze jednou denně. Dokud jsme byli s ním v Maisúru, naučili jsme se jak první tak druhou sérii za první dva měsíce a poté jsme podle jeho instrukcí cvičili obě celé série dohromady dvakrát denně.

Tehdy měla i druhá série méně vinjás. Nedělaly se žádné vinjásy mezi stranami (v pášásaně, kraunčásaně, bharadvádžásaně, ardha matsjéndrásaně, éka páda šíršásně, parighásaně a gómukhásaně). Od šalabhásany po páršva dhanurásanu se ásany cvičily dohromady a vinjása byla až na konci. Pozice od uštrásany po kapótásanu se také cvičily společně a vinjása byla až po kapótásaně. To samé platilo od éka páda šíršásany po jóganidrásanu – taky tu nebyla žádná vinjása a až po jóganidrásaně byla čakrásana.

Druhá série, tak jak nás ji učil Gurduží během našeho prvního pobytu, obsahovala vrščikásanu po kárandavásaně. Učil nás, abychom drželi pinču majúrásanu na pět dechů, pak dali nohy do lotosu a spustili je do kárandavásany. Drželi ji na pět dechů, nádech nahoru a pak výdech rovnou do vrščikásany na dalších pět dechů. Série končila gómukhásanou. David chtěl víc a tak na jeho žádost Gurudží přidal supta úrdhva páda vadžrásanu a také sedm stojů na hlavě – baddha hasta šíršásana A, B, C a D nás naučil nejdřív a pak následovala mukta hasta šíršásana A, B a C. Gurudží nám řekl, že jsou ze čtvrté série.

Záklony ze země (úrdhva dhanurásana) i ze stoje („drop-backs“) nás naučil po druhé série spolu se zbytkem závěrečných pozic (paščimóttanásana, salamba sarvángásana, halásana, karnapídásana, úrdhva padmásana, pindásana, matsjásana, uttána pádásana a šíršásana). Do té chvíle jsme na konci naší praxi vždy dělali jen jóga mudrásanu, padmásanu a tólásanu.

Gurudží nás učil pránájámu, až potom, co jsme se naučili druhou sérii (na konci třetího měsíce našeho pobytu v Maisúru, asi měsíc potom, co jsme se naučili celou druhou sérii).

Myslím si, že tolik vinjás přidal Gurudží až během vedených hodin, když přijel učit na Maui (Paia) v roce 1980. Když jsem se ho zeptala, jestli je mám takto dělat i ve své praxi, protože do té doby jsem je nedělala – jak mne to učil – řekl mi, ať vinjásy přidám, abych získala sílu. V době jeho cesty v roce 1980 pořád v sérii nebyla žádná parivrtta trikónásana, parivrtta páršvakónásana, utkatásana ani vírabhadrásana. (Během další, pozdější cesty do Států přidal Gurudží parivrtta trikónásanu a parivrtta páršvakónásanu. Když přijel opět učit na Maui a viděl nás dělat parivrtta páršvakónásanu, ptal se nás, co to děláme, a řekl, že to je „bláznivá pozice“ a že bychom ji měli vynechat. Ale celá skupina na Maui to pozici milovala, takže nám nakonec řekl, ať ji tam necháme.) (Utkatásana a vírabhadrásana byly nejspíše přidány někdy na konci osmdesátých let.)

Původně existovaly v aštángovém sylabu čtyři série: první (primary), druhá (intermediate), třetí A (advanced A) a třetí B (advanced B). Svým způsobem pátou sérií byla „rši série,“ o které Gurudží řekl, že ta se cvičí až po  „ovládnutí“ předchozích čtyři.

 

Přeloženo z originálu na: http://www.ashtangamaui.com/articles-by-nancy/

Původně vyšel překlad také v Čítance. Těd jsem ho ještě trochu učesal.