Rozhovor s Pattabhi Joisem: Súrja namaskára

Následující rozhovor vyšel v časopise Námarúpa (Zima 2004). Obecně jsou časopisové rozhovory s Pattabhi Joisem dost riskntní, protože Pattabhi mluvil velmi špatně anglicky a rozhovory pak redakce upravovaly do „kvalitní“ angličtiny. To mělo mnohdy za následek posuny významu či vzniky různých nesmyslů apod. Tento rozhovor podle všeho není úplnou výjimkou, ale jako celek je nesmírně zajímavý. Pojednává o recitaci textů či manter a jejich spojení s praxí pozdravu slunci. Právě spojení ásan, manter a (nebo) pránájámy bylo běžné pro Krišnamáčárju i pro většinu jeho žáků. U následovníků Pattabhiho Joise to ale vypadalo, že toto téma úplně zmizelo. Jak můžeme níže vidět, tak i Pattabhi se této „jemnější“ oblasti praxe věnoval.

 

Sunaad Raghuram: Mohl byste nám prosím vysvětlit význam súrja namaskáru a proč je důležitý pro praxi jógy?

Šrí K. Pattabhi Jois: Bez súrja namaskáru, který je dokonalou poklonou bohu Slunci, není žádná aštánga jóga. V hinduistické filosofii je slunce chápáno jako dárce život, ochránce všech forem života na této planetě – můžete říct ministr zdravotnictví – a ten, kdo dává světlo intelektu. Když při provádění súrja namaskáru v mysli recitujeme „udyantaṃ astamyantaṃ ādityaṃ abhidyān kurvan brahmano vidvān sakalaṃ bhadraṃ aśnute“, tak tento sanskrtský šlók[1] má přímý vliv na náš nervový systém a pomáhá očistit nejen krev, ale i mysl. Proto by se se súrja namaskár měl provádět jednou ráno a jednou večer. Pokud je prováděn správně, což znamená, že výše zmíněný šlók stále držíme v mysli, pak se dostaví stav mysli, ve kterém se uskuteční vše, na co pomyslíme. Tento povznesený stav, ve kterém bylo dosaženo nejvyšší koncentrace, také vede k psychické i fyzické síle a významně pomáhá v dosažení čehokoli, pro co jste se v životě rozhodli.

SR: Dříve jste zmínil, že Arúna prašna je text, ve kterém se učí súrja namaskár. Co přesně je Arúna prašna?

SKPJ: Arúna prašna je modlitba k Bohu za dosažení vysokého stupně psychické koncentrace, která je základem všech duchovních cílů na tomto světě. V Kršna jadžur védě je mantra, která zní:

bhadraṃ karṇebhiḥ śṛṇuyāma devāḥ |
bhadraṃ paśyemākṣabhiryajatrāḥ |
sthirairaṅgai stuṣṭuvāg‍m̐sastanūbhiḥ |
vyaśema devahitaṃ yadāyūḥ |
svasti na indro vṛddhaśravāḥ |
svasti naḥ pūṣā viśvavedāḥ |
svasti nastārkṣyo ariṣṭanemiḥ |
svasti no bṛhaspatirdadhātu ||

To je úvod k Arúna prašně, což je dlouhá mantra vztahující se ke slunečnímu bohu. Slovo arúna znamená denní dobu, kdy slunce vychází na východě a zaplavuje svět oranžovo-bronzovou září. Hinduisté věří, že sluneční bůh při úsvitu nasedává do svého vozu taženého koňmi a vyráží na cestu po nebi. Slova „bhadraṃ karṇebhiḥ śṛṇuyāma devāḥ“ v mantře prosí sluneční boha, aby tomu, kdo žádá, dal mysl, která dovoluje slyšet pouze dobré věci. Modlí se: „Ať pouze dobré věci dopadají na mé uši, ó Pane.“  Mantra pak prosí Boha – bhadraṃ paśyemākṣabhiryajatrāḥ – o možnost vidět pouze dobré věci a ne zlé. A hned potom následuje sthirairaṅgai stuṣṭuvāg‍m̐sastanūbhiḥ, což je prosba: „Pane, prosím, ať je mé tělo silné a pevné, abych měl sílu mluvit pouze dobré a božské věci a má slova měla skálopevnou hodnotu.“ Pak následuje vyaśema devahitaṃ yadāyūḥ, což znamená: „Pane, dej mi dlouhý život, abych mohl navždy velebit tvé ctnosti.  Když jsem byl dítě, moje mysl nebyl zralá na myšlenky na Boha. V mládí jsem byl zaměstnán rodinnými záležitostmi. Když spím, jsem zcela odříznut od tohoto světa, takže pro to, co zbývá z mého života, prosím dej mi všechny příležitosti, abych myslel na Tebe a zpíval o Tvé slávě.“ Mantra pak pokračuje žádostí k Bohu o dlouhý život, tělo bez nemocí, klid mysli, sílu soustředění, schopnost přemýšlet nad hlubokými myšlenkami a být za všech okolností neochvějný, a schopnost udržet dokonalou rovnováhu bezi tělem a myslí. Arúna Prašna se skládá ze 133 anuvák a každá z nich se skládá z deseti vět. Každou z těchto vět je možné synchronizovat s jednou vinjásou, takže pak jedna anuváka odpovídá jednomu pozdravu slunci. Ale při provádění pozdravu slunci nemusíte recitovat tyto mantry nahlas, protože by mohly změnit rytmus vašeho dechu. Místo toho si je máte pouze připomínat ve své mysli. Pak bude praxe spíše dhjánou než skutečnou recitací. Toto jsou mantry spojené se súrja namaskárem A. Co se týká súrja namaskáru B, k tomu patří jiné mantry z Rg Védy, ale o těch moc nevím. Jedna z nich je hṛdrogam mama sūryaḥ harimānāṃ ca nāśaya, což znamená, že kdokoli, kdo trpí srdečními potížemi, tyto potíže odstraní prováděním súrja namaskáru. Slovo ari znamená nepřítel a odkazuje k ariśadvarga, což je šest nepřátel uvnitř nás. Nejsou to vnější nepřátelé. Ve skutečnosti se vnější nepřátelé rodí z ariśadvarga, z vnitřních nepřátel, tj. to, co je uvnitř nás, to, co říká naše srdce, je to, co jsme nuceni vidět vně. Jak se z nepřítele stane nepřítel? Vnitřní nepřítel vypadá jako vnější nepřítel. Jsou to tito nepřátelé: kāma (touha), krodha (zlost), lobha (hamižnost), moha (oblouzení), mada (pýcha), mātsarya (žárlivost) – účelem manter je zničit těchto šest nepřátel. Pokud úspěšně zničíme všech šest, nemoc srdce (hṛdayaroga) zmizí. Jiná mantra říká:

yad yad paśyati cakśūrbhyām tadātmeti bhāvayet
yad yad śṛṇoti karṇābhyām tadātmeti bhāvayet

To znamená, že jedním z nejdůležitějších základů aštánga jógy je schopnost vidět Boží vůli jako projev božství všude okolo nás v živých i neživých věcech. Stojí tam: Cokoli, co vidíte je ve skutečnosti vaše vlastní vnitřní Já. Cokoli, co slyšíte je také vaše vlastní vnitřní Já.

SR: Mohl byste nám povědět, jaké existují metody samantrika a amantrika recitace?

SKPJ: Při cestě za božstvím, tak jak je popsaná v různých hinduistických textech, existují dvě metody recitace. První je samantrika a druhá je amantrika. Samantrika znamená “s mantrami”. Amantrika znamená “bez manter”. Samantrika odkazuje k provádění rituálů, které je doprovázeno příslušnými mantrami. Tyto mantry je třeba recitovat se správnou intonací, přesným tónem a tradičním rytmem slov a výslovností – všech těchto pravidel je nutné se držet za každou cenu. Jinak se smysl recitace ztratí a mantra může nakonec získat úplně jiný smysl. Takových případů známe z hinduistické mytologie mnoho. Co se týče amantriky, tak v tomto ohledu se vztahuje za prvé k recitaci všem šlóků[2] z purán[3] a pak také k provádění Súrja namaskáru. Význam manter z Arúna prašna a šlóků z purán je stejný, naprosto stejný, takže ti, kdo jsou způsobilí používat mantry, jako např. kněží apod., mohou provádět samantrika[4], zatímco to, kdo způsobilí nejsou, mohou recitovat šlóky z purán. Pokud jde o význam, tak jsou obě stejné. Samozřejmě ne všichni mají formální výcvik v různých aspektech Véd. Ale i ti, kdo nemají tento výcvik, mají stejné právo volat Boha jako ti, kdo obdrželi zasvěcení.  Ti, kdo neumí recitovat různé mantry podle náležitých pravidel, mohou používat amantrika metody. Do amantrika metody náleží všechny šlóky, které nevyžadují určený vzorec intonace, včetně Áditja hrdajam, která také spadá do této kategorie.

SR: Jak se tradičně používají modlitby jako je Áditja Hrdajam?

SKPJ: Tradičně se takovéto modlitby učí zpaměti a pak se recitují. Po recitace se má provést Súrja namaskár spolu s vinjásami spojenými se systémem dechu. Všechny účinky spojené s mantrami jsou obsaženy v dýchání. Při dýchání běžně následuje po nádechu výdech. To si můžeme představit jako dokončení jedné mantry. Existuje určitý druh síly, zvaný váju, který je v dechu a tato síla je také v mantrách. Pokud nedýcháte, nemůžete recitovat mantry nebo říkat šlóky. Jak byste mohli cokoli říci bez dechu?  Proto musí mantra splynout s dechem a proto musí být v dechu rovnováha: prāṇāpānau samo’kṛtvā nāsābhyantaracāriṇau [BG V.27] Nádech a výdech musí být stejný – to říká Bhagavadgíta. Pokud jsou si prána a apána[5] rovné, tak mantry budou správné. Pokud si rovné nejsou, mantry se nepovedou správně.

SR: Odkud pochází Áditja Hrdajam?

SKPJ: Áditja Hrdajam je slavná modlitba pocházející z Rámájány[6]. Ve vyvrcholení tohoto eposu zuří boj mezi Rámou a Rávanou. Ráma, jehož šípy znovu a znovu zasáhli svůj cíl, usekl Rávanovi hlavu – a ne jednou, hned několikrát. Ale pokaždé se hlava znovu vrátila a Rávana nezemřel. Důvodem bylo, že Rávanův život chrání čestnost jeho manželky Mandódarí, která je všeobecně považována za pativrata neboli za velmi ctnostnou ženu. Rámu už nic nenapadalo a nevěděl, co si počít, když v tom mu Agastja, velmi učený mudrc, přišel na pomoc. Řekne Rámovi, že by měl recitovat všemocné Áditja hrdajam předtím, než z toulce vytáhne svůj šíp a zamíří ho na Rávanu. To zmenší sílu Mandódaríniny ochrany a Rávana bude zranitelný. Ráma proto recitoval Áditja Hrdajam, tak jak mu řekl Agastja a díky tomu byl schopen dosáhnout vysokého stupně soustředění mysli. Výsledkem bylo, že jeho šíp se trefil přesně a podařilo se mi Rávanu v boji zabít.

SR: Čím to je, že v Indii, kde je tolik chrámů zasvěcených tolika bohům a bohyním, existuje jen několik málo chrámu zasvěcených bohu Slunce?

SKPJ: Slunce, tak jak ho všichni známe, je samotným základem našeho života na této planetě – je nezbytnou podmínkou naší existence. Bez jeho milostivého a životodárného tepla by nemohla existovat žádná z forem života. Sluneční paprsky jsou tím, co nás udržuje při životě – obzvláště ty, které přinášejí teplo, když se blíží večer. Slunce jako bůh je všudypřítomné v našich životech. Vidíme ho fyzicky, našima vlastníma očima, každý den. Ostatní bohové jsou jiní. Nejsou viditelní lidskýma očima, tak se jim zasvěcují chrámy a uctívají se jejich sochy. Ale slunce můžeme vidět, a proto se mu chrámy k uctívání moc nestaví.

SR: Jak pomáhá váju v Súrja namaskáru a také při recitaci?

SKPJ: Váju, jemná síla dechu, je přímo ztělesněním Boha. Dokonce váju je sám Bůh. Takže, když někdo dýchá, Bůh pracuje. Jak víte, bez síly dechu, lidské tělo zemře. Šástry[7] si uvědomují tento základní fakt života a přikládají mu všechnu důležitost, která mu náleží. Správné dýchání je nezbytné pro praxi jógy z toho důvodu, že umožňuje uklidnit mysli a dovoluje dobrým myšlenkám, aby vstoupily. Bez něj se mysl rozptyluje a velmi to ovlivní rytmus dýchání. Základním smyslem správného dýchání je zajistit dokonalý stav mysli, tj. mysl, která není rozrušená, naštvaná a nestálá. Jak už jsem zmínil, všeobsahující Bhagavadgíta vysvětluje důležitost rovnoměrného dýchání. Takže pokud se např. nadechnete na deset vteřin, měli byste také vydechovat stejně dlouho. Tím zajistíte udržení rovnováhy v těle. Než skončíme, chtěl bych ještě zdůraznit, že jóga je pro každého – muže, ženu, mladého, starého, zdravého i neduživého. Závisí to pouze na tom, mít k tomu chuť. Lenost nebo nedostatek zájmu jsou jedinými překážkami v praxi, nic jiného. To je univerzální pravda.

 

---

 

Nahrávka (skočnější) recitace Áditja hrdajam s anglickými titulky:

 

 

Poznámky překladatele:

[1] Verš (pozn. DD).

[2] Veršů (pozn. DD).

[3] Purány jsou mytologické texty. Jsou výrazně mladší než Védy a jejich obsahem jsou většinou příběhy o různých bozích (pozn. DD).

[4] Podle hinduistické tradice mohou pouze bráhmani recitovat texty pocházející z Véd a od raného dětství se učí správnou recitaci. (pozn. DD).

[5] Prána a apána jsou dva aspekty prány jako životní energie. Prána je stoupající a spojuje se s nádechem. Apána je klesající a spojuje se s výdechem (pozn. DD).

[6] Rámájána je slavný indický epos. Popisuje příběh boha Rámy, kterému démon Rávana unesl ženu Sítu (pozn. DD).

[7] Šástry je obecné označení pro tradiční odborné spisy (pozn. DD).